Článek
Když děti nemají čas být dětmi
Odpoledne bývalo kdysi jasné: ven, na hřiště, za kamarády. Dnes? Jeden kroužek, druhý kroužek, domácí úkoly, doučování. A mezi tím rychlá svačina v autě. Děti se učí hrát na housle, programovat, mluvit cizí jazyky – ale neumí si hrát na babu.
Kdo to po nich vlastně chce?
Často to nejsou děti, kdo touží po nabitém diáři. Jsou to rodiče, kteří se bojí, že jejich dítě „zůstane pozadu“. A tak plní kalendář až k prasknutí. Učitelé zase tlačí na známky, na výsledky testů, na výkon. Ale kde je čas na to, aby děti mohly být jen dětmi?
Ztracené hodiny hraní
Psychologové mluví jasně: volná hra s vrstevníky je klíčová pro rozvoj fantazie, sociálních dovedností a psychické pohody. A přesto ji dětem bereme. Paradoxně právě to, co dělá děti šťastné a odolné, mizí jako první.
Únava, stres a malí dospělí
Následky vidíme každý den. Unavené děti, které večer padají do postele bez jiskry v očích. Děti, které se bojí chyb a které mají pocit, že nikdy nejsou dost dobré. Malí perfekcionisti, kteří nestihli být bezstarostní.
Potřebujeme dětem vrátit dětství
Nikdo netvrdí, že kroužky a učení jsou špatné. Ale nesmí se stát tím jediným. Děti potřebují čas na blbnutí, kamarády, běhání venku a ticho bez plánu. Protože dětství je jen jedno – a když ho promeškáme, už se nevrátí.
