Článek
1. Dřív nebylo očkování – a děti umíraly po tisících
Odmítání očkování se často opírá o větu:
„Vždyť dřív se taky neočkovalo.“
Ano. A právě proto byly dětské hroby v každé vesnici.
Česko před očkováním:
- 1953: 1 390 případů záškrtu, z toho desítky úmrtí
- 1955: 7 249 případů černého kašle
- 1958: 1 260 případů dětské obrny, z toho 77 dětí zemřelo, mnoho dalších zůstalo doživotně ochrnutých
- Spalničky? Do 60. let běžně 30 000+ případů ročně, s úmrtností až 1 dítě na 1 000 nakažených
Dnes máme v některých letech nula případů. Ne proto, že by virus zmizel. Ale proto, že funguje kolektivní imunita. Zatím.
2. Zapomněli jsme, co to znamená bojovat o život dítěte
Je snadné tvrdit, že „očkování je přehnané“, když jsme nezažili epidemii. Když jsme neviděli dítě dusit se černým kašlem. Nebo umírat na spalničkový zápal plic.
Ale naši prarodiče to viděli. A právě oni uvítali vakcíny jako zázrak.
3. Proč se nemoci vracejí?
Protože klesá proočkovanost. A když spadne pod 95 %, virus má volné pole.
Česko 2023:
- Proočkovanost proti spalničkám u dětí ve věku 5 let klesla v některých krajích pod 90 %
- Už se znovu objevují případy, které jsme tu 20 let neměli
A pozor – spalničky nejsou jen „dětská vyrážka“. U dětí s oslabenou imunitou může skončit zápalem mozku nebo smrtí. U těhotné ženy potratem nebo těžkým poškozením plodu.
4. Vaše rozhodnutí ovlivní i jiné děti
Rodič, který neočkuje, není odvážný. Je nebezpečný.
Jeho dítě může být spouštěčem epidemie. Ohrozit miminko v čekárně. Nebo nemocného spolužáka ve třídě.
Očkování je osobní rozhodnutí?
Ne. Je to společenská zodpovědnost.
5. Co opravdu chrání naše děti?
- Očkování proti nemocem, které se šíří kapénkami a kontaktem
- Kvalitní hygiena, ano – ale ta sama o sobě spalničky nezastaví
- Fungující zdravotnický systém, který nestíhá, když vypukne epidemie
6. Když se vzdáme očkování, přijdeme o víc než jen zdraví
Vrátíme se do doby, kdy každý zánět mandlí mohl být osudový. Kdy běžné dětské nemoci končily trvalým poškozením nebo smrtí.
Ne kvůli virům. Ty tu byly vždy.
Ale kvůli tomu, že lidé přestali věřit vědě.
Závěr:
Než příště řeknete „dřív jsme taky přežili bez vakcín“, podívejte se na statistiky.
A hlavně – na ty, kteří nepřežili.
Očkování není zbytečné. Jen jsme už zapomněli, jak krutá byla realita bez něj.
