Článek
Vystupovat nemusí nikdo. Ale většina chce
Každý učitel ví, že ve třídě se obvykle najde jedno, dvě děti, které na pódium nechtějí. Dobře. Nenutíme je. Ale co většina ostatních? Ty děti, které se těší týdny dopředu, samy si navrhují kostýmy, vymýšlejí scénky, kreslí kulisy? Těm máme říct: „Promiň, tvoje radost musí stranou, protože se to nelíbí jedné mamince“?
Tohle není inkluze. To je diktát menšiny.
Školní vystoupení nejsou o výkonu. Jsou o růstu
Nejde o to, aby z dětí byli malí herci. Nejde o dokonalost.
Jde o zážitek ze spolupráce, o příležitost překonat strach, říct nahlas větu před publikem, zažít uspokojení z potlesku. Vystoupení dětem zvedají sebevědomí, učí je nést odpovědnost za společnou věc, pomáhají jim najít odvahu vystoupit z komfortní zóny.
Tohle nejsou opičárny. To je výchova ke zdravé sebejistotě.
Vystoupení není jen pódium
Děti, které se nechtějí zapojit jako účinkující, často dobrovolně pomáhají jinak: připravují kulisy, starají se o hudbu, doprovázejí kamarády. Na tom není nic ponižujícího. Právě naopak – učí se, že každý má ve skupině svou roli. Někdo mluví, někdo tvoří. A všechno je v pořádku.
Rodiče mají právo mluvit. Ale i povinnost chápat souvislosti
Komunikace je klíčová. Pokud rodič nechce, aby jeho dítě vystupovalo, stačí říct učitelce. Normálně. Lidsky. Bez článků na internetu a bez urážek.
My učitelé děti známe. Trávíme s nimi hodiny každý den. Vidíme je v jiných situacích, než doma. Někdy jsme ti, kdo v dítěti poprvé objeví odvahu, talent nebo nápad, který by jinak zůstal skrytý.
Učitel není nepřítel. A rozhodně není hloupý.
Svět se netočí kolem jednoho názoru
Pokud se školní akce přizpůsobí jednomu nesouhlasnému rodiči, co tím říkáme ostatním dětem?
Že jejich radost a snaha není důležitá? Že kvůli jednomu nespokojenému dospělému zahodíme práci celé třídy?
To není ochrana dítěte. To je zabraňování růstu ostatních.
Besídky nejsou přežitek. Jsou trénink na život
Naučit se mluvit před lidmi. Být součástí týmu. Překonat trému. Udělat chybu a přežít to. Zasmát se. Získat potlesk.
To jsou dovednosti, které žádná online aplikace nenahradí.
A my, učitelé, nepřipravujeme opičky. Připravujeme děti na svět, který je čeká.
A někdy je potřeba je nejdřív nechat vystoupit, aby si samy uvěřily, že na to mají.
