Článek
1. Láska k dítěti ≠ spokojenost s rolí matky
Milovat dítě a zároveň litovat změny života není rozpor.
Jen jsme to ženám zapomněli říct.
Matky, které mají pocit, že ztratily samy sebe, nejsou zrůdy.
Jsou to ženy, které se ocitly v životě, který si možná nepředstavovaly takhle.
2. Matky v pasti: když realita nesedí s očekáváním
Kolem mateřství vznikla jedna z největších lží:
„Když máš dítě, budeš šťastná.“
A když nejsi? Je s tebou něco špatně.
Ne – špatně je, že nepřipouštíme realitu plnou vyčerpání, frustrace, ztráty svobody, osamění.
3. Kultura viny: jak systém trestá ženy, které promluví
Matka, která přizná lítost, dostane nálepku „nevděčná, toxická, nebezpečná“.
Ale co je nebezpečnější: říct pravdu, nebo ji dusit do deprese?
Ženy se bojí svěřit i terapeutovi. Společnost není připravená slyšet, že mateřství není automatické štěstí.
4. Matky nejsou dokonalé. A to je v pořádku
Chtěli jsme od žen, aby byly „všechny v jednom“: milující, trpělivé, chápající, přirozeně obětavé.
A když nejsou? Jsou problém.
Ne – problém je ta očekávání.
Matka nemusí být šťastná každý den, aby byla dobrou matkou.
5. Co může pomoct?
- Mluvit o tom. Nahlas. Bez studu.
- Dovolit si říct: „Je to těžké. Někdy toho lituju. A přesto miluju své dítě.“
- Vytvářet prostor, kde mohou ženy sdílet ambivalenci bez strachu z odsouzení.
Litovat mateřství není slabost. Je to důsledek kultury, která ženám slíbila pohádku – a místo ní dala izolaci, tlak, pocit selhání.
Závěr:
Litovat mateřství neznamená litovat svého dítěte.
Znamená to litovat, že jsme o sobě nesměly pochybovat.
A až tohle přestaneme vnímat jako selhání, spadne z ramen mnoha žen tíha, o které nikdy nemluvily.
