Článek
1. „Pozdě“ je nový normál
Mít dítě po třicítce je dnes standard. První děti se rodí čím dál později – ženy studují, budují kariéru, čekají na stabilní vztah. Proč to vnímáme jako problém? Copak vědomé rozhodnutí být matkou není přesně to, co by měl stát podporovat?
2. Horší péče. Víc stresu. Více kontrol
Žena po třicítce je automaticky „riziková“. Ne proto, že by byla nemocná, ale protože tabulky říkají, že už není ideální. Výsledkem jsou zbytečné stresy, zkoušky, testy, strašení. Místo aby zdravotnictví ženy podpořilo, často jim kazí radost z těhotenství.
3. Daňový a systémový paradox
Čím později dítě máte, tím více jste toho státu „odpracovali“. Tím vyšší máte daně, odvody, zkušenosti. A přesto vás systém potrestá nízkou podporou, složitým návratem do práce, nepružností školek i pracovní doby. Vítáme matky – ale jen pokud neruší systém.
4. Co kdyby stát přestal trestat a začal plánovat?
Stát neudrží porodnost křikem o „biologických hodinách“. Pokud chce děti, musí chtít i jejich matky – a to v jakémkoli věku. Chce to školky i pro dvouleté děti, flexibilní práci, dostupné bydlení, zdravotnictví bez předsudků.
5. Ženy po třicítce nejsou problém. Jsou naděje
Jsou zralejší, rozhodnuté, často stabilní. Právě tahle generace může vychovat děti s klidem, podporou a vědomým základem. Ale jen pokud jim to dovolíme – nebudeme je trestat za to, že si dovolily čekat.
Závěr:
Přestaňme ženy nutit rodit v panice jen proto, aby zapadly do čísel. A začněme budovat systém, který je připraven na realitu. Ženy po třicítce nejsou opozdilé. Jsou připravené. A stát by měl být taky.