Článek
Ano, pohádky děti manipulují.
Záměrně.
Učí je, koho se bát, komu fandit, co je dobré a co zlé. Pracují s emocemi, strachem, odměnou i trestem. Vytvářejí jednoduchý svět, kde věci dávají smysl. A přesně to je důvod, proč jsou pro děti důležité.
Děti nepotřebují pravdu. Potřebují srozumitelnost
Dospělý svět je složitý. Plný šedých zón, kompromisů a nevyslovených pravidel. Dítě v něm neumí fungovat bez návodu. Pohádky ten návod dávají.
Neříkají, jak svět skutečně funguje.
Říkají, jak se v něm neztratit.
Dobro je vidět. Zlo je pojmenované. Odvaha se vyplácí. Zrada má následky. To není realita. To je trénink.
Manipulace jako bezpečný prostor
Když pohádka vyděsí, nestane se nic. Dítě je v bezpečí. Strach přijde a odejde. Mozek si to zkusí nanečisto. Stejně tak smutek, vztek nebo závist.
To není vymývání mozků.
To je emoční simulátor.
Dítě se učí pracovat s pocity dřív, než je zažije naplno v reálném světě. Bez rizika. Bez skutečné ztráty.
Problém není pohádka. Problém je dospělý
Pohádky nejsou škodlivé samy o sobě. Škodlivé jsou ve chvíli, kdy je dospělí berou doslova a odmítají o nich mluvit.
Když dítě slyší, že „hodní jsou odměněni a zlí potrestáni“, a my mu pak neumíme vysvětlit, proč to ve skutečnosti tak nefunguje, vzniká zmatek. Ne kvůli pohádce. Kvůli tichu kolem ní.
Pohádky nejsou návod na život
Nikdo rozumný netvrdí, že svět funguje jako pohádka. Ale dítě to potřebuje slyšet až později. Nejprve potřebuje pochopit základní strukturu: bezpečí, ohrožení, řešení.
Teprve potom může přijít realita. Postupně. Po vrstvách.
Stejně jako u Ježíška nejde o lež, ale o příběh, který má svůj čas. A který se má jednou proměnit, ne rozbít.
Proč to tedy není špatně
Protože pohádky dávají dětem něco, co jim realita dát neumí:
jasný řád, smysl a naději.
A protože manipulace, která je otevřená, dočasná a bezpečná, není zneužití. Je to výchovný nástroj.
Špatné nejsou pohádky.
Špatné je, když si dospělí myslí, že dítěti už nikdy nic vysvětlovat nemusí.
