Článek
Vánoční prázdniny u učitelů vypadají navenek idylicky: dny bez dětí, bez křiku, bez plánování hodin. Jenže za těmito dny je spousta práce – opravování testů, příprava učebních materiálů na další pololetí, administrativa a někdy i plánování projektů či školních aktivit, vše v tichu, bez očí studentů.
Vánoce nejsou dovolená
Volno zní lákavě. Jenže učitelé často tráví část svátků u školy nebo doma s přípravami. Když ostatní odpočívají, oni stále balancují mezi prací a osobním časem. Přidáte-li k tomu e-maily od rodičů, žádosti o individuální konzultace nebo připomínky vedení, „volno“ se najednou zmenšuje.
K tomu přidejte plánování nových hodin, kontrolu nových učebnic, sestavování projektů a přípravu materiálů pro dramatizace nebo divadelní vystoupení. To všechno se děje v tichu, bez povšimnutí, a přesto se každý rok v období svátků objeví komentář: „Vy máte prázdniny?“
Prázdniny vypadají jako luxus
A právě proto jsou Vánoce tak citlivým obdobím. Rodiče, známí, internet – všichni počítají dny volna a diví se, že učitelé mají „tak moc volna“. Přitom málokdo vidí, kolik hodin práce se skrývá za „volnými“ dny.
Navíc jsou Vánoce časem, kdy se více než kdy jindy porovnává. „Kdo má delší volno, kdo si může dovolit odpočívat, kdo má čas jen tak posedět doma.“ Učitelé si sice svůj rytmus stanovili už dávno, ale v očích okolí se to proměnilo v symbol „luxusu“.
Únava je neviditelná, prázdniny ano
Kolik hodin stálo přepsání testů, příprava dramatizace, setkání s rodiči, oprava projektů, plánování hodin, výtvarné či dramatické aktivity? To nikdo nespočítá. Zato prázdniny jsou vidět – a hned se z nich dělá argument.
Přitom samotná práce učitele nekončí vyučováním. Každý den přináší malé rozhodnutí, stovky drobných úkolů, a každá chyba nebo nedopatření se někdy řeší dlouho poté, co skončil poslední zvonek. Vánoce pro učitele nejsou útěk od povinností. Jsou krátkou pauzou v permanentním tlaku, která často připomíná spíš „ticho před bouří“.
Proč se to pořád vrací
Debata o učitelských vánočních prázdninách není o kalendáři. Je o tom, že naše očekávání volného času ignoruje realitu jejich práce. A možná právě proto každý rok znovu slyšíme: „Vy máte prázdniny?“
