Článek
Každý rok se situace opakuje. Někteří učitelé obdrží odměnu a všichni se diví: „Proč právě oni?“ Ostatní, kteří mají stejné zkušenosti a výsledky, odcházejí s prázdnou. Systém je neprůhledný, pravidla se liší mezi školami a často rozhoduje momentální rozpočet nebo sympatie vedení.
Štěstí versus zásluhy
Ve školství neplatí, že kdo víc pracuje, dostane víc. Ve hře jsou neviditelné faktory: sympatie ředitele, náhoda, nebo aktuální rozpočet školy. Někdy odměnu získá učitel, který právě předložil projekt, který zaujal vedení, a jindy jeho kolega se stejnou prací zůstane bez odměny.
Rozdíly mezi školami
Některé školy mají nastavený transparentní systém odměn – jasná kritéria, pravidelná evaluace a veřejná komunikace. Jiné školy odměny přidělují spíše ad hoc, podle nálady vedení nebo toho, kdo se zrovna „hodí“. Rozdíly v rozpočtech také hrají roli: školy s vyšším financováním mohou odměny rozdělit mezi více učitelů, zatímco chudší školy často přidělí odměnu jen jednomu či dvěma vyvoleným.
Neviditelná práce se nepočítá
Kolik hodin navíc strávíte opravováním testů, přípravou dramatizací, výtvarných projektů, schůzkami s rodiči nebo plánováním výletů? To všechno se do odměny často nezapočítá. Veřejnost to nevidí, systém to ignoruje – a přesto se očekává, že učitelé budou nadšení a spokojení.
Důsledky
Co z toho plyne? Učitelé ztrácejí motivaci, mladí odcházejí a ti, co zůstávají, často pracují v tichosti a mlčí o nespravedlnosti. Školy pak nedokážou ocenit opravdové úsilí a zkušenosti, což zvyšuje rozdíly mezi učiteli i mezi školami.
