Článek
Když chybí svědomí – a to je výhoda
Slovo „psychopat“ evokuje Hannibala Lectera nebo sériové vrahy. Ale realita je mnohem všednější. Mnoho psychopatů sedí v kancelářích, nosí obleky a jejich zbraní je kalkulace, bezcitnost a přesná schopnost manipulace.
Odborníci mluví o tzv. funkčních psychopatech – lidech s antisociálními rysy, kteří však nepáchají trestnou činnost, ale míří na vrchol firemních struktur.
Proč právě oni?
Psychopatické rysy – jako chlad, sebevědomí, bezohlednost a schopnost riskovat – se v kontextu byznysu mohou tvářit jako silné stránky:
- Nehroutí se pod tlakem. Žádné výčitky, žádná úzkost.
- Umí jednat tvrdě. Propouštění? Restrukturalizace? Není problém.
- Vypadají jako lídři. Charismatičtí, přesvědčiví, dominantní.
- Skvěle manipulují. Umí se zalíbit, ale zároveň intrikovat a ničit konkurenci.
Jak je poznat?
Zvenčí mohou působit jako ideální šéfové. Uvnitř týmu ale často platí jiný obraz:
- Vytvářejí klima strachu.
- Rozdělují a vládnou – staví lidi proti sobě.
- Mají nulovou empatii a zneužívají ostatní pro vlastní prospěch.
- Když jde do tuhého, obětují všechny kromě sebe.
A proč jim to prochází?
Protože systém je na výkon, ne na charakter. Protože umí mluvit. A protože většina lidí nechce věřit, že někdo tak „kompetentní“ by mohl být ve skutečnosti sociální predátor.
Navíc – když si vedou „dobře“, vedení často zavře oči nad tím, kolik lidí mezitím vyhořelo, odešlo nebo skončilo na antidepresivech.
Není to vzácnost
Výzkumy (např. Robert Hare, Kevin Dutton) odhadují, že mezi vrcholovými manažery je výskyt psychopatických rysů až čtyřicetkrát vyšší než v běžné populaci.
Ne, nejsou všichni psychopaté. Ale je jich víc, než si chceme připustit. A systém jim – svým důrazem na image, výkonnost a konkurenci – nehází klacky pod nohy. Naopak.
Závěr:
Psychopati nejsou nutně ti, kdo vraždí. Jsou to často ti, kteří vám v práci „jen“ podkopli židli, zmanipulovali tým, připisovali si zásluhy a klidně obětovali celý kolektiv, když šlo o jejich bonus. A pokud systém upřednostňuje výsledky před lidmi, není se co divit, že právě oni často sedí nahoře.
