Článek
1. Sladké lži o tuku
Našla jsem si „tu pravou“ dietu. Keto. Maso, vajíčka, sýr, avokádo. Žádný chleba, žádné těstoviny, žádné ovoce. Stačilo přežít tři dny „keto chřipky“ a tělo se mělo přepnout do spalovacího módu. Metabolismus jako Ferrari.
A on se přepnul. Vážně. Váha šla dolů jak po eskalátoru. Po dvou týdnech jsem byla lehčí o čtyři kila. Po měsíci o osm. Lichotky, fotky, oblečení o číslo menší.
Byla jsem na vrcholu.
⸻
2. Tělo nebylo stroj. Jen zticha trpělo
Jenže pak přišlo to, o čem nikdo z „keto influencerů“ nemluví.
Zácpa. Bolesti hlavy. Nespavost. Dráždivost. A hlavně – podivný kolaps v tělocvičně, po kterém mi lékařka doporučila „přestat blbnout a začít jíst normálně“.
Jenže moje tělo mezitím zapomnělo, co je normální. Sacharidy jsem nesnesla, po každém jídle mi bylo zle. Jojo efekt? Slabý výraz. Za měsíc jsem měla zpátky všech osm kilo – plus dva navrch. A výčitky.
⸻
3. Co jsem se naučila
Keto dieta není kouzlo. Je to extrém. A jako každý extrém vám možná na chvíli dá pocit moci – ale pak vás semele.
Neříkám, že se podle ní nedá zhubnout. Dá. Ale pokud chcete vydržet déle než měsíc, musíte tomu podřídit celý život: plánování, suplementy, kontrolu krve, silnou psychiku. Jinak riskujete zdraví.
⸻
4. A co dělám teď?
Začala jsem jíst obyčejně. Snídaně, oběd, večeře. Minimum průmyslově zpracovaného jídla. Více zeleniny. Méně stresu kolem jídla. Chodím. Ne hubnu jako na keto. Ale ani nepřibírám.
A hlavně – nejsem už otrokem vlastní ledničky.
⸻
Závěr:
Keto mi dalo krásné tělo na chvíli. A nezdravý vztah k jídlu na dlouho.
Pokud váháte, zkuste se místo diety zamyslet, co od jídla vlastně čekáte. Jestli je to rychlá změna – nebo trvalá rovnováha. Protože ty dvě věci se málokdy potkají.
