Článek
Psaní rukou není přežitek. Je to základ učení, paměti i myšlení. Ale zatímco děti ztrácí jemnou motoriku, systém jim podkládá tablet.
1. Když děti píšou jako předškoláci – i v páté třídě
Učitelé si stěžují čím dál častěji: děti mají problém s držením tužky, bolí je ruka, psaní je pro ně zdlouhavé a únavné. Ne proto, že by byly líné, ale protože jemná motorika se nerozvíjí sama – a bez tréninku mizí.
Zatímco předchozí generace si ji budovala každodenním psaním, dnešní děti přepínají mezi dotykovou obrazovkou a hlasovým zadáváním.
2. Co se děje v mozku, když píšeme rukou?
Podle výzkumů (např. Berninger et al., 2010) aktivuje psaní rukou jiné mozkové oblasti než psaní na klávesnici. Zapojuje se jemná motorika, koordinace oko–ruka, prostorová představivost i paměť.
Děti si víc pamatují, když si píšou ručně. A co je zásadní: lépe porozumí tomu, co píší.
Digitální psaní tento proces obchází – a tím i učení oslabuje.
3. Vzdáváme to moc brzo – a děti za to platí
Rodiče často slýchají, že „hlavní je, že se dítě vyjádří“, bez ohledu na formu. Jenže bez formy není obsah. A pokud dítě nezvládne čitelně a plynule psát, bude mu to komplikovat všechny předměty, ne jen sloh.
Psaní je bránou ke všemu ostatnímu – a ignorovat jeho úpadek je jako stavět dům bez základů.
4. Místo podpory dáváme výmluvy
Moderní výuka často mluví o „individualizaci“. Ale když má dítě problém s rukopisem, často slyší spíš: „Tak mu to dovolíme psát na tabletu.“
Tím ale problémy nezmizí – jen se obejdou. Výsledek? Dítě zůstává slabé v oblasti, která je klíčová pro myšlení, sebevyjádření a sebevědomí.
5. Co můžeme udělat
- Neodsouvat psaní stranou, ale znovu ho brát jako klíčovou dovednost.
- Věnovat se grafomotorice i po první třídě.
- Nechat děti tvořit rukama – psát deník, komiks, příběh.
- Učit, že rychlé = snadné není vždy výhra. Někdy je pomalé hlubší.
Závěr:
Psaní rukou není retro. Je to stavební kámen myšlení. Pokud ho necháme rozpadnout, nezhroutí se jen krásné písmo – ale i schopnost soustředění, porozumění a vlastní vyjádření.
A to už není jen školní problém. To je problém společenský.
