Hlavní obsah

Paměti sklerotika - Dášeňka

Foto: vlad gerasimov, vlad.studio, licence zakoupena

Milovníci psů ví. Čapkova Dášenka byla teriér! Nabitý energií, miluje lidi, děti, důchodce a hrabání. Je to venkovní pes, náš bydlí v boudě na zahradě, která patří k městskému domku.

Článek

Freda se k nám se přistěhovala před patnácti lety jako malinkaté štěňátko. Pudy ji nutí bojovat s pernatou zvěří, nemilosrdná je ve vztahu ke slepicím. Nemá ráda spoustu čtyřnohých potvor běhajících po téhle zemi, jako jsou třeba želva mé neteře, morčata a králíci co se před ní zbaběle schovávají v králíkárnách.

Úhlavním nepřítelem jsou pudlové. Především pudlice. Náš velšáček Freda je fenka a střet dvou fen je podobný střetu dvou sokyň. Jen bez toho kulturního balastu, co si za ta staletí vyvinulo lidstvo. Žádné – „Tobě to ale dneska sluší, ty jsi byla u kadeřníka viď? Jiní by vypadali tlustě, ale tobě pár kilo navíc vysloveně prospívá“. Naše Freda na pudlici spustí rovnou – „Chceš přes držku? Ještě jednou se na mě podívej a jdu ti po krku“.

Teď je z ní stařenka. Je slepá, hluchá, věčně unavená. Neštěká. Miluje pomazlení a spaní. Spaní víc! I procházky už sabotuje. Ujde kousek a sedne si jako bojácné štěně, co se chce vrátit. Kilák je pro ni až moc. Spíš se tak poflakovat po zahradě. Něco se jí hnulo v hlavě a nutí jí to chodit dokolečka.

V neděli večer jsme se vrátili z víkendového pobytu, Fredu vypustili na zahradu a ta se odebrala spát. Hlídání – to nedělala ani v plné síle a teď s tím už rozhodně nezačne.

Pomalu se vzpamatováváme z víkendu, prokrastinujeme. Blíží se půlnoc, čas jít spát. Ležíme v posteli, vymrzlí z chladné neděle, spokojení. Zvenku se ozývá nějaké štěkání. Otevírám okno a s údivem zjišťuji, že štěká náš pes. Nechápu, co se děje a jdu se podívat. Vylezu ven, potmě, v trenkách a tričku. Dopotácím se k Fredy boudě, něco shodím, údery, jak to spadlo a další, jak se to snažím odklidit. Nadávám, jak bublají fotříci před důchodem.

Freda je napružená, mě nevidí ani neslyší a asi ani necítí. Nahnu se k ní a najednou zasyčení. Had? Kočka? Krysa? Fredu popleskám po zádech, ta se slastně prohne a zaleze do boudy. Jasně je z toho poznat její postoj – problém eskalován a od teď už je řešení na někom jiném. Já mám padla.

Mažu domů pro baterku, volám na malženku, ať se jde podívat, to bude stát za to. Zvědavá Hela přibíhá také jen napůl oblečená. Rozsvěcuji světlo na baterce, jdeme lovit narušitele jako pohraničník disidenta.

Ježek. Ten mrzák se hned, jak jsem se rozběhl pro baterku, rozbalil a začal do sebe cpát psí granule jednu za druhou. Světlo ho nevyrušilo, spíš ocenil, že na jídlo dobře vidí. Malženka velí - kýbl a lopatu. Beru lopatu a ježka už zase v klubíčku opatrně nabírám a dávám do kýble. „Chudáček, už se nehýbá. Toho to muselo bolet. Co s ním uděláme?“, ulevuje si malženka slovy. Bereme kýbl, lopatu a narušitele odnášíme na druhý konec zahrady, do zapadlého koutu. Tam za svitu baterky na několikátý pokus dostávám ježka přes plot.

Je konec. Jdeme spát. Ještě hodinu neusínáme, v baráku se svítí.

A teď si představte, co z toho asi viděli sousedi. Nejdřív štěkot psa. Pak vyšel chlápek a padlo pár ran. Nadávání a funění. Pak běžel pro manželku, aby pomohla. Svítí a říká: „Chudáček, už se nehýbá. Toho to muselo bolet. Co s ním uděláme?“ To „něco“ berou a táhnou do zapadlého rohu zahrady. Chvíli pracují s lopatou a odchází s prázdnýma rukama domů. Ještě dlouho se svítí, asi odstraňují krev.

Nedivil bych se, kdyby nám policajti přišli překopat zahradu.

@stařecNaChmelu

Moji tvorbu můžete najít i na facebooku, pokud máte zájem. Na adrese:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz