Článek
Anglické listí anebo coolturní šok (Alena Damijo)
Alena Damijo v poměrně útlé knížce vypráví, jak se přestěhovala do Londýna, aby pracovala jako au-pair, našla si přítele, založila rodinu, nakonec začala pracovat jako učitelka a kromě toho se jí stala spousta dalších zajímavých věcí.
Autorčin zábavný a odlehčený styl psaní má za následek, že se kniha čte jedním dechem a uteče velmi rychle. Krom toho poskytne vzácné náhledy do fungování britské společnosti a jejích zvyků, například do už zmíněného školství, o kterém se v ČR přece jenom tolik nemluví.
Moje bejby Amerika (Jana LeBlanc)
Jana LeBlanc má čtivý styl psaní a silný smysl pro humor, díky kterému jsem se u její knihy nejednou pobavila. Navíc dokáže čtenáři dobře nastínit rozdíly mezi českou a americkou mentalitou. Představí americké zvyky, uvažování, kulturní rozdíly.
Moje bejby Amerika mi svým pojetím nesmírně sedla a přelouskala jsem ji jedním dechem. Považuji ji za jednu z nejlepších knih, které jsem v tomto žánru přečetla, ale je mi jasné, že záleží na tom, jak moc se vám bude líbit odlehčený styl psaní autorky.
Nebojte se Ameriky (Martin Gilar)
Martin Gilar ve své knížce rozebírá, jak moc se život v Americe liší od toho českého. Kniha je trefná a inteligentní, věnuje se jednotlivým aspektům společnosti, přičemž podle toho, kde leží pole vašeho zájmu, vás některé kapitoly zaujmou více a jiné méně, ale tak tomu u literatury faktu většinou bývá.
Knihu doporučuji přečíst každému, kdo chce Ameriku poznat i z jiného, civilnějšího úhlu pohledu, než jaký nabízejí hollywoodské filmy a vysokorozpočtové seriály.
Ukázka z Nebojte se Ameriky (str. 61):
Na pracně získané dovednosti můžete zapomenout, Amíci příborem nejedí. Většina z nich nůž ignoruje, popadne vidličku do pravé a už to jede. Jen v případě, že si dávají stejk, použijí speciální příborák k naporcování, jenže pak ho odloží a ládují se vidličkou v pravici.
Jiná Británie (Jiří Hošek)
A znovu nonfikční kniha zachycující život v jiné zemi, ale tentokrát odlišným způsobem. Kde byl Gilar osobní, si Hošek drží odstup a snaží se zobrazit nejrůznější vrstvy britské společnosti. Věnuje prostor zajímavým lidem, kteří na sebe svou činností strhávají pozornost, byť se o nich na rozdíl od řady „celebrit“ zrovna nedočtete v bulvárních novinách.
Autor píše o více tématech charakteristických pro Velkou Británii, jako je například královská rodina anebo politická situace (včetně brexitu). Čtenáři, kteří chtějí hlouběji poznat, jak to v Británii funguje, by si toto chytré a analytické čtivo neměli nechat ujít.
Tatranka v Hanoji aneb Vietnam, můj paralelní svět (Lenka Kovářová)
Další cestopisná kniha o životě v cizí zemi, tentokrát ve Vietnamu. Problémem je její stručnost. Kniha nezabíhá příliš do hloubky, spíš jde o vyzobávání jednotlivých momentů než o souvislý pohled na život ve Vietnamu.
Na druhou stranu ji máte hned přečtenou, protože je krátká a malá (velikostně) a autorka má zvláštní, poetický styl psaní. Jestli vás Vietnam zajímá, knize bych dala šanci, byť osobně jsem od ní čekala ještě víc.
Fucking, loving Ireland (Kateřina Hejlová)
Baví mě číst cestopisy a zkušenosti lidí, kteří se vydali do jiné země, a nejenom na výlet či krátkou dovolenou, ale žít tam a pracovat. Kateřina kdysi vyrazila do Irska a v této knize se dělí o své zkušenosti.
Kniha je čtivá a leckdy zábavná, autorka má smysl pro humor a poutavě líčí všechny problémy, kterým čelila, ať už šlo o nepříjemné kolegy v práci anebo potíže s hledáním vhodného ubytování. Fucking, loving Ireland sice již není úplně aktuální, protože autorka do Irska jela v roce 2005, ale jako náhled do této země a povahy místních lidí kniha poslouží.
