Článek
A právě díky ní byla v roce 1988 zapsaná na Seznam světového dědictví UNESCO.
Holašovice, malebnou vísku na první pohled připomínající pohádkové kulisy, najdeme asi 18 kilometrů západně od Českých Budějovic. Než se do ní vypravíme, povíme si něco málo o její velice dlouhé a bohaté historii.
První zmínka o vsi se objevuje již roku 1292 za panování Václava II., kdy se dostala pod správu cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. Do počátku 16. století zde žili výhradně Češi. Pak vesnici postihla morová rána a černá smrt vzala životy všem obyvatelům. Liduprázdnou obec naštěstí osídlili Němci od Vyššího Brodu a díky tomu se zachovala pro další generace. Němečtí občané tu žili až do konce II. světové války. Poté byli nuceni své příbytky opustit a Holašovice se staly po několika stoletích opět českými.
A co je opravdu neuvěřitelné? Vesnici od jejího vzniku dodnes tvoří stejný počet stavení. Na návsi, která si zachovala svůj ráz již od středověku, najdeme 17 usedlostí, jejichž základy jsou staré téměř 800 let. A že to není ledajaká náves! Impozantní jsou už její samotné rozměry 210 krát 70 metrů. Za takové rozlehlé náměstí by se nemuselo stydět ani podstatně větší sídlo.
Jak je možné, že mají v Holašovicích tak velký rynek? Zatímco ve většině českých vesnic probíhal i na návsi čilý stavební ruch, a tak vlastně postupně zanikly, v téhle pohádkové vísce stojí na návsi u kouzelného rybníčku pouze bývalá kovárna a kovářův domek.
A rybníček má také svoji zajímavou historii. Kolem vsi se rozprostíraly pastviny a jelikož se to v okolních lesích hemžilo vlky, hospodáři přemýšleli, jak svůj dobytek před nimi uchránit. Tak ho vždy na noc zahnali na náves, chráněnou hradbou z domů. A aby zvířata neměla žízeň, vybudovali jim rybníček jako napajedlo.
Běloskvoucí i barevné fasády a bohatě zdobená průčelí domů s honosnými štíty září do dáli. Jednotlivá stavení si zachovala původní středověký půdorys a skládají se z několika částí: Hlavní obytné budovy a opodál stojícího vejminku nebo sýpky. Tato dvě stavení jsou spojena zdí s mohutnými vraty tak, aby jimi projel plně naložený koňský povoz.
Když projdeme branou na dvůr, spatříme před sebou další stavení, které prostor uzavírá. To sloužilo hospodářům jako stodola a stáje. Ale tím naše prohlídka zdaleka nekončí. Projdeme-li stodolou, ocitneme se na velké zahradě, která zároveň sloužila jako výběh a pastvina pro koně. Všechny usedlosti jsou rozměrově prakticky stejné a jedná se o světový unikát.
A kdy se středověké domky vylouply do své dnešní krásy? V polovině 19. století. Po zrušení roboty totiž nemuseli sedláci dřít na panském, začali obhospodařovat výhradně svoji půdu a dobytek a finančně se vzmáhat. Tudíž si mohli dovolit rekonstruovat svoje usedlosti v okázalém stylu takzvaného selského baroka. Předháněli se, kdo bude mít honosnější dům, vyzdobenější průčelí a štít. A díky tvořivosti, fantazii a umění tehdejších řemeslníků můžeme tuto jedinečnou krásu obdivovat dodnes.
Teď vás jistě napadne, jak je možné, že domy přetrvaly tolik staletí, když v dávných dobách bývaly časté požáry, které zničily celé vesnice i města. Odpověď je jednoduchá. Zatímco jinde se stavěly domy ze dřeva, tady z kamene.
Usedlosti si zachovaly svoji původní podobu i uvnitř, přestože sýpky či stodoly většinou již svému původnímu účelu neslouží a ve stájích místo čtyřnohých koní najdete ty pod kapotou.
Další raritou, která vás upoutá na návsi, jsou dřevěné vahadlové pumpy, které se díky zručným řemeslníkům zachovaly dodnes a jsou plně funkční. Ostatně, můžete se o tom přesvědčit sami. Voda ze studny se čerpá pomocí celodřevěné konstrukce a v minulosti se důmyslným systémem kanálků přiváděla až do stájí ve dvoře za domem.
Snad jediné, co vsi chybí, je kostel. Ten zde opravdu nikdy nebyl. Tak byla v roce 1744 vystavěna na návsi alespoň kaplička, zasvěcená sv. Janu Nepomuckému.
Kostel tu nemají, zato hospodu ano. A kde jinde, než opět na návsi. Pochází z roku 1913 a slouží svému účelu dodnes.
Chcete-li se dozvědět o tomto unikátním architektonickém klenotu, zapsaném na Seznam kulturního dědictví UNESCO víc, doporučuji zarezervovat si před plánovanou návštěvou komentovanou prohlídku na webu obce.
A co je na téhle jihočeské vesničce úžasné? Není skanzenem, ale živou vsí, o kterou její obyvatelé s láskou pečují. A je to vidět na každém kroku.
Ostatně, můžete se o tom přesvědčit sami, z Prahy jste tu za dvě hodinky. Tak příjemnou cestu a nezapomeňte na pravidlo šťastného návratu.
Zpracováno na základě vlastních zážitků, poznatků a informací z těchto zdrojů:
https://www.holasovice.eu/
https://youtu.be/ayQ1ZcO5Nbg?si=nbUz5MtGVQM2aBKz
