Článek
Ta se udála o více jak 60 let dříve a je dodnes opředena mnoha záhadami.
Přesuňme se nyní do Francie a pojďme se podívat, co se onoho osudného 8. listopadu 1948 vlastně stalo. Abychom pochopili všechny souvislosti, vrátíme se nejprve o několik dnů zpět.
6. listopadu odlétá z Prahy do Paříže československý reprezentační hokejový tým. Jeho jádro tvoří hráči pražského klubu LTC, kteří ve francouzské metropoli sehrají jeden zápas s místním týmem a pak budou společně se zbytkem reprezentace pokračovat do Londýna, kde je čekají přípravné zápasy před mistrovstvím světa.
Jenže situace se začíná komplikovat už v Praze. Původně měli hráči odletět již 5. listopadu, ale zdržel je problém s udělováním víz, tudíž letí až o den později. A obdobná situace se opakuje i v Paříži. Šestice reprezentantů rovněž neobdržela včas britská víza a tím si podepsala ortel smrti.
Ale nepředbíhejme. Většina týmu odletěla z Francie do Velké Británie podle plánu, tedy 7. listopadu, ale zmiňovaná šestice obdržela víza až následují den ráno. A aby toho nebylo málo, zrovna stávkovali francouzští státní dopravci včetně letecké společnosti Air France. Takže se naše hokejová reprezentace dostala do prekérní situace.
Večer musí být nutně všichni v Londýně, protože je čeká první zápas, ale jak se tam dostat? Jen připomenu, že tenkrát ještě žádný tunel pod Lamanšským průlivem nevedl, tudíž z evropské pevniny na britské ostrovy se dalo dostat jedině vzduchem nebo po vodě. A druhá možnost byla velice zdlouhavá.
Nakonec se zadařilo, pořadatelé hokejového klání v Londýně zajistili šesti českým reprezentantům, kteří uvízli v Paříži, alternativní leteckou dopravu prostřednictvím soukromé společnosti Mercure. Jejím vlastníkem a zároveň pilotem, který měl s hokejisty letět, byl René de Narbonne, velice zkušený vojenský pilot Královského britského letectva s bohatými zkušenostmi z II. světové války. Dlužno dodat, že nejen zkušený, ale také přespříliš sebevědomý, což v dalším vývoji této situace sehrálo významnou roli.
A aby problémů nebylo málo, přidá se ještě krajně nepříznivé počasí. Déšť a hustá mlha sužují část Francie a britské ostrovy již několik dnů, ostatně v tomto ročním období to bývá běžné. A 8. listopadu, kdy mohou naši hokejisté konečně odletět, se povětrnostní podmínky ještě zhoršují, pro let jsou naprosto nevhodné a žádný pilot by si v nich netroufl letět. Tedy až na jednoho, který si je jistý, že to zvládne, vždyť ve válce také létal za každého počasí.
A tak se v 16 hodin a 38 minut dvoumotorový letoun Beechcraft 18 s registrační značkou F-BGAF se šesticí našich hokejistů konečně odlepuje z ranveje pařížského letiště le Bourget.
Pilot cestu přes kanál La Manche znal velice dobře, jako pilot RAF ji během II. světové války absolvoval nesčetněkrát a měl s sebou také zkušeného navigátora. Ale také byl známý porušováním navigačních pravidel, zkrátka, občas si létal, kudy chtěl. Dnes by to samozřejmě nebylo možné, ale v poválečných letech byl vzdušný prostor značně volnější než v současnosti. A René de Narbonne zůstal věren své tradici i tentokrát. Nedodržel pokyny řídících letového provozu a ze stanoveného kurzu uhnul směrem na Cherbourg. Patrně se domníval, že se tak vyhne nejhoršímu počasí.
V 17 hodin a 39 minut se naposledy ozval dispečerům ze vzdušného prostoru poblíž města Rouen a všechny další pokusy o navázání spojení s letounem byly marné. Jako by se po něm a osmi lidech na palubě slehla zem.
Zbytek hokejového týmu v Londýně se domníval, že let je pouze zpožděný, nemohl na spoluhráče čekat a nastoupil k zápasu jen s osmi hráči. A aby byl poměr sil vyrovnaný, ve stejném počtu nastoupili i Britové. Mezitím se do Anglie donesla zpráva, že letoun se zbývajícími členy týmu není zpožděný, ale zmizel a s největší pravděpodobností havaroval. Tuto informaci obdrželi naši hokejisté až po zápase a z turnaje, kde měli odehrát dalších pět utkání, se předčasně vrátili domů.
Okamžitě po zmizení letadla se rozjela rozsáhlá pátrací akce, kterou ovšem také značně komplikovalo nepříznivé počasí, hustá mlha a špatná viditelnost. Po troskách letounu a obětech pátralo francouzské i britské vojenské letectvo, pobřežní hlídky i námořnictvo. Marně, po letounu nikde ani stopa. Nebyl nalezen jediný úlomek letadla, žádné tělo ani zavazadlo.
To přivedlo vyšetřovatele k závěru, že letadlo pravděpodobně havarovalo v pobřežních bažinách u Francie. Pokud by se zřítilo nad pevninou, vrak by nalezli. A když by spadlo do moře dál od břehu, nějaká lehká část letounu by také nejspíš plavala na hladině. Přestože inkriminovanou oblast prohlíželi velice důkladně, nenašli vůbec nic. Až o rok později byly na francouzském pobřeží nalezeny pozůstatky dvou těl. Jedno z nich s největší pravděpodobností patřilo právě pilotovi letadla René de Narbonne.
A co příčiny? Podařilo se je vypátrat? Nutno podotknout, že vyšetřovatelé tenkrát neměli k dispozici takové sofistikované metody a nástroje jako dnes a museli se obejít i bez výpovědi svědků, neboť nehodu nikdo nepřežil a neviděl.
V Československu se mezitím rozšířila fáma, že letadlo vůbec nehavarovalo, ale přistálo záměrně kdesi na odlehlém místě mimo letiště a naši hokejisté emigrovali. Takže místo soustrasti a soucitu se pozůstalým dostalo sahodlouhé vyšetřování a vyslýchání příslušníky StB.
A jak už to u leteckých havárii bývá, i tuto zapřičinila souhra vícero nešťastných faktorů. Tím hlavním bylo bezesporu počasí, neboť tehdejší povětrnostní podmínky neumožnovaly bezpečný let, orientaci ani přistání. Pilot za těchto podmínek vůbec neměl vzlétnout. Při rozhodování se však projevilo nejen jeho přehnané sebevědomí, ale i duše vojáka. Ti jsou totiž vycvičeni, že rozkaz musí splnit v každém případě bez ohledu na počasí. Jenže René de Narbonne si neuvědomil, že už není ve válce a své zákazníky poslechnout nemusí.
A ještě další příčiny mohly zasáhnout do tragédie, a sice námraza a přetížení letadla. Námraze nasvědčovala vysoká vlhkost vzduchu a teplota kolem nuly. A když bychom ji ještě zkombinovali s přetížením letadla, neštěstí by se nedalo zabránit. Nikdo neví, proč pilot natankoval palivo na 6 hodin letu, které zvýšilo hmotnost letounu o 1 200 kilogramů, když let do Londýna měl trvat přibližně 1,5 hodiny. A za další, hokejisté nevezli jen svoji výstroj, ale i vybavení pro spoluhráče, kteří již v Londýně byli. A to taky něco vážilo.
Ať už byly příčiny katastrofy jakékoliv, jedno je jisté. Naše republika při ní přišla o šest vynikajících hokejistů: útočníky Ladislava Trojáka a Karla Stibora, obránce Zdeňka Švarce, Vilibalda Šťovíka, Miloslav Pokorného a brankáře Zdeňka Jarkovského.
A přeci jen příjemnější tečka na závěr. Za půl roku po této tragické události náš národní hokejový tým vybojoval na mistrovství světa zlaté medaile.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.stoplusjednicka.cz/mlha-nad-prulivem-kam-se-v-roce-1948-ztratilo-letadlo-s-sesti-ceskymi-hokejisty
https://www.irozhlas.cz/zpravy-ze-sveta/6-leteckych-katastrof-ve-sportu-umirali-cesti-reprezentanti-i-cele-tymy_1611290955_
https://zoom.iprima.cz/historie/zmizeni-ceskoslovenskych-hokejistu-416939
