Článek
Je středa 24. listopadu 1971 a v americkém Portlandu nastupuje 36 pasažérů na palubu Boeingu 727 společnosti Northwest Orient k letu do Seatlu. Mezi nimi je i muž kolem čtyřicítky v černém obleku, bílé košili s kravatou a v slunečních brýlích. Při odbavení se prokáže jako Dan Cooper, v médiích bývá uváděn jako D. B. Cooper.
Usedá na své sedalo 18C a zanedlouho po vzletu se nakloní k přicházející letušce a předá jí jakousi obálku. Ta ji bez povšimnutí strčí do kapsy, neboť je zvyklá, že se pánové takovýmto způsobem občas pokouší navázat kontakt. Cooper však slečnu šeptem upozorní, že by si měla vzkaz ihned přečíst. Tak čte a nevěří vlastním očím. Na lístku je napsáno: „Ve svém kufříku mám výbušninu a použiju ji, pokud to bude nutné. Toto je únos.“
Únosce požaduje 200 tisíc dolarů a čtyři padáky. To mu má být předáno po přistání na letišti v Seatlu. Pokud jeho požadavek nebude splněn, vyhodí letadlo do povětří. K smrti vystrašená letuška okamžitě informuje kapitána letounu. Ten ihned kontaktuje řízení letového provozu, které bezprostředně uvědomí FBI.
Letuška se mezitím snaží zjistit, jestli je bomba v kufříku únosce pravá či zda se jedná pouze o maketu, s níž chce Cooper zastrašit cestující a posádku. Když únosce otevře kufřík, spatří jakési červené nálože spojené dráty s bateriemi. Zda je bomba skutečná, však posoudit nedokáže.
Po hodině hrůzy letadlo v pořádku přistává v Seatlu. Únosce výměnou za 200 tisíc dolarů a padáky propustí všechny cestující a jednu letušku. Po doplnění paliva letadlo s únoscem, dvěma piloty, palubním inženýrem a jednou letuškou opět vzlétne.
O několik minut později přikáže Cooper letušce, aby se přemístila do kokpitu, otevře zadní dveře a vyskočí i s výkupným ven, přímo do líté bouře.
A od toho okamžiku už ho nikdy nikdo nespatří, jako kdyby se po něm slehla zem.
Zalesněná oblast, nad níž únosce vyskočil z letadla, byla v té době pokryta vysokou vrstvou sněhu a panovalo zde velice nepříznivé počasí. Vzhledem k tomu, že měl na sobě pouze oblek, nemohl v těchto podmínkách dlouho přežít. A není ani jisté, zda přežil samotný seskok, neboť teplota ve vzduchu přesahovala -50°C. Několik set policistů prohledávalo území pravděpodobného dopadu déle než měsíc a po pachateli únosu ani stopy. Jako kdyby se vypařil.
Vyšetřovatelé nejprve podezřívají známou firmu, muže, který se skutečně jmenuje D. B. Cooper a do křížku se zákonem se dostal již mnohokrát. Záhy je však prokázána jeho nevina. Policisté vyslýchají a prověřují více jak tisícovku podezřelých, ale marně.
Mají v hledáčku mimo jiné bývalého amerického pilota a parašutistu Richarda McCoye, který o rok později unesl dopravní letoun velice podobným způsobem. K jinému únosu se však nepřiznal a v jeho prospěch hovoří i fakt, že on jako zkušený parašutista by si určitě nevybral ty nejhorší padáky, jak učinil Cooper a zcela jistě by požádal i o helmu a teplé oblečení.
Dalším podezřelým je bývalý americký voják a parašutista Kenneth Christiansen. Ovšem jeho vizáž, barva pleti, očí, výška ani váha naprosto neodpovídají únosci. Naopak velice podobný Cooperovi je obchodní manažer Dick Lepsy. Ovšem pouhá podoba k usvědčení pachatele nestačí a nic jiného vyšetřovatelé v rukou nemají.
Zprvu policisté pátrali po parašutistovi, ovšem nakonec dospěli k závěru, že únosce pravděpodobně padákem nikdy neskákal a je docela možné, že se mu při seskoku z letadla ani neotevřel. Ať to bylo, jak bylo, jedno je jisté. V každém případě by se muselo najít tělo, které ovšem záhadně zmizelo.
V roce 1980 se našla na břehu řeky Columbia, tedy úplně jinde, než Cooper vyskočil z letadla, nepatrná část bankovek z výkupného, necelých 6 tisíc dolarů. Kam zmizely ostatní peníze, zda únosce seskok přežil, kam se poděl a jak se doopravdy jmenoval, zůstane patrně navždy tajemstvím.
Zpracováno na základě těchto materiálů: https://youtu.be/nKu_3kp_EIY?si=IYaCF_jZC5-ZJccx https://www.fbi.gov/history/famous-cases/db-cooper-hijacking https://www.stream.cz/slavnedny/den-nejzahadnejsiho-unosu-letadla-24-listopad-152097
