Článek
To se rozhodně nedá říci o závažné havárii stejného typu reaktoru, která se stala v jaderné elektrárně Sosnový Bor nedaleko Petrohradu (tenkrát Leningradu) o 11 let dříve a svět o ní až do roku 1990 neměl ani tušení.
A myslím, že mnozí z vás o ní nevíte dodnes. Tak si pojďme o této dlouho utajované jaderné havárii něco povědět a začněme hezky od začátku, to jest výstavbou elektrárny. Ta započala v roce 1970 a jak už v Sovětském svazu bývalo zvykem, hodně se při budování spěchalo, neboť pětiletý plán se musí splnit za každou cenu.
10. září 1974 bylo zahájeno zavážení prvního reaktoru RBMK-1000 palivem a 14. listopadu začaly výkonnostní testy, v rámci kterých byl blok poprvé synchronizován s elektrickou sítí. Od 21. prosince 1974 začal dodávat elektřinu do sítě.
Problémy, závady a havárie provázely provoz prvního bloku leningradské jaderné elektrárny, která se měla stát největší na světě, od samého počátku. Hned 7. ledna 1975 došlo k výbuchu a roztržení nádrže s radioaktivním plynem. Při tomto incidentu údajně nikdo nezemřel a radiace do okolí neunikla. Tuto skutečnost bohužel už dnes nijak neověříme, tak pojďme dál.
Další havárie na sebe nenechala dlouho čekat. Hned za měsíc, přesněji 6. února došlo k prasknutí sekundárního chladícího okruhu a úniku kontaminované vody. Tato havárie si vyžádala tři lidské životy a silně zasáhla životní prostředí.
Pak byl pár měsíců klid, alespoň se tak zdá, neboť se mi žádnou nehodu na této prokleté elektrárně nepodařilo najít až do 30. listopadu 1975, kdy došlo ke katastrofě, která byla předehrou Černobylu.
Na inkriminovanou noc byla naplánována odstávka jedné z turbín kvůli opravě. Jenže technik omylem vypnul provozní turbínu a tím došlo k vypnutí reaktoru, jelikož u něho správně zafungovala havarijní ochrana. Personál se snažil provoz reaktoru obnovit, jenže se to pánům inženýrům jaksi vymklo z rukou. K tomu, aby mohli zvyšovat výkon reaktoru, museli odstranit tyče řídícího a ochranného systému, který jim zvyšování výkonu blokoval. I přesto několikrát havarijní ochrana zapracovala a reaktor zastavila kvůli přepětí v síti. Technici toho však nedbali a laicky řečeno, přetahovali se s ní.
Po dosažení výkonu 800 MW začal výkon reaktoru nekontrolovaně stoupat. Hlavní inženýr proto nařídil jeho okamžité odstavení. Přestože se operátor snažil běžným způsobem reaktor vypnout a reakce zastavit vytahováním řídících tyčí, ten vůbec nereagoval a dělal si, co chtěl. Když se ho podařilo zastavit, samovolně se spouštěl. Asi jako kdybyste vypnuly motor u auta a ten se sám nastartoval a auto se rozjelo.
A jakmile reaktor znovu naběhl, okamžitě nekontrolovaně zvyšoval výkon. Nakonec se přeci jen podařilo reaktor odstavit, takže nedošlo k výbuchu jako v Černobylu, ale následky této havárie byly také dalekosáhlé. V důsledku abnormálního zvýšení výkonu reaktoru došlo k roztavení jednoho z kanálů. Tak se část jaderného paliva dostala do primárního okruhu a unikla do okolí.
Následující den se pracovníci elektrárny pustili do čištění reaktoru a radiaci, která z něho unikla, vypustili do ovzduší ventilačním komínem. A jak byla silná? 1,5 milionů jednotek curie. Jen pro představu, bezpečná úroveň kontaminace představuje 5 jednotek na kilometr čtvereční. Tato radiace zcela jistě zasáhla i pět milionů obyvatele tehdejšího Leningradu, dnešního Petrohradu, vzdáleného asi 35 kilometrů.
Zaměstnanci, kteří byli havárii přítomni, dostali přísný zákaz se o ní kdekoliv zmiňovat. Jeden z inženýrů se chtěl nasledující den podívat na záznam o havárii do pracovního deníku, ale nepochodil. Ředitel elektrárny všem svým podřízeným zamezil přístup k tomuto dokumentu. A dlužno dodat, že zákazy asi nikdo neporušil, neboť informace o havárii se dostaly do médií až v červnu 1990, tedy téměř po 15 letech.
A myslíte, že tato havárie, která jen zázrakem neskončila stejně jako černobylská, byla na této elektrárně poslední? Kdepak. V červenci 1976 a v září 1979 propukly požáry ve skladu radioaktivního odpadu, jejichž příčinou bylo nedodržení pracovních postupů a bezpečnosti práce. Při hašení unikla kontaminovaná voda a znečistila podzemní vodní zdroje.
Zvýšená radiace byla naměřena v okruhu šesti kilometrů od elektrárny ještě v roce 1990. A kde se vzala? V důsledku havárie 15 let zpátky došlo k rozšíření prostoru mezi palivovými kanály a grafitovým komínem. A tím se vysypal kontaminovaný grafit, který zamořil okolí.
A ještě jedna nehoda chybí v našem výčtu, byť se ve srovnání s předchozími jedná o „prkotinu“. 3. prosince 1991 z důvodu nedbalosti a nedodržování pravidel bezpečnosti práce došlo k pádu a poškození 10 palivových tyčí. Tento incident se snažili viníci před svými nadřízenými ututlat, ale nepodařilo se jim to.
První blok leningradské jaderné elektrárny ukončil výrobu elektřiny 22. prosince 2018, druhý v roce 2020. Ovšem nepovedené reaktory černobylského typu, které se označují RBMK-1000 pracují dosud na třetím a čtvrtém bloku elektrárny a budou nás strašit až do roku 2030.
Zbývá tedy jen doufat, že už žádné jaderné katastrofy nezpůsobí a pokud se na nějaké ruské atomové elektrárně cokoliv stane, tak se to dozvíme dřív, než za patnáct let.
V článku použity informace z těchto zdrojů:
https://oenergetice.cz/jaderne-elektrarny/odstavene-ruske-jaderne-elektrarny-leningrad-1-bylo-vyvezeno-palivo
https://www.idnes.cz/technet/technika/cernobyl-havarie.A160425_152556_tec_technika_mla
https://badatele.net/sosnovy-bor-utajena-havarie-co-predznamenala-cernobyl/
