Článek
Ovšem nikdy se tak nestalo díky zázraku seslanému z nebes, nýbrž díky dokonalé souhře celé posádky a vrcholnému pilotnímu umění pánů za kniplem.
Nejznámějším a nejmedializovanějším případem je „zázrak“ na řece Hudson. Právě tam úspěšně posadil legendární „Sully“ Sullenberger Airbus A320 po výpadku obou motorů. Jenže podobných případů bychom našli mnohem víc, jen unikly pozornosti médií. A jeden z nich si právě teď připomeneme.
Je čtvrtek 20. dubna 1978, krátce po poledni a na pařížském mezinárodním letišti Charlese de Gaulla se chystá k dálkovému letu do jihokorejského Soulu posádka Boeingu 707 společnosti Korean Air. Ve 13 hodin, 39 minut místního času dostává stroj se 109 lidmi na palubě povolení ke vzletu.
Dvanáctičlenné posádce velí velice zkušený šestačtyřicetiletý kapitán Kim Chang-kyu, bývalý stíhací pilot z korejské války. Na pozici druhého pilota mu sekunduje Cha Soon-do, který také není žádným nováčkem. A na „dvou židlích“ sedí Lee Khun-shik. Zastává totiž post palubního inženýra a navigátora zároveň. Ten zná Boeing 707 do posledního šroubku a tuto polární trasu letěl mnohokrát. Zkrátka, zkušenější posádku byste těžko hledali.
Vzlet proběhne naprosto bez problémů, letoun stoupá do cestovní hladiny a míří na severozápad. Trasa letu do Anchorage na Aljašce, kde má stroj dotankovat palivo, vede takzvanou severní cestou poblíž severního magnetického pólu. Právě tato skutečnost bude hrát v našem příběhu zásadní roli, ale hezky popořádku.
Letoun poklidně pluje v letové hladině tři dva nula, tedy 32 000 stop, což je 9 753 metrů a nikdo z pasažérů ani posádky netuší, že se naprosto rutinní let zanedlouho změní v dramatický boj o život. Nad Barentsovým mořem se Boeing odchýlí od stanoveného kurzu, místo na severozápad zamíří na jihovýchod a ve 21 hodin, 19 minut zabloudí do sovětského vzdušného prostoru nad poloostrov Kola. Piloti si navigační chybu záhy uvědomí a stáčejí letoun k finským hranicím s cílem co nejrychleji opustit nebezpečný sovětský vzdušný prostor.
Jenže sovětská protivzdušná obrana nelení a vysílá k narušiteli stíhací letoun Suchoj Su-15 z 365. stíhacího leteckého pluku, který pilotuje kapitán Alexandr Bosov. Ten po přiblížení se k zbloudilému letounu bezpečně rozpozná, že se jedná o civilní Boeing Korean Air a tuto informaci předává svým nadřízeným. Jeho velitel mu i přesto přikazuje nepřátelského vetřelce sestřelit, aniž by se středisko protivzdušné obrany pokusilo o spojení s posádkou.
Naproti tomu, korejský kapitán postupuje přesně podle předpisů Mezinárodní organizace pro civilní letectví. Sníží rychlost a rozsvítí světla, čímž naznačí, že je připraven následovat sovětský stíhací letoun k přistání. Zároveň se druhý pilot pokouší spojit se stíhačkou, bohužel bez odezvy. Bosov vystřelí dvě rakety vzduch-vzduch. Jedna z nich zasáhne levé křídlo jihokorejského letounu a exploduje.
Po zásahu začne Boeing 707 se 109 lidmi na palubě prudce klesat a stává se prakticky neovladatelným. Střela prorazila trup, takže dochází k dekompresi. A co je nejhorší, zasáhla mimo jiné i hydraulické okruhy, došlo k jejich přerušení a k úniku hydraulické kapaliny. Letounu rovněž vysadil jeden z motorů, ale to u čtyřmotorového stroje nehraje téměř žádnou roli. S dopravním letadlem se dá úspěšně přistát i bez motorů, kdežto bez hydrauliky je to téměř nemožné. Proto tuto nouzovou situaci piloti netrénují ani na simulátorech. Navzdory tomu se o to posádka sestřeleného Boeingu 707 Korean Air pokusí. Ostatně, nic jiného jim nezbývá.
Letoun rychle ztrácí výšku a mizí v mracích. Piloti přistupují k vypouštění paliva a hledají vhodné místo k nouzovému přistání. Vzhledem k značně omezené řiditelnosti stroje však nebude jednoduché a už vůbec ne měkké, toho jsou si vědomi. Palubní personál mezitím instruuje cestující a připravuje kabinu na nouzové přistání. Po 40 minutách a několika neúspěšných pokusech, posadí kapitán téměř neovladatelný Boeing 707 na zamrzlou hladinu jezera Korpijärvi v Karelii asi 140 kilometrů od finských hranic.
Střela vypálená ze stíhacího letounu Su-15 smrtelně zasáhla jednoho z cestujících. Druhý, těžce zraněný zemřel po přistání. Záchranáři totiž dorazili až za dvě hodiny a k zachraňování se ani nijak zvlášť neměli. Naštěstí, kromě dvou pasažérů zasažených střelou, nebyl nikdo další v ohrožení života. Cestující utrpěli většinou zranění, způsobená výbuchem rakety. Při samotném přistání nebyl zraněn nikdo.
A teď se podržte! Sovětský svaz vyúčtoval Jižní Koreji částku 100 000 amerických dolarů za péči o cestující. To je drzost, co? Korea samozřejmě účet nikdy nezaplatila. A Sověti značně ztěžovali i samotné vyšetřování. Zabavili jedinou černou skříňku, kterou byl letoun vybaven a odmítli poskytnout vyšetřovatelům potřebné údaje.
Teď se asi ptáte, proč se letoun do sovětského vzdušného prostoru vůbec dostal. Bylo na vině selhání lidského faktoru nebo techniky? Již v úvodu jsem se zmínila, že trasa letu vedla téměř nad magnetickým pólem země. A právě ten působením magnetické síly zavinil poruchu palubního navigačního přístroje, takzvaného směrového gyroskopu, pracujícího na bázi kompasu. Ten se zkrátka zbláznil a poslal letadlo přesně na opačnou stranu. A když to posádka zjistila, bylo pozdě. Sověti byli nekompromisní a jejich stíhačka rychlejší. Museli přece demonstrovat svoji sílu. Přitom ukázali jedině svoji ubohost. Bohužel za ni dva nevinní lidé zaplatili svými životy.
A nebýt duchapřítomnosti, okamžité reakce a naprosté profesionality korejských pilotů, dopadla by havárie mnohem tragičtěji.
Dnes už se nemusíme bát, že by piloti zabloudili, jelikož současné navigační přístroje dávno nepracují na magnetickém principu, ale využívají signálů sofistikovaných satelitních systémů. Tak na viděnou v oblacích!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/K7JkYb39CnE?si=xJBrzDCL21ol_WBW
https://theaviationgeekclub.com/the-story-of-the-korean-air-lines-boeing-707-that-strayed-into-soviet-airspace-and-was-forced-to-crash-land-by-a-su-15-flagon/
https://www.thisdayinaviation.com/tag/korean-air-lines-flight-902/
https://www.panam.org/jet-age/fate-of-the-star-of-hope
