Článek
Předcházela jí utajovaná tragická nehoda sovětské jaderné ponorky K-278 Komsomolec, která se udála o 11 let dříve a shodou okolností také v severních vodách.
Je pátek 7. dubna 1989 a 300 metrů pod hladinou Norského moře pluje sovětská útočná jaderná ponorka K-278 Komsomolec s 69 členy posádky. Vrací se z pozorovací mise do svého domovského přístavu v Murmansku. Je prototypem nového pokolení údajně nezničitelných sovětských podmořských plavidel. 117,5 metru dlouhý a 10,7 metru široký trup je vyrobený z titanu. Tento kov je pevnější a lehčí, než dosud používaná ocel a soudruzi jsou z této chlouby vojenského námořnictva nadšeni. Ale dlouho nebudou, protože ponorka se odporoučí k věčnému spánku v mořských hlubinách. Ale hezky popořádku.
V 11 hodin dopoledne se nachází 185 kilometrů od norského Medvědího ostrova a do cíle jí zbývá dlouhých 980 kilometrů. Posádka, které velí kapitán Jevgenij Vanin, se věnuje svým úkolům a nic nenasvědčuje žádným problémům. Jenže o pouhé 3 minuty později je všechno jinak. Na velitelském stanovišti se rozbliká kontrolka o aktivaci hasicího systému v úseku číslo 7 z důvodu požáru elektroinstalace.
Loď je rozdělena na 7 samostatných úseků, oddělených vodotěsnými a ohnivzdornými přepážkami. První z nich tvoří torpédová komora na přídi, následuje kabina posádky, kde jsou rovněž umístěny baterie. Ve třetím oddílu se nachází velitelské stanoviště, sonar a komunikační centrum. Dále najdeme kajuty pro námořníky a v pátém úseku nejdůležitější a nejzranitelnější část, jaderný reaktor. Hned vedle turbínový sál a v sedmém oddílu, kde vypukl požár, se nachází pomocná turbína a řídící mechanismus.
Požár z jednoho úseku by se díky silným ohnivzdorným přepážkám a poklopům neměl rozšířit dál. Ale šířil a velice rychle. Skrz všechny oddíly totiž vedou elektrické kabely, vzduchotechnika či řídící mechanismy. A právě tyto cesty se stanou pro oheň, dým a spaliny doslova dálnicemi. Pouhé 3 minuty stačí běsnícímu živlu, aby zachvátil i úsek číslo 6 a ostatní jsou silně zadýmené a zasažené jedovatými zplodinami hoření.
V 11 hodin a 13 minut vydává kapitán povel k havarijnímu vyplutí na hladinu. Mezitím dochází k mohutnému výbuchu v šestém úseku, kde jsou uskladněny tlakové lahve se stlačeným vzduchem a posádku čeká nerovný boj o holý život. Operátor vypíná jaderný reaktor, aby předešel nejhoršímu. Jenže tím přichází plavidlo o zdroj energie. Má sice k dispozici dieselové generátory, jenže požár se šíří takovou rychlostí, že se k nim námořníci vůbec nedostanou.
Absence energetického zdroje zapříčiní pokles tlaku v hydraulickém systému a podvodní kolos se stává neovladatelným. Kromě toho nefunguje přívod vzduchu a odvod nebezpečného oxidu uhličitého. Prioritou posádky je dostat ponorku na hladinu a co nejdříve se evakuovat. Jenže situace se vyvine úplně jinak. Přestože se za 11 minut dostanou na hladinu, zdaleka nemají vyhráno. Kapitán z důvodu utajení nesmí vyslat mezinárodní signál nouze SOS ani požádat o pomoc jiné státy. O havárii informuje pouze velení sovětské severní flotily.
A nutno dodat, že admiralita s pomocí rozhodně nespěchá. Až ve 12 hodin 50 minut rozhodne o vyslání záchranné lodě a o 20 minut později obdrží její kapitán příkaz k vyplutí. Plavidlo se však nachází 91 kilometrů od Komsomolce, což představuje 4 hodiny plavby. Nakonec stejně musí Sověti požádat o pomoc norské záchranáře s vrtulníky. A proč tak dlouho otálejí? Jsou přesvědčeni, že se zázrak jejich techniky neutopí, je přeci nezničitelný.
Následujících několik desítek minut je však přesvědčí o opaku. Kolem půl páté odpoledne začne do silně poškozené ponorky pronikat voda a námořníci, kteří přežili požár, se chystají k evakuaci. To dokládá i poslední zápis v lodním deníku. Sebou musí vzít všechny tajné vojenské dokumenty z lodi. Jenže než je všechny najdou, ztratí drahocenný čas a nestihnou si navléci plovací vesty ani nafouknout záchranný člun.
Krátce po 17. hodině se titanové monstrum dostává do vertikální polohy a klesá ke dnu. Převážná většina námořníků se dostane ven, ale bez plovacích vest a hlavně záchranných člunů, je setrvání na mořské hladině nesmírně obtížné. Voda má pouhé 2°C a netrénovaný jedinec v ní začíná mít problémy po pár minutách.
Kapitán s dalšími čtyřmi kolegy se snaží dostat na hladinu pomocí takzvané záchranné kapsle. Ke vší smůle byla výbuchem v 6. úseku ponorky poškozena její hermetičnost, takže cestu na vzduch přežije pouze jediný z nich, který si vzal dýchací přístroj. 20 minut po 18. hodině konečně dorazí záchranné plavidlo.
42 námořníků se bohužel záchrany nedočkalo. Část z nich zahynula při požáru a následném výbuchu a další nevydržela v ledové vodě. A Komsomolec? Ten se odporoučel ke dnu Norského moře a v hloubce 1 670 metrů odpočívá dodnes.
Nejspíš si teď kladete otázku, jak je možné, že se posádka nestihla evakuovat, když na to měla několik hodin. Velení severní flotily bylo přesvědčeno o nepotopitelnosti moderního plavidla a utvrzovalo kapitána Vanina, že není kam spěchat. A podstatnou roli sehrála i nezkušenost těchto námořníků. Jednalo se o záložní posádku, která nebyla v aktivní službě na moři dlouhých 8 měsíců a na této ponorce sloužila vůbec poprvé. Jinak ji znala jen z trenažéru. A jak se později ukázalo, i tato příprava byla velice mizerná. Na takovéto misi a ještě ke všemu s ostrými jadernými zbraněmi na palubě, neměla vůbec co dělat.
A co viníci? Jako obvykle. Sváděli vinu jeden na druhého a nakonec se shodli, že tuto tragédii zavinil nepořádek ve flotile v chaotické době blížícího se rozpadu sovětského impéria. Zkrátka, vlk se nažral a koza zůstala celá aneb zameteno pod koberec.
Ano, viníky zametli, ale radiace se zamést a utajit nedá. V červenci 2019 vysílají norští specialisté k vraku autonomní ponorky s přístroji měřicími radioaktivitu. A čidla spouštějí ventilačním otvorem přímo do reaktorového úseku. Naměřená radiace, která z něho uniká, 100 000 krát překračuje normu. Naštěstí k tomu dochází ve značné hloubce, takže na povrch se dostane minimum.
Na vraku již notně zapracoval zub času, jeho vyzvednutí ani jakákoliv manipulace s ním nepřichází v úvahu, takže nás bude tento podvodní Černobyl strašit radioaktivitou ještě dlouhá léta. A kdyby se Sovětský svaz nerozpadl, vůbec bychom o něm nevěděli.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/QMLUNjxxul8?si=dTDry-bYibA_IZFt
https://youtu.be/11tTEDkAqlo?si=__BV-BOeJr_GMYaP
An ‚Experimental‘ Russian Titanium Submarine Sank 5,600 Feet Below the Waves - National Security Journal https://share.google/ZcB0Xq6u3GjL3eH8w
