Článek
Do vzduchu se vznesl na francouzském letounu Blériot XI a ve výšce kolem 25 metrů uletěl asi 2 kilometry.
My se dnes budeme věnovat jeho bratranci, neméně úspěšnému Eugenu Čihákovi, o němž se příliš nepíše. A proč? Protože nebyl první ve vzduchu. Ale zato byl naším prvním úspěšným leteckým konstruktérem a létal na strojích vlastní výroby. Tudíž si publicitu rozhodně zaslouží.
Otcové Eugena Čiháka a Ing. Jana Kašpara, kteří oba nesli jméno František, se znali od mládí ze studia na Vysoké škole polytechnické v Praze. A o pár let později obě rodiny spojil sňatek. Sestra Františka Kašpara Marie si vzala Františka Čiháka.
Eugen spatřil světlo světa 31. května 1885 ve Vinkovcích na území dnešního Chorvatska. Jeho otec František tam působil coby stavitel železnic. A představte si, jaké tam pana inženýra potkalo štěstí. Vyhrál neuvěřitelných 300 tisíc zlatých v jakési turecké loterii. To byly obrovské peníze, za něž se dalo koupit celé panství. Takže dal u železnic výpověď a s manželkou a šesti dětmi se vrátil zpět do Čech, konkrétně do Pardubic.
Tam začal malý Eugen chodit do školy. Jakmile ukončil základní vzdělání, nastoupil na obchodní akademii v Chrudimi a odmaturoval v Praze. Poté začal pracovat jako účetní ve firmě Laurin & Klement v Mladé Boleslavi, kterou můžeme označit jako předchůdce dnešní Škodovky. Ale účtařina ho vůbec nebrala, jeho vášní byly stroje a motory.
Stejného zaměření byl i jeho bratranec inženýr Jan Kašpar, který pracoval v téže firmě. A tak se jednoho dne v roce 1909 rozhodli. Společně dali výpověď, vrátili se zpátky do Pardubic a počali uskutečňovat své sny o létání a vlastním letadle. To také začali ještě téhož roku společně stavět. Tento pokus však nebyl korunován úspěchem. Tak společný projekt na jaře roku 1910 opustili a každý si šel svou cestou. Jan si koupil francouzský stroj Blériot a Eugen Saunier, rovněž francouzské provenience.
Jan se okamžitě vrhnul na létání, kdežto Eugena sen o vlastnoručně vyprojektovaném a vyrobeném stroji neopustil. Požádal tedy o spolupráci svého nejstaršího bratra Huga, který se po smrti otce stal hlavou rodiny a spravoval její finance. Jelikož byl také blázen do létajících strojů, nemusel ho ani dlouho přemlouvat. A v roce 1911 opustil jejich dílnu první prototyp na tehdejší dobu supermoderního jednoplošníku Rapid. Mimochodem, dodnes je tento letoun považován za nejlepší a nejkrásnější český stroj první čtvrtiny minulého století.
Jen pro úplnost, Eugen Čihák se poprvé vznesl do vzduchu za 5 měsíců po svém slavnějším bratranci na již zmiňovaném letounu Saunier. A první, ještě neveřejný let s vlastnoručně sestrojeným Rapidem uskutečnil v Pardubicích v dubnu 1911. Veřejná prezentace se měla odbýt první červencovou neděli téhož roku v lázeňském městě Poděbrady. Ale z předváděčky bohužel nic nebylo, neboť se Eugenovi nepodařilo natočit motor. Tudíž si návštěvníci mohli stroj prohlédnout pouze na zemi.
Náš hrdina se však nevzdal a slíbil přítomným aviatickým nadšencům, že za 14 dnů určitě poletí. A tak se také stalo. 16. července odpoledne se Eugen se svým Rapidem opravdu vznesl do výšky přibližně 50 metrů a letěl podél Labe. Asi po čtyřech minutách letu mu začal haprovat motor, ale podařilo se mu bezpečně přistát. A dlužno dodat, že přítomní byli z letecké ukázky nadšeni.
Poté se bratři Čihákovi vrhli na takovou malou sériovou výrobu tohoto nadčasového stroje, který dosahoval na tu dobu úctyhodné rychlosti 130 kilometrů v hodině. Bohužel, tento konkrétní kus se už žádného dalšího letu nedočkal. Shořel s několika dalšími letouny Eugena i Jana v pardubickém hangáru. Mimochodem, jeho požár byl založen úmyslně. Vidíte, už tenkrát v českých zemích vesele bujela závist a lidé nemohli rozdýchat úspěchy druhých.
Ale ani to Eugena neodradilo a do začátku 1. světové války uskutečnil se svými letouny 33 veřejných ukázkových letů a dokonce založil i leteckou školu. A mezitím si stihnul udělat i mezinárodní pilotní průkaz. Obdržel ho 7. května 1912 jako třetí Čech, po Janu Čermákovi a Boženě Láglerové. A co Jan Kašpar? Budete se divit, ale ten pilotní průkaz nikdy nevlastnil.
Jenže pak přišla válka a s létáním byl konec. Eugen sice narukoval k rakouskému letectvu, ale jako pilota ho nevzali, sloužil na zemi jako technický důstojník. Později byl převelen na italskou frontu, kde utrpěl vážné zranění a do války už se nevrátil.
Poté provozoval autodopravu, ale stále ho to táhlo k letadlům. V roce 1926 nastoupil jako mechanik k ČSA a počátek II. světové války ho zastihl na letišti ve Kbelích, kde pracoval jako správce. Ve válečných letech se živil opět jako autodopravce.
A krušné časy pro něho nastaly s příchodem komunistů k moci. Byl mu vyměřen velice nízký důchod, neboť většinu svého produktivního věku byl živnostníkem. Přesto, že si nemohl kdovíjak vyskakovat, i v důchodovém věku zůstal věrný své největší lásce a proháněl se v oblacích na větroních. A to dokonce ještě ve dvaasedmdesáti letech. Do leteckého nebe se odebral 8. května 1958 a jeho hrob najdete na pardubickém hřbitově.
Takový byl život průkopníka naší aviacie, který obětoval své vášni vše, a přesto zůstal skryt ve stínu svého slavného bratrance. Jen proto, že nebyl první.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://pardubice.rozhlas.cz/dil-6-aviatik-eugen-cihak-6077441
http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=Letectvi
https://www.pardubickyslavin.cz/index.php/property/cihak-eugen/
