Článek
A bodejť by ne, vždyť právě v zemi vycházejícího slunce vybojovali naši hokejisté olympijské zlato vůbec poprvé v historii. A věřme, že ne naposledy.
My se nyní budeme věnovat cestě našich zlatých hochů z japonského Nagana domů, o níž dodnes koluje celá řada mýtů a „zaručeně pravdivých“ historek, které se pokusíme uvést na pravou míru.
Jakmile se náš národní hokejový tým na XVIII. zimních olympijských hrách, které se konaly v únoru 1998 v japonském Naganu, probojoval do finále, usnesli se tehdejší vládní činitelé, že pro něj pošlou svůj speciál, letoun TU-154. A to bez ohledu na to, zda naši reprezentanti získají kov nejcennější nebo pouze stříbro.
Nejtvrdším oříškem se ukáže vyřizování potřebných formalit, neboť organizátoři i piloti mají na přípravu letu velice málo času. Nakonec se přeci jen zadaří a v neděli 22. února 1998 odstartuje z dráhy starého ruzyňského letiště vládní speciál TU-154. Jak už to u dálkových letů bývá, v jeho řízení se střídají dvě posádky vedené těmi nejzkušenějšími kapitány vládní letky. Jedné velí kapitán Zdeněk Fridrich a druhé mistr světa v letecké akrobacii, kapitán Petr Jirmus.
V době, kdy naši hokejisté hrají finálový zápas s Ruskem, je již vládní Tupolev kdesi nad Sibiří. Při mezipřistání v Irkutsku mohou členové posádky našim reprezentantům chvíli fandit u televize v letištní hale. A po dotankování pokračují na východ.
Paradoxem však je, že letoun přezdívaný „naganský expres“, vůbec nemíří do Nagana, neboť v tomto třistatisícovém městě na ostrově Honšú žádné mezinárodní letiště není, pouze malé, vnitrostátní. TU-154 přistane na letišti Narita v Tokiu a odtud také v časných ranních hodinách 24. února 1998 zamíří s našimi zlatými hochy k domovu.
Ti mají za sebou nejen velice náročný turnaj, ale také šestihodinovou cestu autobusem z Nagana. O vyčerpání z finálového zápasu, do něhož šli s plným nasazením a zaslouženě zvítězili nad Ruskem 1:0, ani nemluvě. Jen pro úplnost, s hokejovou reprezentací a doprovodným týmem, cestuje domů i pozdější legenda našeho běžeckého lyžování, Katka Neumannová, která v Naganu vybojovala stříbro a bronz.
A teď se dostáváme k tomu, co vás asi zajímá nejvíc, k mýty opředenému dění na palubě. O něm jako obvykle vědí nejvíc ti, kteří tam vůbec nebyli. A celé by se dalo shrnout jednou větou: Zdaleka nebylo tak bouřlivé, jak se traduje. Na tom se jednoznačně shodli všichni členové posádky.
Jak jsem se již zmínila, na hokejisty dolehne únava z nesmírně náročného olympijského turnaje i několikahodinového trmácení do Tokia, a ne zrovna bleskového odbavení. Takže jakmile se usadí na svá místa, okamžitě usnou a prakticky celou první část letu do Irkutska prospí.
Pak se pomalu probouzejí k životu, ale ne tak, jak se traduje. Ano, vládní speciál opravdu veze kromě zlatých hokejistů a stříbrnobronzové Katky i náklad v podobě zlatavého moku z Plzně. Jenže když vezmeme v potaz, že olympionici stráví na cestě dlouhých 27 hodin, je množství plzeňského piva tak nějak odpovídající.
Pasažéři si krátí dlouhou chvíli hraním karet nebo šachovou partií, ale než přistanou v matičce stověžaté, čeká je ještě jedna technická přestávka za účelem doplnění paliva, a sice v Jekatěrinburgu. A po ní dalších 5 hodin letu. Oslavy na palubě se naplno rozjedou až nad Evropou, když zbývají do přistání asi 2 hodiny. To se celé osazenstvo naganského speciálu nahrne do prezidentského salónku v přední části paluby.
Zlatí hoši křepčí na písničky Michala Davida a občas nakouknou i do kokpitu. Žádná pravidla tím neporušují, neboť se to ještě smí. Ale vyvstane jiný problém. Tím, že se všichni přesunuli do přední části a hokejisté nejsou žádná tintítka, začíná stroj klopit příď mírně dolů a tím pádem samovolně klesat. Nepomůže ani úprava vyvážení, kterou lze provést za letu, tak musí piloti mejdan rozpustit a usadit rozjařené pány zpět na svá místa. Ti tam kupodivu vzorně setrvají až do přistání. Zkrátka, bezpečnost letu musí být dodržena, tady žádné olympijské zlato nepomůže.
Jak potvrdili všichni členové posádky a letištního personálu na staré Ruzyni, nejbouřlivěji projevovali hráči i členové doprovodného týmu emoce a radost z vítězství až po přistání. Již na letišti se dočkali triumfálního přivítání od tisíců hokejových fanoušků z celé republiky. Autobus se zlatými hochy se stěží proplétal mohutným davem. A což teprve bouřlivé oslavy na Staroměstském náměstí! Těch se zúčastnilo kolem 130 tisíc lidí.
Lovce bulvárních senzací jsem asi zklamala, jelikož na palubě naganského expresu se opravdu nic zvláštního nedělo. Ale jedna perlička přeci jen stojí za zmínku, i když se našich olympijských vítězů vůbec netýká. Piloti cestovali s kufry plnými peněz, neboť palivo na ruských letištích se tehdy platilo výhradně v hotovosti.
A jestlipak víte, že tento památný vládní letoun můžete vidět na vlastní oči, a dokonce se do něho posadit? Najdete ho spolu s dalšími zajímavými leteckými exponáty v leteckém muzeu v Kunovicích u Uherského Hradiště. A to díky místním leteckým nadšencům, kteří ho zachránili před sešrotováním. Muzeum můžete navštívit od dubna do konce října denně včetně svátků.
Tak na viděnou v naganském expresu a držme palce našim olympionikům, ať takovéto velkolepé oslavy zažijeme znovu.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/FupZ42wAEs4?si=UfpaL_6hXa7Oagwe
https://youtu.be/rKto2qcouU8?si=uDWoWV24a6R85I_C
https://youtu.be/OlXCbkgeaBw?feature=shared
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/letadlo-ktere-dopravilo-zlate-hokejisty-z-nagana-je-definitivne-v-cili-pretahli-ho-na-cestne-misto-84971
