Článek
A jedním z takových případů, který po dlouhá léta nedá spát lovcům záhad a milovníkům konspiračních teorií, se nyní budeme zabývat podrobněji.
Je páteční večer 27. června 1980 a vysoko v nebi nad Středozemním mořem si poklidně pluje dvoumotorový proudový letoun DC-9 italské letecké společnosti Itavia Airlines. S 81 lidmi na palubě míří z italské Boloně do Palerma na Sicílii. O 77 pasažérů se stará čtyřčlenná posádka. Té velí kapitán s bohatou praxí na tomto typu letounu, Domenico Gatti. Na postu prvního důstojníka sedí Enzo Fontana, který také není žádný začátečník. Oba pánové v kokpitu disponují obrovskými zkušenostmi, které jim však v tomto případě budou naprosto k ničemu. Ale nepředbíhejme.
Právě se nacházejí asi v polovině krátké, hodinu a půl trvající cesty a letí v hladině dva devět nula, tedy 29 000 stop, což představuje 8 839 metrů. V tom si první důstojník všimne, že zmizel signál z navigačních radiomajáků. Dotazem na řízení letového provozu v Římě zjistí, že jsou mimo provoz a chyba tudíž není na jejich přijímači. Dispečer tedy naviguje posádku sám. Po pár minutách ucítí pasažéři i piloti silné turbulence. Ty na rozdíl od deště a bouřky nelze vyčíst z palubního radaru. Kapitán proto žádá o povolení sklesat do hladiny dva pět nula, tedy 25 000 stop nebo-li 7 620 metrů. A vyplatí se, v této výšce je naprostý klid.
Bohužel, ne nadlouho. Za několik sekund letoun mizí z obrazovek radarů řízení letového provozu. Dispečer se snaží posádku kontaktovat. Marně, na druhé straně je hrobové ticho. Stroj zmizel bez jakéhokoliv předchozího varování, posádka nehlásila žádné problémy ani nevyslala signál nouze.
Jedná se pouze o poruchu odpovídače a ztrátu rádiového spojení nebo se DC-9 opravdu zřítil? To v tuto chvíli nikdo neví, ale řízení letového provozu pro jistotu vyhlašuje poplach a pátrání po letounu v oblasti jeho posledního výskytu na radaru. Příbuzní pasažérů netrpělivě přešlapují na letišti v Palermu a čekají na informace o ztraceném letu Itavia 870. Jenže zatím nikdo nic neví. Jisté je pouze to, že zmizel z radarů a nekomunikuje.
Nad Středozemním mořem v místě posledního kontaktu s letounem DC-9 krouží pátrací vrtulníky se záchranáři. A opravdu, po několika desítkách minut se černý scénář potvrdí. Na hladině spatří plovoucí úlomky letounu, ale přeživší nikde. Zpráva o náhlém zřícení moderního dopravního letadla se okamžitě rozletí do světa. O záhadě nad Středozemním mořem informují všechny přední světové zpravodajské stanice a palcové titulky na hlavních stranách denního tisku. Vždyť letadla jen tak sami od sebe z nebe nepadají.
Proč se tak stalo, musí zjistit vyšetřovatelé, které v tomto případě čeká opravdu tvrdý oříšek. A to ještě netuší, že se vyšetřování potáhne dlouhá léta. Následující den po tragédii přichází italský novinář Andrea Porgatori se „zaručenou“ informací, kterou údajně získal od jednoho dispečera řízení letového provozu v Římě. Tvrdí, že se letadlo připletlo do vzdušného souboje libyjských stíhaček s letouny NATO a bylo sestřeleno. Žádné důkazy pro to však nemá. Zkrátka ve zveřejnění této novinářské kachny vidí příležitost, jak na sebe upoutat pozornost a posunout se v kariéře. Prý má důvěrné informace, že italský dopravní letoun byl sestřelen francouzskou stíhačkou. Žádné podrobnosti ovšem neuvede.
Italská vláda senzacechtivým informacím do té doby zcela neznámého novináře nevěří a zahajuje vlastní vyšetřování. Tamější vojenské letectvo i velení NATO Porgatoriho teorii smete ze stolu jako ničím nepodložený blábol, jenže ta už si dávno žije svým vlastním životem a vydává se na cestu kolem světa.
V oblasti dopadu letounu je kromě plovoucích úlomků nalezeno i 38 z 81 obětí. Samotný vrak se však nachází na dně moře. Vydá expertům na letecké nehody své tajemství? Zatím jsou naprosto bezradní, nemají se absolutně čeho chytit. Ani letoví dispečeři jim příliš nepomohou. Jisté je pouze jedno. Ať už pád letounu zapříčinilo cokoliv, seběhlo se to během několika sekund. Že by došlo ke kolizi s jiným strojem? Jenže žádný další se nepohřešuje.
Vyšetřovatelé musí počítat i s variantou sestřelení, ale zatím pro ni nemají žádný důkaz. A co destrukce stroje ve vzduchu z důvodu únavy materiálu či konstrukční vady? I na tuto možnost se zaměří, neboť by mohla být ohrožena další letadla stejného typu. Ovšem žádný takový případ se u DC-9 v minulosti nikdy nestal.
Ani trosky plující na hladině vyšetřovatelům příliš neřeknou. Z jejich rozptylu na ploše více než 200 kilometrů čtverečních je však jasné, že se stroj rozpadl ještě ve vzduchu, nikoliv při nárazu na hladinu. Kolizi s jiným letounem experti vyloučí a ve hře zůstává destrukce z důvodu únavy materiálu, sestřelení a výbuch na palubě.
Italský vyšetřovací tým si k vyřešení tohoto zapeklitého případu pozve nejlepší specialisty z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických (NTSB). Ti začínají zkoumat radarové záznamy, z nichž by měli vyčíst, zda se v blízkosti letu 870 nepohybovala vojenská stíhačka. Radar zachytil části rozpadajícího se italského dopravního letadla, tudíž mají další důkaz o jeho destrukci ve vzduchu. Ale proč k ní došlo, stále netuší. Žádné známky kolize s jiným strojem nenajdou, ale zaujmou je tři radarové odrazy západně od DC-9. Pravděpodobně se opravdu jedná o stíhací letouny, ale to nic neznamená. Nehledě na to, že radar neukazuje výšku letu.
Patologové provedou pitvy nalezených těl a v jednom objeví záhadnou kovovou střepinu. Specialisté okamžitě vědí, že se nejedná o šrapnel ze střely a začnou tento fragment porovnávat s kovovými součástkami DC-9. A skutečně najdou shodu. Jedná se o úlomek kovového lemu z podvozkové šachty a do těla se mohl dostat při destrukci stroje. Takže jsou opět na začátku.
Měsíc po nehodě je Boloňa svědkem hrůzného teroristického činu. Na tamějším velice frekventovaném nádraží dojde k výbuchu nastražené bomby, při němž zahyne 85 lidí. Přihlásí se k němu italská neofašistická organizace. Má na svědomí i explozi na palubě letu Itavia 870? Bohužel, chybí důkazy. Po dvou letech usilovného pátrání po příčinách havárie DC-9 s 81 lidmi na palubě dojdou vyšetřovatelé k závěru, že ji způsobila exploze. Ale nedokážou říci, zda vně či uvnitř.
Jenže pozůstalí po obětech nejsou s tímto verdiktem spokojeni, chtějí znát pravdu, proč museli jejich blízcí zemřít. Obrátí se i na italského prezidenta a za 5 let po ukončení vyšetřování rozhodne italská vláda o jeho obnovení. V květnu 1987 se podaří vyzvednout z mořského dna záznamník hovorů v kokpitu. Přinese ten rozuzlení celé záhady? Kdepak, nic, co by přispělo k objasnění příčin katastrofy se na záznamu neobjeví.
Experti se však nevzdávají. Vyloví ze dna stovky úlomků stroje a pokouší se ho dát dohromady jako trojrozměrné puzzle. Jenže stále chybí hlavní část trupu. V roce 1989 zveřejní vyšetřovací tým předběžnou závěrečnou zprávu, podle níž havárii způsobila střela vypálená z neidentifikovaného vojenského letounu. Jenže tato domněnka stále není podložena dostatkem důkazů.
Jelikož experti nevědí, kudy dál, vyšetřování opět uloží k ledu. O rok později je ustavena nová vyšetřovací komise, tentokrát z předních odborníků na letecké nehody z mnoha zemí světa. Ti se zaměří na nalezení dalších trosek. Nejprve však musí přesvědčit italskou vládu o nutnosti obnovení vyšetřování a nalezení příčiny havárie letu Itavia 870. Vláda po dlouhém váhání dává případu zelenou a pátrání po troskách pokračuje. Odborníci na základě dat ze speciálního počítačového programu najdou oblast, kde by se měla nacházet hlavní část letounu. Skutečně ji tam objeví a podle rozložení dokážou zjistit, které části se odlomily jako první.
Mezitím znovu pečlivě zkoumají radarové záznamy z oblasti havárie, které prověřovali již jejich předchůdci v roce 1980. Teď však mají k dispozici nejmodernější technologie a pomocí nich určí, že domnělý stíhací letoun na snímcích je úlomek z DC-9. Další skupina expertů se věnuje zkoumání 3D modelu sestaveného z úlomků letounu. A jeden z vyšetřovatelů postřehne, že některé jsou na drátěné kostře umístěny špatně. Když je přesune na správné místo, vezme teorie o zásahu raketou za své. V trupu stroje po něm není žádný otvor.
Naproti tomu se objeví otvor na zádi, ale pokroucení částí trupu neodpovídá proniknutí střely dovnitř, nýbrž explozi na palubě. Pro ni hovoří i další nalezené důkazy, například pozůstatek nerezového umyvadla z toalety. Aby explozi na palubě experti prokázali, provedou pokusný výbuch. Na toaletu vyřazeného letounu DC-9 umístí nálož. Po jejím odpálení porovnají vzniklé škody a shoda je téměř stoprocentní. Tragédii letu 870 nad Středozemním mořem způsobila exploze výbušniny umístěné pod umyvadlem na zadní toaletě. Letoun se rozpadl během 10 sekund, tudíž posádka nestihla vyslat signál nouze.
V roce 1994 vydala mezinárodní vyšetřovací komise závěrečnou zprávu s nezvratnými důkazy o výbuchu bomby na palubě. Italská justice však tyto závěry ignorovala a odmítla pátrat po pachatelích. Havárie letounu DC-9 společnosti Itavia Airlines s 81 lidmi tak zůstává zahalena rouškou tajemství dlouhých 45 let a kompletního odhalení se patrně již nikdy nedočká.
Dnes se podobných teroristických činů na palubě letounů a ve vzdušném prostoru bát nemusíme. Pronést výbušninu přes přísné bezpečnostní letištní kontroly je nemožné. A pokud se někde ve světě objeví vojenský konflikt, vzdušný prostor dotčených zemí se uzavře. Jako například nyní na Blízkém východě.
A malý dovětek na závěr. Pokud z těchto důvodů někde uvíznete nebo se váš let opozdí, nezoufejte a neobviňujte letecké společnosti. Jejich prioritou je vždy bezpečnost cestujících a posádek. A věřte, že pro to dělají vše, co je v jejich silách.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/6X81vfZp6SI?si=Pvl7y0JV2N_eIbhf
https://youtu.be/L68Hs0WYtQk?si=xyq87worp5N46Hws
Loss of control Unlawful Interference Douglas DC-9-15 I-TIGI, Friday 27 June 1980 https://share.google/b9JL4L8IqP6kybZ7b
