Článek
V případě, kterému se budeme věnovat dnes, tomu bylo jinak. Jeho ohnisko se totiž nacházelo v nepřístupném místě. Ale více vám zatím neprozradím.
Je čtvrtek 2. června 1983 16 hodin 25 minut a na mezinárodním letišti v Dallasu v americkém státě Texas dostává povolení ke vzletu dvoumotorový proudový letoun McDonnel Douglas DC-9 společnosti Air Canada. S 46 lidmi na palubě má namířeno do Montrealu v Kanadě s mezipřistáním v Torontu.
Vzlet proběhne naprosto standardně a 15 let starý stroj stoupá do cestovní hladiny. O 41 pasažérů se starají 3 členové palubního personálu: 1 steward a 2 letušky. Velení v kokpitu má na starosti jednapadesátiletý kapitán Donald Cameron, který pro největší kanadskou leteckou společnost létá již od roku 1966 a pro tento let je pilotem řídícím. Za kniplem dopravních letounů strávil 13 000 hodin, z toho bezmála 5 000 na tomto typu. Post prvního důstojníka zastává čtyřiatřicetiletý Claude Quimet s náletem 5 600 hodin, z nichž 2 500 absolvoval v DC-9.
Po 2,5 hodinách poklidného letu za příznivých povětrnostních podmínek dojde k závadě na elektrickém systému. Na panelu v kokpitu vypadne jeden jistič. Kapitán se ho pokusí nahodit, ale nedaří se. Podle manuálu se o to smí posádka pokusit pouze jednou a v případě nezdaru ho nechat vypnutý. Jedná se o jistič elektromotoru, který ovládá splachování toalety. Nejde tedy o žádnou závadu, která by ohrožovala bezpečnost cestujících a bylo kvůli ní nutné nouzově přistát.
Jenže za okamžik je všechno jinak. Do té doby poklidný let se změní v noční můru a boj o holý život. Cestující na zadních sedadlech ucítí pach spáleniny a za chvilenku začne z prostoru zadní toalety vycházet štiplavý dým. Palubní personál i pasažéři se zprvu domnívají, že od vyhozeného nedopalku cigarety chytil odpadkový koš. Steward okamžitě bere do ruky hasicí přístroj a běží oheň uhasit. Jakmile otevře dveře toalety, vyvalí se na něj hustý kouř, ovšem plameny nikde. Celý prostor je zadýmený, ale nelze zjistit, kde hoří.
Kapitán posílá prvního důstojníka obhlédnout situaci, která se rapidně zhoršuje. Paluba se plní toxickým kouřem, vyděšení pasažéři začínají kašlat a mají problémy s dýcháním. Možná vás teď napadne, a co použít dýchací masky? Tak to by v tomto případě byla cesta do pekel. Jejich systém totiž nasává okolní vzduch a mísí ho s kyslíkem z generátorů, tudíž by cestující vdechovali zplodiny hoření.
První důstojník také nenajde ohnisko požáru, ale spolu s kapitánem se shodnou na nouzovém přistání na nejbližším letišti. Tím je Cincinnati v Ohiu.
Okamžitě se spojují s řízením letového provozu a žádají o povolení nouzového sestupu a přistání z důvodu požáru na palubě. Personál mezitím přesune všechny cestující do přední části, která je prozatím méně zadýmená. Ohnisko požáru se nachází pravděpodobně někde mezi vnějším pláštěm stroje a vnitřními panely a nedá se k němu dostat.
Aby potíží nebylo málo, vysadí celý elektrický systém letounu. Bez elektrické energie nefunguje řada nezbytných přístrojů a systémů, například navigace nebo autopilot. A ke vší smůle se zasekne i stabilizátor. Kapitán se snaží ze všech sil udržet ochromený letoun ve vzduchu a situace začíná být kritická. Pasažéři se dusí hustým štiplavým kouřem, v němž není vidět ani na 20 centimetrů.
Posádka si nasazuje kyslíkové masky a vyhlašuje signál nouze. Jen pro úplnost, piloti na rozdíl od cestujících dýchají kyslík z láhve. Kouř si nachází cestu i do kokpitu a během okamžiku ho zaplní. Piloti vůbec nevidí na přístroje, které mimochodem stejně většinou nefungují. Bez dodávky energie nemají informace o poloze, mohou se orientovat pouze podle umělého horizontu, který zobrazuje polohu letounu vůči zemi, to znamená příčný náklon a podélný sklon, toť vše.
Na palubní desce svítí téměř všechny kontrolky a výstrahy. Posádka žádá letiště v Cincinnati o aktivaci záchranných složek. Ty jsou již připraveny na ploše. Kapitán je nyní odkázán pouze na informace od řídících letového provozu. Ti mu hlásí aktuální výšku, rychlost, vzdálenost k letišti a říkají, kdy kam zatočit, kdy vyrovnat, snížit rychlost nebo zpomalit klesání. Tímto způsobem musí navést stroj až k prahu dráhy, neboť posádka nemá kvůli hustému kouři vizuální kontakt s okolím. Pilotovat hořící letoun za těchto podmínek je takřka nemožné. Kromě toxického kouře je na palubě i v kokpitu čím dál větší horko.
Let Air Canada 797 se nachází 20 kilometrů od letiště v Cincinnati a palubní personál, také téměř poslepu, připravuje kabinu na přistání. Posléze začnou piloti konfigurovat letoun. Nevědí, jaké systémy požár poškodil, ale hydraulika naštěstí funguje. Tak vysunují klapky a podvozek. K prahu dráhy 27 mezinárodního letiště v Cincinnati zbývá 12 kilometrů a posádka dostává povolení k přistání.
Piloti s hlavami nalepenými na čelní sklo se snaží zahlédnout ranvej, nicméně dispečeři navedou stroj přesně. Pasažéři jsou připraveni na tvrdé dosednutí. A taky, že ano. Jelikož piloti nevidí na přístroje ani ven a výšku i rychlost jim hlásí z věže, jinak ani dosednout nelze. Je to jako hra na slepou bábu. Přestože při dosednutí prasknou čtyři podvozkové pneumatiky, všichni jsou rádi, že jsou na zemi.
Bohužel se radují předčasně, nebezpečí rozhodně není zažehnáno a to pravé peklo teprve nastane. Cestující se snaží co nejdříve dostat na vzduch a jakmile otevřou dveře a personál spustí skluzavky, letoun pohltí plameny. Na palubu se dostalo zvenku velké množství kyslíku najednou a došlo ke vzplanutí zplodin hoření. Ze dveří šlehají třímetrové plameny, což téměř znemožňuje evakuaci. Tu komplikuje ještě jeden faktor. Někteří pasažéři jsou přiotráveni toxickým kouřem, dezorientováni a neschopni pohybu.
Několika cestujícím se podaří uniknout na křídlo, ale obávají se nebezpečí výbuchu, neboť stojí na palivových nádržích. Tak prostě skočí dolů a kupodivu nezraněni utíkají do bezpečí. Zatímco se pasažéři snaží dostat z ohnivého pekla, kapitán sedí na svém místě a provádí předepsané úkony po nouzovém přistání. Ale než je dokončí, dojde mu kyslík. Tak si sundá masku a přitom zahlédne pár lidí na křídle. Domnívá se tedy, že evakuace probíhá podle plánu a netuší, co se za jeho zády odehrává. Po chvíli ucítí silný žár a rozhodne se palubu opustit, ale už se ven nedostane a ztratí vědomí. Naštěstí ho probere ledová pěna, kterou hasiči stříkají dovnitř. Nakonec použije k úniku boční okénko a skočí dolů.
Všichni ovšem takové štěstí neměli, 23 pasažérů se ven nedostalo. Stejný počet lidí havárii přežil, konkrétně 18 cestujících a všech 5 členů posádky. 5 osob vyvázlo bez jakýchkoliv zranění. Kapitán si smrt 23 lidí dlouhá léta vyčítal, jenže nebýt jeho precizního pilotního umění, rozvahy a soustředění, nepřežil by nikdo.
Okamžitě po uhašení požáru nastupuje do práce vyšetřovací tým z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických (NTSB). Z prvotního ohledání poškozeného stroje je expertům jasné, že šlo o požár elektroinstalace, ale kde a od čeho vznikl? Největší škody napáchal na zadní toaletě a právě podle toho určí vyšetřovatelé jeho ohnisko. To se nachází opravdu v motoru splachovače, jehož jistič vypadl. Kabel s poškozenou izolací způsobil zkrat na dvou napájecích vodičích motoru, které procházejí podlahou toalety. Požár v nepřístupném místě mezi vnějším pláštěm a vnitřním obložením zničil celý elektrický systém letounu a ten se stal takřka neovladatelným. Kapitán musel vynaložit obrovské úsilí, aby takto ochromený stroj vůbec udržel ve vzduchu. A že s ním dokázal přistát, rovná se téměř zázraku.
Po této havárii začali výrobci letounů používat na vybavení kabiny méně hořlavé materiály. Rovněž bylo povinně zavedeno osvětlení v podlaze, které v případě špatné viditelnosti nasměruje pasažéry k nouzovým východům. A také byly zpřísněny evakuační předpisy, podle nichž musí personál zvládnout kompletní evakuaci do 90 sekund.
Posádka letu Air Canada byla oceněna kanadskou leteckou asociací i mateřskou leteckou společností a kapitán Donald Cameron získal ještě vysoké letecké vyznamenání za vrcholné pilotní umění. Své profesi zůstal věrný až do důchodu a na věčnou nebeskou pouť se odebral 3. prosince 2016 ve věku 84 let.
Tento příběh je opět důkazem, že i zdánlivě beznadějné situace mají řešení. Chce to jen trpělivost, klid a rozvahu. A to nejen ve vzduchu. Tak až si budete myslet, že jste na dně, vzpomeňte si na případ letu Air Canada 797 a jeho kapitána, který to nevzdal.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/oU7AsVbYaTg?si=hL5NuzgFnEeVpGMG
https://youtu.be/R9FeP97adQE?si=jEzItM5DAvK0cKD4
Air Canada 797 CVR Transcript https://share.google/lWjH71cF3kQqhs36p
