Článek
Ve vzduchu je totiž podstatně bezpečněji než na zemi, to vám potvrdí každý pilot. Tímto holým konstatováním vás asi však příliš nepřesvědčím, takže se pojďme podívat na bezpečnost létání podrobněji. Strach totiž často vychází z neznalosti.
Že letadla padají výjimečně, kdežto dopravní nehody s fatálními důsledky jsou na denním pořádku, asi víme všichni, ale jak je vidět, tento argument nestačí, takže jdeme dál.
Když se odpůrců létání zeptám, čeho se konkrétně bojí, většinou na prvním místě odpoví, že turbulencí. Ano, není to příjemný jev, nemají ho rádi ani piloti, jelikož na rozdíl od bouřky se mu nedá vždy vyhnout a přichází nečekaně. Ale ještě se nestalo, že by v důsledku turbulencí letadlo spadlo a ani to není možné. Moderní dopravní letouny jsou zkonstruovány tak, aby vydržely i ty největší propady a nejsilnější otřesy. Pokud budete po celou dobu letu připoutaní, samozřejmě vyjma cesty na toaletu, nic vážného se vám přihodit nemůže. Maximálně se polijete kávou, a to se vám lehce stane i doma v obýváku na pohovce.
A již zmiňované bouřky? Piloti mají k dispozici sofistikované přístroje, které je před blížící se bouřkou zavčas varují. Tudíž se do bouřky nelétá, ta se oblétá. Výjimečně se stane případ, kdy se letadlo, většinou selháním lidského faktoru, v bouřce ocitne. Ale technické problémy způsobené těmito přírodními jevy za celou dlouhou éru letecké dopravy, lze spočítat na prstech jedné ruky. V loňském roce například jednomu letounu způsobil elektrický výboj dočasný výpadek počítačových systémů. Navzdory tomu se pilotům podařilo bezpečně přistát, neboť mají ještě ruce a manuální ovládání. A nikomu se nic nestalo. Jedná se však o zcela ojedinělý případ, neboť letadlo, stejně tak jako auto, působí v případě bouřky jako tzv. Faradayova klec: Uvnitř dutého trojrozměrného objektu z vodivého materiálu nepůsobí žádné elektrické pole. A bát se nemusíte, stejná, ne-li větší pravděpodobnost je, že do vás udeří blesk na zemi.
Ještě víc než ve dne se bojíte létat v noci? Ani v tomto případě není obava na místě. Piloti dopravních letounů se orientují podle přístrojů, navigací, pomáhají jim počítače a autopilot. Tudíž žádné vizuální vjemy venkovního prostoru a okolí nejsou třeba. Pouze vy jako cestující z okénka nic nevidíte, což může třeba někomu vadit.
Dělá se vám špatně na řetízkáči, houpačkách nebo horské dráze a bojíte se, že vám bude v letadle zle taky? Nebojte, to spolu vůbec nesouvisí. Mimochodem, pilotům se na pouťových atrakcích taky dělá špatně. Dokonce i mistru světa v letecké akrobacii nebo mým přátelům, kteří za kniplem největších letounů světa strávili každý více jak 15 tisíc hodin.
Pokud se opravdu bojíte, tak se nestyďte a řekněte to palubnímu personálu. Například máte-li fobii ze stísněných prostor, letíte malým Boeingem a ještě k tomu sedíte úplně vpředu v koutě u okénka, popište svůj problém letuškám. Většinou se najde někdo, komu to nevadí a místo si s vámi vymění.
A když si jdou letušky sednout a připoutat se, neznamená to, že nastává vaše poslední minuta, pouze to letadlem trochu víc hází. Personál také musí dbát o svoji bezpečnost, kdo by vás potom obsluhoval?
Ještě se pokusím vyvrátit další mýtus, který koluje mezi lidmi: U nízkonákladových společností nedělají důsledně pravidelnou údržbu a předletové kontroly svých letounů. To je holý nesmysl. Piloti a členové palubního personálu nejsou sebevrazi, mají rádi svůj život. Tudíž kontroly provádějí pečlivě a pokud by letadlo vykazovalo nějakou nesprávnost, tak s ním nepoletí!
A rada na závěr: Nepokoušejte se zbavit strachu pomocí alkoholu a léků na uklidnění. Bude vám ještě hůř a když to přeženete, nemusíte se do letadla vůbec dostat.
Doufám, že jsem vám alespoň trochu ukázala, že je ve vzduchu bezpečno a pokud tomu stále nevěříte, přihlaste se do kurzu, kde vám od neopodstatněného strachu pomohou profesionálové, zkušení piloti a letušky. Stačí zadat do vyhledávače „létání beze strachu“.
Tak šťastnou cestu a čisté nebe!
