Článek
Zavzpomínejte nebo vy mladší si vygooglete, kdy se u nás objevily první osobní počítače a mobilní telefony. Už je tomu hezká řádka let, že? A my, kterým teď táhne na šedesát nebo jsme tuto magickou hranici již překročili, byli u toho. Byli jsme mladí jako dneska vy, učili se, jak se říká, za pochodu a zdokonalovali se společně s touto tenkrát supermoderní technikou.
Kupříkladu já začala pracovat na počítači s tehdy ještě černobílým, respektive černozeleným monitorem a systémem DOS před 35 lety. Pak přišla „okna“, barvy, MS Office…. Časem praletá záznamová média, která se nazývala diskety a vešlo se na ně nula nula nic, vystřídala cédéčka a později flashky. Monitory nám zplacatěly a počítače se ze stolů pomalu přemístily v podobě laptopů do dopravních prostředků, na kolena, na záchod i do postele. A my s nimi, takže stále jdeme s dobou.
První mobil značky Ericsson o velikosti cihly zazvonil na mém stole (do kapsy se nevešel) ještě v minulém tisíciletí. Stál tenkrát úctyhodných 8 tisíc, měl vyšupovací anténku, černobílý malinký displej a dalo se z něho volat za nekřesťanské peníze a psát esemesky pomocí obrovských tlačítek. Kolik jsem od té doby vystřídala mobilů, nespočítám. Byly jich desítky všech možných značek. Jen „dotykáč“ už mám asi osmý a šestý smartphone. Ne, že bych je tak ničila, fyzicky rozbít se mi povedlo pouze jeden, ale opět se snažím jít s dobou. A smartphone využívám naplno: jako komunikátor, foťák, kameru, navigaci, banku, peněženku, překladač…. Dokonce si rozumí i s grafickým softwarem a AI (pro neznalé umělou inteligencí) a já taky.
Moderní techniku včetně počítačů a smartphonů bez problémů ovládá i moje mamka, a to jí je přes 80. Digitální revoluce minula jedině tak naše prarodiče, i když bychom určitě našli výjimky. Třeba moje technicky zdatná babička, která se narodila za císaře pána v Rakousko-Uhersku léta páně 1910 a zemřela v požehnaném věku 93 let. Jelikož její rodina vlastnila polnosti a louky, tak do pozdního věku řídila nejmodernější traktor a obsluhovala další zemědělské stroje. A taky dávno v důchodovém věku brázdila naše silnice na své vždy nablýskané motorce Jawa 250. A co to má společného s digitální technikou? Samozřejmě vlastnila mobilní telefon a uměla z něj volat a posílat SMS. Proč jen to? Protože tehdejší přístroje víc neuměly. Kdyby už tenkrát, na přelomu tisíciletí, existovaly smartphony, určitě by využívala téměř všechny jejich funkce.
Tak kde máte ty digitální negramoty? Dávno mezi námi nejsou, ale tento mýtus si dál žije svým životem, bohužel. A náš život tím nepříznivě ovlivňuje.
Kupříkladu před pár lety jsem sháněla práci a mimo jiné se přihlásila do výběrového řízení na pozici obchodního asistenta v prodejně mobilních telefonů. Učinila jsem tak spíše ze zvědavosti, přestože jsem tušila, jak to dopadne, neboť v inzerátu nejmenované společnosti stálo: „Práce v mladém kolektivu“. Ano, má prognóza se vyplnila do puntíku. Vůbec se mi neozvali, ale nenechala jsem se odbýt a dotázala se, proč mne nepozvali k přijímacímu pohovoru, ba ani nesdělili důvod svého rozhodnutí. A manažer firmy mi doslova řekl, že jsem stará. Když jsem mu odvětila, že sice již nějaký ten pátek po tomto světě chodím, ale v oblasti, do níž se hlásím, se orientuji úplně stejně jako uchazeči o generaci mladší, nastalo na druhém konci hrobové ticho a odpovědi jsem se nikdy nedočkala.
Před léty bylo nemyslitelné, aby ženy sedly za volant autobusu, kamionu či dokonce za knipl dopravního letadla. Dnes je to zcela běžné a nikdo se nad tím nepozastaví.
Doufám, že brzy padne další mýtus a v dohledné době uvidíme seniory předvádět nejnovější hity z oblasti informačních a komunikačních technologií nejen v prodejnách, ale třeba i na světových veletrzích.
A pokud tento článek přesvědčí alespoň pár mladých, že my starší nejsme žádní IT analfabeti, budu jen ráda.
