Článek
Ovšem jen do 16 hodin a 20 minut, kdy dochází k ohromné jaderné katastrofě s nedozírnými následky.
Ono se to tak nějak dalo čekat. S výstavbou kombinátu na zpracování uranu a výrobu plutonia se značně spěchalo, práce byly odfláknuty a při provozu si s nějakými bezpečnostními opatřeními a odstraňováním závad nikdo hlavu nelámal. Takže bylo jen otázkou času, kdy přijde nějaká katastrofa.
Všichni pracovníci firmy byli vázáni mlčenlivostí a jakmile by komukoliv prozradili, na čem pracují, čekal by je nejen vyhazov, ale i krutý žalář a možná i smrt. Žili se svými rodinami ve městě Ozjorsk, které bylo postaveno speciálně pro ně a nebylo uvedeno na žádné mapě, tedy oficiálně vůbec neexistovalo. Město bylo na tehdejší poměry v Sovětském svazu luxusní, což se o samotné fabrice rozhodně říci nedalo.
O naprostém ignoranství a diletantismu svědčí několik zarážejících faktů. Reaktory byly chlazeny vodou z jezera Kyzyltaš, která se vysoce kontaminovaná vracela okruhem zpět do přírody. A kam myslíte, že se vyvážel radioaktivní odpad? Pro změnu do řeky Ob, která ústí do Severního ledového oceánu. Až později se začal ukládat do ocelových nádob v podzemí.
A co se vlastně v onen osudný den, o němž je řeč, přihodilo? Porouchal se systém chlazení právě v úložišti radioaktivního odpadu. Kolem každé obrovské podzemní odpadní nádoby bylo rozmístěno 20 chladících tanků, které měly za úkol snižovat takzvané rozpadové teplo uvnitř nádob. Již o rok dříve došlo k závadě na chladícím systému u jedné z nich a ta nebyla odstraněna. Přišlo se na to, jak se říká „s křížkem po funuse“, tedy až po havárii s tragickými následky.
Právě ten samý systém totálně zkolaboval, začaly se vypařovat chemikálie jako dusičnan amonný a acetáty a došlo k mohutné explozi. Její síla byla později moderními metodami stanovena na 70 -100 tun TNT. Tato nepředstavitelná síla dokázala zvednout betonové víko nádrže o hmotnosti 160 tun a do ovzduší okamžitě uniklo obrovské množství radioaktivity. Zamořena byla i řeka Teča a radioaktivní mrak, který se šířil stovky kilometrů daleko, zasáhl asi 1,5 milionu obyvatel.
Evakuováno však bylo pouhých 11 tisíc lidí z nejbližších vesnic, města Ozjorsk se evakuace netýkala. Co je naprosto nepochopitelné, započala až týden po katastrofě a vlekla se několik měsíců. Obyvatelům, kteří museli opustit své příbytky, ani nikdo nevysvětlil, proč musí odejít, respektive neřekl jim pravdu.
Jedinou starostí komunistických pohlavárů a vedení firmy bylo vše ututlat, což se jim také dlouhá léta dařilo. Ovšem ne nadarmo se říká, že pravda vzdycky vyjde najevo, a tak se stalo i v tomto případě.
První zmínku o této tehdy největší jaderné katastrofě v dějinách lidstva zveřejnil ruský biolog a aktivista žijící ve Velké Británii Žores Medveděv v roce 1976 v časopise New Scientist. Ale nikdo ho nebral příliš vážně. Do širšího povědomí se fakta o této havárii dostala až v roce 1990, avšak i poté Rusové následky a rozsah škod zlehčovali.
Kolik lidí odneslo tuto jadernou katastrofu stupně číslo 6 (ze sedmistupňové škály) životem či trvalými následky, se už asi nikdy nedozvíme.
Přísně utajovaný a střežený závod na Urale existuje dodnes a jeho zaměstnanci dál žijí ve městě Ozjorsk (Ozyorsk). Jen s tím rozdílem, že už ho na mapě najdeme.
Doufejme, že naši planetu již žádná jaderná katastrofa nepostihne a uran bude sloužit jen mírových účelům.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/past-pokroku-soveti-zamaskovali-obri-jadernou-katastrofu-svet-se-o-ni-dozvedel-az-po-cernobylu-330
https://www.poznatsvet.cz/historie/jaderna-katastrofa-majak/
https://eurozpravy.cz/zahranicni/evropa/rozhovor-pred-65-lety-doslo-v-sssr-k-treti-nejhorsi-jaderne-havarii-v-dejinach-svet-se-o-ni-dozvedel-s-obrovskym-odstupem-uvadi-expertka.ebec1686
