Článek
Kdo? Dobrovolní záchranáři se svými čtyřnohými parťáky. I když přesnější by bylo záchranářští psi se svými páníčky.
Pojďme se nyní na tuto velice záslužnou a ne příliš medializovanou práci podívat podrobněji. Nejprve trošku historie.
Psí záchranáři se objevují již v okopech I. světové války, kdy pomáhají vyhledávat raněné a suplují pošťáky, když doručují zprávy z bojiště. Za II. světové války se používají k pátrání po zavalených osobách v troskách domů prakticky stejně jako dnes při živelných pohromách.
Čeští amatérští kynologové se výcvikem záchranářských psů začali zabývat v 50. letech minulého století, především pro Horskou službu. Do té doby se mu věnovali pouze profesionálové z řad policie a vojska.
V roce 1990 byl založen Svaz záchranných brigád kynologů ČR, který úzce spolupracuje s Integrovaným záchranným systémem.
Čeští záchranářští psi a jejich páníčci patří k nejlepším na světě a mají na svém kontě řadu úspěchů při skutečných záchranných akcích a prvenství v mezinárodních soutěžích včetně mistrovství světa.
Možná si pamatujete na ničivé zemětřesení v Turecku v roce 2023. Zde se čeští psí záchranáři blýskli v tom nejlepším světle. Předvedli excelentní výkon, když našli pod sutinami dva, respektive dvě přeživší. Jeden z těchto úspěchů si připsala na konto šestiletá fenka knírače Zuzanka a rázem se z ní stala i mediální hvězda.
Ještě silnější zemětřesení postihlo tuto zemi v roce 1999, zahynulo při něm 40 tisíc lidí. Ani tenkrát tu nechyběl český záchranářský tým a jeho čtyřnozí aktéři našli pod závaly rovněž dvě živé osoby. Asi se vám to zdá málo, ale když vezmeme v potaz, že řada zahraničních týmů odjela hned druhý den domů, protože jejich psi nedokázali v šílené změti trosek, lidských těl a pachů pracovat, je to obrovský úspěch, který potvrdil, že naši psi jsou právem považováni za absolutní světovou špičku.
Možná si myslíte, že psem záchranářem se může stát pouze zástupce některého z pracovních plemen a pravého záchranářského psa si představíte jako německého či belgického ovčáka, retrívra nebo bernardýna se soudkem rumu na krku. Kdepak, pro tuto činnost lze vycvičit téměř každé plemeno včetně kříženců. Velcí a rychlí psi jsou ideální pro hledání osob ve volném terénu, menší v sutinách. Nevhodní jsou pouze abnormálně těžcí jedinci, neboť záchranář je musí unést, často je totiž někam vysazuje. Takže třeba irský vlkodav není nejvhodnější volba. A naopak ti nejmenší, například čivavy by mohly lehce propadnout škvírou v sutinách a hledali bychom pak i je. Ale to jsou opravdu extrémy.
Konkrétní plemena se využívají pouze ve vodním záchranářští, neboť musí být dobrými plavci, aby zachránili tonoucího, mít sílu, aby utáhli člun a být otužilí, aby vydrželi dlouho v chladné vodě. Nejvhodnějším kandidátem na tuto práci je novofundlandský pes, který, jak napovídá jeho název, pochází ze severní Kanady. Miluje vodu a je zvyklý na chlad, takže dokonalá kombinace. A pak všestranný labradorský retrívr. Ten kromě vody najde uplatnění i při vyhledávání osob v sutinách, volném terénu i pod lavinou.
Nejdůležitější jsou vlastnosti psa a výcvik. Základem úspěchu je dokonalá souhra psa a psovoda. Pes musí milovat lidi, nesmí být bázlivý ani agresivní a nesmí ho rozhodit jiní psi a žádné zvuky, například lomoz stavebních strojů, zvuk motorových pil, bouracích kladiv, a podobně. Taky se nesmí bát výšek nebo naopak temných podzemních prostor, musí umět lézt po žebříku a nemůže ho odradit ani kývající se lávka. A také je třeba ho naučit chodit ve speciálním obutí, neboť bos by si mohl poranit tlapky o střepy či ostré předměty.
Pro ochránce zvířat uvádím, že pachová a vyhledávací práce je pro psa přirozenou činností a přináší mu radost.
S výcvikem záchranářských psů je třeba začít hned od štěněte, trvá prakticky celý život a na vrcholovou úroveň se pes může dostat za 3 – 4 roky.
Profesionální psovody a záchranáře najdeme u Horské služby (častečně), Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru a Vodní záchranné služby. Ostatní jsou dobrovolníci. Záměrně nepoužívám slovo amatéři, neboť jak psovodi, tak psi musí splňovat naprosto stejná kritéria a skládají stejné zkoušky jako profesionálové. S jediným rozdílem, dobrovolníci mají svá civilní povolání a výcviku, účasti v soutěžích i záchranných misích věnují veškerý volný čas a často i rozpočet.
Psi musí úspěšně složit atestační zkoušky Ministerstva vnitra pro sutinové nebo plošné vyhledávání, stejně tak musí prokázat svoji odbornost psi lavinoví či vodní záchranáři. A následně musí pravidelně absolvovat přezkušování. Po úspěšném absolvování zkoušek jsou zařazeni do seznamu a v případě potřeby povoláváni. A těm nejlepším se dostane privilegia účasti na zahraničních misích.
Takový záchranářský pes také potřebuje například vysoce kvalitní krmivo s bohatým obsahem živin, proteinů a vlákniny. O cenách veterinární péče ani nemluvě. Klobouk dolů před těmito nadšenci, kteří vykonávají záchranářskou činnost bez nároku na odměnu. A myslím, že by si zasloužili víc publicity.
Pokud chcete rozšířit jejich řady, není nic snazšího, než se obrátit na Svaz záchranných brigád kynologů, kde vám ochotně zodpoví všechny vaše dotazy a nasměrují dál.
A co si přát na závěr? Aby naši čtyřnozí záchranáři trénovali jen na figurantech a skutečných zásahů nebylo nikdy potřeba.
Zpracováno na základě zkušeností rodinných příslušníků a těchto materiálů:
https://www.zachranari.cz/
https://www.vodnizachranarinasepsy.cz/
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/446638-cesti-zachranarsti-psi-patri-nejlepsim-na-rase-nezalezi
