Článek
Dušičky, oficiálně Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, zná v Česku téměř každý. Mnozí je spojují s křesťanskou tradicí, ale jejich kořeny sahají mnohem hlouběji – až do dob dávných Keltů. Ti slavili Samhain, svátek přechodu mezi létem a zimou, životem a smrtí. Právě z něj vycházejí nejen naše Dušičky, ale i moderní Halloween a mexický Día de los Muertos (Den mrtvých).
Původní keltský svátek Samhain
Keltové, kteří obývali velkou část Evropy, slavili na přelomu října a listopadu svátek Samhain (čti sauin). Označoval konec roku a začátek zimy – období temnoty, kdy se podle víry otevírala hranice mezi světem živých a mrtvých.
V noci z 31. října na 1. listopadu se prý duše zemřelých mohly vracet domů, ale spolu s nimi přicházeli i zlí duchové a přízraky.
Lidé proto zapalovali očistné ohně, nosili masky, aby je zlí duchové nepoznali, a přinášeli oběti na ochranu rodiny. Samhain byl svátkem přechodu – mezi starým a novým rokem, světlem a tmou, životem a smrtí. Nebyl to smutný svátek, ale spíše uctění koloběhu života.
Z pohanských zvyků k Dušičkám
Když se v Evropě začalo šířit křesťanství, církev se snažila pohanské svátky přetvořit do svých forem. Roku 998 n. l. zavedl opat Odilo z Cluny den modliteb za duše v očistci – 2. listopadu, tedy Památku všech věrných zemřelých.
Den předtím, 1. listopadu, byl zasvěcen svátku Všech svatých, těm, kteří již dosáhli nebe. Tím vzniklo propojení dvou svátků – jednoho radostného (Všech svatých) a druhého vzpomínkového (Dušičky).
Dodnes si lidé uchovávají staré prvky Samhainu: zapalují svíčky na hrobech, které symbolizují světlo přemáhající tmu, a zdobí hroby květinami. Je to čas ticha, klidu a vzpomínek.
Tři podoby - jeden svátek
Ačkoli se Dušičky, Halloween a mexický Día de los Muertos slaví v různých částech světa a každý z nich má vlastní charakter, všechny tři svátky vycházejí z téhož prastarého základu – z potřeby člověka vzpomenout na zemřelé a překonat hranici mezi životem a smrtí.
Dušičky, neboli Památka všech věrných zemřelých, připadají na 2. listopadu a mají převážně tichý a rozjímavý ráz. Lidé v ten den navštěvují hřbitovy, zapalují svíčky, které symbolizují světlo přemáhající tmu, a zdobí hroby květinami. Je to chvíle, kdy se rodiny v poklidu scházejí a vzpomínají na své blízké.
O den dříve, 31. října, se slaví Halloween. Jeho kořeny sahají do keltského Samhainu, ale svou dnešní podobu získal především ve Spojených státech. Halloween má hravější a veselý charakter – místo vážného rozjímání se lidé převlékají do masek, zdobí domy vyřezanými dýněmi a děti obcházejí sousedy s voláním „Trick or treat“. Přesto i tady zůstává ukrytá původní myšlenka – připomenout si svět mrtvých a naučit se z něj nemít strach.
Zcela jinou, avšak stejně hlubokou podobu má Día de los Muertos, tedy Den mrtvých, který se slaví v Mexiku 1. a 2. listopadu. Tento svátek spojuje předkolumbovské indiánské tradice s katolickým učením a proměňuje vzpomínku na zemřelé v radostnou oslavu života. Lidé vytvářejí barevné oltáře – ofrendas, na které kladou fotografie, oblíbená jídla a nápoje svých blízkých. Hřbitovy se zaplní květy měsíčků, hudbou, tancem a světlem svíček, protože smrt se zde nebere jako konec, ale jako přirozené pokračování životního koloběhu.
Přestože se tyto tři svátky liší atmosférou – všechny mají společný cíl: uctít ty, kteří už nejsou mezi námi, a připomenout si, že život a smrt jsou dvě strany téže mince.
