Kutilka asijská: Pavoučí noční můra

Jednou večer jsem uspávala dceru a zaslechla vosí bzučení. Jako každý rodič jsem zbystřila, protože vosu v dětském pokoji opravdu nechcete. Mě samotnou vosy celkem děsí! Naštěstí nešlo o vosu, ale o zvláštní druh včely. Včely, která se rozhodla, že náš závěs je nejlepším místem pro stavbu svého obydlí.

Kutilka asijská (Sceliphron curvatum) pochází z jižní Asie – z oblastí jako je Nepál, Indie nebo Pákistán. Do Evropy se rozšířila teprve koncem 20. století a první záznam z Česka pochází z roku 1995. Od té doby se s ní setkáváme stále častěji, zejména v místech blízkých lidským obydlím – na půdách, v garážích, na zdech nebo i uvnitř bytů.

Každé léto staví samička kutilky malé oválné komůrky z hlíny, které připevňuje na stěny, trámy, zárubně nebo dokonce i na knihy či obrazy. Tyto komůrky měří zhruba 3 cm a slouží jako inkubátory pro její potomstvo. Ale tím celá podívaná nekončí – to nejzajímavější teprve přichází.

Nejvíce fascinující částí života kutilky je její způsob lovu. Samička aktivně vyhledává malé pavouky, kteří se pohybují poblíž lidských obydlí. Jakmile vhodného pavouka najde, bleskurychle jej napadne a žihadlem jej ochromí. Nejde však o smrtelný útok – pavouk je pouze paralyzován.

Kutilka totiž míří žihadlo přesně na nervová centra – používá při tom specializovaný neurotoxin, který ovlivňuje právě pavoučí nervový systém. Tento toxin neobsahuje běžné složky jako histamin či serotonin (známé z bolestivých bodnutí vos nebo včel), ale je tvořen specifickými proteiny a peptidy, které paralyzují pavouka, aniž by ho zabily. Pro člověka je tento jed prakticky neúčinný – nepůsobí bolestivě, nevyvolává otoky ani alergické reakce a kutilka jej používá výhradně k lovu.

Takto „znehybněného“ pavouka následně vleče – někdy i po zemi, jindy za letu – ke své hliněné komůrce. Tam jej uloží jako zásobu potravy pro budoucí larvu. Do každé komůrky přidá obvykle několik pavouků a nakonec snese jedno vajíčko.

Po vylíhnutí začne larva pavouky postupně konzumovat – nejprve měkké části, později i zbytek. Pavouk zůstává při životě ještě během této fáze, což zajišťuje, že potrava zůstane čerstvá co nejdéle. Tento způsob výživy se nazývá idiobiontní parazitismus a představuje výjimečně efektivní strategii přežití.

Rozmnožování kutilky asijské je zcela v rukou samičky. Sameček má v tomto cyklu jen krátkodobou roli – spáří se se samičkou a tím jeho účast končí. O potomstvo se nijak nestará a často po páření záhy hyne.

Samička po oplodnění sama buduje hnízdo, loví, krmí larvy nepřímo (pomocí ulovených pavouků) a připravuje každému potomkovi individuální komůrku s vajíčkem a zásobou potravy. Jde o ukázku hmyzí samostatnosti a vysoké míry instinktu.

Přestože může vypadat jako vosa a někdy vzbuzuje obavy, kutilka asijská je zcela neškodná. Nepatří mezi agresivní druhy a žihadlo používá výhradně k lovu, nikoliv k obraně. Její toxin je účinný pouze na pavouky – člověku nijak neublíží. Neexistují doložené případy bodnutí ani alergických reakcí.

I když jde o nepůvodní druh, v naší přírodě zatím nepředstavuje ekologické riziko. Loví pavouky, ale neohrožuje stabilitu ekosystémů. Její hnízda, přestože někdy nechtěná, jsou unikátním projevem hmyzí architektury. Její způsob života nám připomíná, jak důmyslná a různorodá může být příroda i ve zdánlivě obyčejném hmyzu.

Až ji uvidíte, samy se můžete rozhodnout, jestli ji necháte stavět na místě, které si vybrala. Já ji na závěsu v dětském pokoji nechat nemohla. Už proto, že okno často zavíráme. Doufám ale, že si našla lepší místo pro stavbu.