Vražda „Black Dahlia“ – Nevyřešený zločin, který děsí už desetiletí

Tělo leželo na opuštěném pozemku, zcela bez oblečení, groteskně a precizně rozdělené v pase, očištěné a brutálně zohavené. Pachatel odstranil části kůže z oblasti stehen a prsou, ruce oběti byly umístěny nad hlavou a nohy roztaženy do široka v póze připomínající inscenaci. Nejznámějším a nejděsivějším detailem byly tzv. „glasgowský úsměv“ – hluboké řezy vedené od koutků úst až téměř k uším. Na místě činu nebyly nalezeny stopy krve, což naznačovalo, že k vraždě došlo jinde a tělo bylo převezeno.

Elizabeth byla známá svým výrazným vzhledem – černými vlasy, rudou rtěnkou a černým oblečením – a právě odtud pochází přezdívka „Černá Dahlia“. Případ okamžitě vzbudil pozornost médií, která se ho chopila s nevídanou bulvární vervou.

Policie vyslechla desítky svědků a podezřelých. Brutalita a preciznost zohavení těla – zejména odstranění části kůže, „glasgowský úsměv“ a pečlivé uspořádání končetin – naznačovala, že pachatel mohl mít lékařské či chirurgické znalosti. Vyšetřovatelé proto zkoumali osoby s takovým zázemím, včetně lékařů a studentů medicíny.

Hlavním podezřelím se stal Robert Manley, ačkoli nebyl lékař. Byl totiž poslední, kdo Elizabeth Short viděl živou. Policie zkoumala možnost, že by někdo s odbornými znalostmi mohl Manleyho manipulovat, či že skutečný pachatel znal Manleyho rutinu. Další podezřelí, například Dr. George Hodel, byli zkoumáni právě proto, že mohli disponovat potřebnou znalostí k přesnému rozřezání těla. Detaily zohavení tak přímo ovlivnily směr vyšetřování a určily okruh podezřelých – pachatel musel být nejen brutální, ale i metodický a znalý anatomie.

Vyšetřování nabralo děsivý rozměr, když redakce Los Angeles Examiner obdržela 23. ledna 1947 obálku obsahující osobní věci Elizabeth Short – rodný list, fotografie, vizitky a adresář. Součástí byla i ručně psaná zpráva složená z vystřižených písmen z novin a časopisů, podepsaná „Black Dahlia Avenger“. O několik dní později přišlo dalších několik dopisů a pohlednic, některé tvořené koláží z písmen, jiné psané rukou, ve kterých odesílatel tvrdil, že vraždu spáchal a brzy se přihlásí policii. To se však nikdy nestalo. Písmo ani otisky z dopisů nebylo možné jednoznačně spojit s konkrétní osobou.

Robert Manley byl 25letý prodavač kosmetiky a ženatý muž, který se s Elizabeth seznámil krátce před její smrtí. Byl poslední, kdo ji prokazatelně viděl živou, a proto se stal hlavním podezřelým. Společně 9. ledna 1947 odjeli ze San Diega do Los Angeles, kde přenocovali v motelu, ale v oddělených pokojích. Následující den ji vysadil před hotelem Biltmore, kde měla čekat na telefonát od své sestry. Policie vnímala určité nejasnosti v jeho výpovědi a zkoumala, zda mezi nimi nedošlo k osobnímu konfliktu. Přestože ho podrobila testům na detektoru lži a psychiatrickému vyšetření, nic ho se zločinem nespojovalo. Nakonec byl z okruhu podezřelých vyřazen, ale jeho jméno zůstalo s případem spojeno až do jeho smrti.

Jednou z nejznámějších teorií je ta, která viní z vraždy Dr. George Hodela – lékaře a otce bývalého vyšetřovatele LAPD Stevea Hodella. Ten tvrdil, že jeho otec znal oběť, jeho rukopis se shodoval s dopisy, které údajně poslal vrah, a že měl znalosti potřebné k preciznímu rozřezání těla.

Další podezřelí zahrnovali Normana Chandlera, Jacka Andersona Wilsona či profesora Patricka S. O’Reillyho. Žádná z těchto teorií ale nikdy nebyla oficiálně prokázána.

Případ Black Dahlia vzbudil obrovský zájem médií, která se okamžitě chopila každého detailu, často s bulvárním a senzacechtivým přístupem. Redakce různých novin publikovaly spekulace o soukromém životě Elizabeth Short, její sexualitě a finanční situaci, aniž by měly ověřené informace. Fotografie oběti byly masivně šířeny a titulky, jako například „Černá Dahlia – tajemství a smrt krásné dívky“, zvyšovaly čtenost, ale zároveň vytvářely nebezpečný tlak na vyšetřovatele a rodinu.

Rodiče a sourozenci byli často kontaktováni novináři a dotazováni na velmi osobní a traumatizující detaily. Některé redakce zveřejňovaly citlivé fotografie a spekulace o chování oběti, což rodinu psychicky vyčerpalo. Museli ustoupit z veřejného života a chránit se před neustálým tlakem médií a zvědavců. Tento bulvární přístup navíc komplikoval vyšetřování, protože spekulace a senzacechtivé zprávy mohly odvádět pozornost od skutečných stop.

Kritici upozorňují, že způsob, jakým média prezentovala Elizabeth Short, odráží vzorce objektifikace a senzacechtivosti. Zároveň se stal mementem pro diskusi o etice v žurnalistice a o tom, jak zacházet s oběťmi násilných trestných činů.

Tragický příběh Černé Dahlie se stal inspirací pro mnoho knih, filmů a seriálů. Nejznámější je román Jamese Ellroya The Black Dahlia z roku 1987, který byl roku 2006 zfilmován. Případ se objevuje také v dokumentech a true crime podcastech, které se snaží přinést nové úhly pohledu na vyšetřování.