Vřetenušky – jedovaté krásky našich luk

Přestože vřetenušky létají ve dne jako motýli, patří do čeledi vřetenuškovitých (Zygaenidae), která je blíže příbuzná nočním motýlům. Najdeme je na sušších loukách, stepních stráních, vřesovištích či na okrajích lesů – od června do srpna.

Jejich zbarvení není samoúčelné. Červená a černá u mnoha živočichů signalizuje: „Pozor, jsem jedovatý!“ A skutečně – vřetenušky obsahují malé množství kyanovodíku (HCN). Tento prudce jedovatý plyn v sobě nevyrábějí jen pro sebe, ale jako obranu. Zajímavé je, že už ve stádiu housenky se umí „naprogramovat“ k výrobě tohoto jedu – a když je dospělec napaden (např. ptákem), uvolní z těla kapičky s obsahem kyanovodíku, které odpuzují útočníka. Tento mechanismus je tak účinný, že mnoho predátorů se naučilo vřetenuškám vyhýbat.

Kyanovodík ale neslouží jen jako obrana proti predátorům. Samičky ho přidávají do koktejlu feromonů, kterými vábí samce k páření.

Samice klade vajíčka na spodní stranu listů rostlin z čeledi bobovitých – nejčastěji na štírovník růžkatý, méně často na čičorku nebo vikve. Po několika dnech se líhnou housenky, které se hned pustí do ožírání listů. Zajímavé je, že housenky přezimují a teprve na jaře se zakuklí. Kukla bývá žlutavá, podlouhlá, přichycená na stéble trávy – a právě její tvar připomínající vřeteno dal vřetenuškám české jméno.

Po několika týdnech z kukly vylétne dospělec – většinou se šesti červenými skvrnami na kovově tmavých předních křídlech. Samičky uvolňují feromony, které přitahují samce – a dochází ke kopulaci, často během horkých slunečných dnů, kdy vřetenušky sedí na květech. Po páření samičky opět nakladou vajíčka – a cyklus se opakuje.

V České republice se vyskytuje přibližně 10 druhů vřetenušek. Nejhojnější je vřetenuška obecná (Zygaena filipendulae), kterou poznáte podle šesti červených skvrn na předních křídlech. Méně běžné a často chráněné jsou druhy jako vřetenuška pozdní (Z. laeta) nebo vřetenuška chrastavcová (Z. osterodensis), které žijí jen na specifických lokalitách.

Vřetenušky nejsou jen vizuálně atraktivní součástí letní přírody – jejich výskyt je znakem zdravého a stabilního biotopu. Mizejí spolu se spásanými loukami, suššími stráněmi a květnatými pastvinami. Tam, kde vřetenušky přežívají, přežívá i celá řada dalších vzácných druhů – rostlin, motýlů, včel či ptáků.

Zajímavost na závěr:
Vřetenušky jsou jedni z mála motýlů, kteří vyrábějí kyanovodík přímo ve svém těle. Někdy ho přijímají z rostlin, jindy si ho syntetizují samy. Vědci je proto studují jako modelový druh pro výzkum chemické obrany v přírodě.