Článek
Přestože se nám komáři mohou zdát zbyteční a otravní, hrají v přírodě větší roli, než by se na první pohled může zdát. A právě proto je otázka „Vyhubit, nebo nevyhubit?“ tak důležitá.
Vědci dnes mají v rukou nástroje, o kterých si ještě před pár lety mohli nechat jen zdát. Pomocí genetického inženýrství dokážou vytvořit komáry, jejichž samičky jsou neplodné. Bez možnosti rozmnožování populace výrazně klesne a postupem času i zanikne. Tato technologie už byla vyzkoušena v laboratorních podmínkách a její nasazení do volné přírody se plánuje v nejbližších letech, především v oblastech sužovaných malárií. Alespoň se o tom mluví…
Dalším objevem je geneticky upravená houba, která po infekci v těle komára produkuje toxin odvozený od pavoučího jedu. Tato metoda funguje jen na komáry, ostatní druhy neohrožuje.
Na první pohled to zní jako vítězství vědy nad přírodou. Snížíme výskyt malárie, dengue či západonilské horečky, zachráníme miliony životů – a zbavíme se jednoho z nejotravnějších hmyzích druhů vůbec. Ale co když tím spustíme řetězovou reakci, kterou nedokážeme zastavit? Z minulosti víme, jak to dopadlo v Severní Americe při vyhlazení vlků, nebo jaké jsou následky úbytku včel. Při rovnováze přírody může zmizení na první pohled bezvýznamného druhu způsobit katastrofu!
Komáři, ač se to nezdá, totiž nejsou jen škůdci. V přírodě zastávají několik důležitých funkcí. Jejich larvy žijí ve vodě a živí se drobnými organickými částicemi – tím přispívají k čištění vody a udržování přirozené rovnováhy v jezírkách, tůních i kalužích. Larvy slouží jako potrava pro ryby, pulce a vodní hmyz. A dospělí komáři? Přestože se samičky živí krví, samci (a někdy i samičky) sají rostlinné šťávy a podílejí se na opylování.
Tisíce let byli komáři součástí potravních řetězců. Drobní ptáci, netopýři či vážky si na nich pochutnávají každou noc. Pokud bychom jejich populaci zničehonic vymazali, dokáže se ekosystém rychle přizpůsobit? Anebo způsobíme, že se některé druhy zhroutí spolu s nimi?
Na druhé straně tu máme nemoci, které si každoročně vyžádají statisíce lidských životů, převážně v tropických oblastech. Lidé tam žijí v neustálém ohrožení, bez přístupu k lékům nebo účinné prevenci. Není tedy pochopitelné, že se snažíme komáry eliminovat za každou cenu?
Snadné odpovědi neexistují. Věda dnes dokáže mnoho, ale otázka nezní, zda můžeme komáry vyhubit. Zní, jestli máme. Jaká je cena za ztrátu jednoho druhu, byť neoblíbeného? Nahradíme jeho funkci v ekosystému? A co když zasáhneme víc, než si myslíme?
Možná je řešením střední cesta: zaměřit se ne na celý druh, ale pouze na nemoc přenášející druhy nebo přímo na původce nemocí – parazity, viry. Možná bychom se měli víc soustředit na prevenci, očkování a dostupnou zdravotní péči.
Komáři nám každé léto připomínají, že příroda je složitá, často nepříjemná, ale také propojená. Pokud z ní něco vezmeme, může se stát, že chybějící článek zasáhne celý řetězec. A to bychom si měli uvědomit dřív, než se rozhodneme „vyladit“ svět podle vlastních potřeb.
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/komari-pokus-houba-nemoci-priroda-vedci_1906011700_dok?utm_source=chatgpt.com
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/vyhubit-nebo-nevyhubit-komary-vedci-uz-umeli-varuji-ale-pred-nasledky_2506082241_ntu
