Článek
Sedmnáctiletá Franca Viola se rozhodla tento princip odmítnout. Její osobní rozhodnutí se stalo jedním z nejdůležitějších momentů v moderních italských dějinách.
Franca Viola žila se svou rodinou ve městě Alcamo na Sicílie. Pocházela z běžné rodiny a vedla život odpovídající prostředí tradiční sicilské společnosti, kde měly rodinná čest a společenské normy zásadní význam.
V minulosti udržovala vztah s mužem jménem Filippo Melodia, který měl vazby na mafii. Když se s ním rozešla, odmítl její rozhodnutí respektovat.
Dne 26. prosince 1965 Melodia spolu s několika ozbrojenými muži vnikl do domu její rodiny. Během útoku napadli její matku a unesli Francu i jejího mladšího bratra. Chlapec byl později propuštěn, Franca však zůstala osm dní v zajetí.
Během této doby byla opakovaně znásilněna a vystavena psychickému nátlaku. Cílem únosců bylo přinutit ji k souhlasu se sňatkem.
Tehdejší italský trestní zákoník totiž obsahoval ustanovení známé jako matrimonio riparatore, tedy „napravující manželství“. Podle článku č.544 mohl pachatel znásilnění uniknout trestnímu stíhání, pokud si vzal svou oběť.
Tento právní princip vycházel z předpokladu, že znásilněním byla poškozena především čest ženy a její rodiny, nikoli že došlo k násilnému trestnému činu proti její osobě.
Oběti tak čelily silnému společenskému tlaku, aby sňatek přijaly. Odmítnutí znamenalo stigmatizaci, sociální izolaci a ztrátu perspektivy běžného života.
Po svém propuštění Franca Viola učinila rozhodnutí, které bylo v tehdejší společnosti výjimečné. Odmítla se za svého násilníka provdat. S podporou svého otce podala trestní oznámení. Tento krok byl mimořádně odvážný, zejména v prostředí, kde byl vliv mafie silný a společenské normy podporovaly spíš mlčení než odpor.
Její rodina čelila následkům. Přišly výhrůžky, společenské vyloučení i násilné útoky na jejich majetek. Přesto Franca své rozhodnutí nezměnila.
Soudní proces s Filippo Melodiou se stal celonárodně sledovanou událostí. Poprvé se italská veřejnost ve velkém měřítku konfrontovala s realitou zákona, který umožňoval pachatelům znásilnění uniknout trestu prostřednictvím manželství.
V roce 1966 soud Melodiu uznal vinným a odsoudil ho k jedenácti letům odnětí svobody. Rozhodnutí soudu bylo vnímáno jako významný krok směrem ke spravedlnosti. Zároveň otevřelo širší veřejnou debatu o postavení žen a potřebě reformy právního systému.
Případ Franca Violy měl zásadní společenský dopad. Stala se symbolem odporu proti zastaralým právním normám a společenským předsudkům. Její odvaha byla oceněna i nejvyššími představiteli státu. Přijal ji prezident Giuseppe Saragat a setkala se také s papežem Pavel VI..
V roce 1968 se provdala za svého dlouholetého známého Giuseppe Ruisi. Její manželství představovalo návrat k běžnému životu a zároveň symbol odmítnutí stigmatizace obětí.
Přestože její případ znamenal významný průlom, samotný zákon zůstal ještě řadu let v platnosti. Teprve v roce 1981 Italský parlament ustanovení o „napravujícím manželství“ definitivně zrušil. Tato legislativní změna byla výsledkem dlouhodobého společenského vývoje, ke kterému přispěl i případ Franca Violy.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Franca_Viola
https://pureadmin.qub.ac.uk/ws/files/159096312/Cullen_Case_of_Franca_Viola_CEH_final_pre_publication_draft_.pdf
