Chamtivost dětí zkazila Václavovi oslavu. Vyhnala jsem je z bytu

Celý víkend jsem stála u plotny, aby měl můj manžel Václav (60) ten nejkrásnější svátek. Jsem Alena (58) a všechno bylo dokonale připravené. Koupila jsem čerstvou kachnu, uplácala domácí knedlíky a těšila se, až u jednoho stolu po dlouhé době přivítáme obě naše dospělé děti i s rodinami.

Chtěla jsem klid a rodinnou pohodu, jenže to, co se u nás během svátečního odpoledne odehrálo, mi vyrazilo dech. Nervy mi praskly takovým způsobem, že jsem je všechny z domu vyhodila.

Můj syn Milan dorazil se svou manželkou Sabinou a jejich jedinou princeznou Vanessou (7). Sabina nakráčela do předsíně se svým nosíkem nahoru, ale jakmile ucítila vůni pečené kachny, viditelně ten nos ohrnula. Hned po pozdravu otevřela kabelku a vytáhla plastovou krabičku s bio těstovinami.

„Vanessce jsem přivezla jídlo z domova. Bylo mi jasné, že to tvoje jídlo nedá do pusy. Tak jsem ti chtěla usnadnit práci,“ usmála se křečovitě.

V obýváku už byla moje dcera Tereza, která přijela s manželem. Soucitně se na mě podívala. Její děti Filip (8) a Elenka (6) se honily po obýváku a křičely při tom. Vyzvala jsem Vanessku, aby si šla hrát s nimi. Sjela mě i je kritickým pohledem, zavrtěla hlavou a vytáhla růžový tablet. I dospělí z obou stran se pozdravili jen tak napůl pusy, vůbec se nebavili.

Zavolala jsem všechny ke stolu, šoupla těstoviny do mikrovlnky a donesla na stůl porcelánovou mísu s polévkou. Každému jsem postupně nandala jednu velkou naběračku. Téměř všichni se do ní beze slova s chutí pustili, Filip s Elenkou srkali nudle v rychlostním souboji, Vanesska jen honila kuličky játrových knedlíčků po talíři.

Na můj dotaz, jestli jí to nechutná, mi odpověděla Sabina, že na tyhle mastné polévky její dcera není zvyklá a už vůbec nesnese vnitřnosti. V tu chvíli jsem se podívala i do jejího talíře kde se válely nesnězené knedlíčky. Byly domácí a každičký z nich jsem ukoulela vlastníma rukama.

„To víš, mami, oni jsou zvyklí si všechno koupit, nedokážou ocenit pořádné domácí ruční práce,“ poznamenala Tereza.

Na to se Sabina ohradila, že ona miluje ruční výrobky. Tereza poznamenala, že tím nemyslela luxusní značky, ale zlaté české ručičky, aby bylo jasno. Utnula jsem je tím, že jsem posbírala talíře a začala nosit na stůl kachnu, zelí bílé i červené, bramborové knedlíky a taky pivo.

Do porcování zlatavě křupavé kachničky, bohatě posypané kmínem, se pustil můj manžel Václav jakožto oslavenec. Když se zeptal, kdo si dá druhé volné stehno, protože to první nandal sobě, sborově se o něj přihlásili syn Milan i zeť Honza. Nevraživě se na sebe podívali. Milan prohlásil, že táta ho přece musí dát svému synovi. Na to Honza pronesl:„Klasika, sám nehne prstem, ale užít si to nejlepší, to se hlásí první.“

Zakročila jsem, než se to vyhrotí, a nabídla stehno Sabině, protože kromě těch dvou byla jediná, kdo ještě neměl nandáno. „Aleno, nezlob se, ale tuhle tučnou českou kuchyni opravdu nemůžu ani cítit. To se prostě nedá jíst,“ doplnila svůj odpor znechuceným výrazem.

„No jistě, jako vždycky se ofrňuješ nad vším. Jako nad chatou, dokud to nezačalo být moderní, co?“ vyhrkla naštvaně Tereza. Do toho se vložil Milan, ať se přestane navážet do jeho manželky.

„My že se ofrňujeme?“ zasmála se Sabina křečovitě a odsunula talíř tak prudce, až pivo vystříklo ze sklenice. „Můžete být rádi, že na tu starou barabiznu vůbec jezdíme. Navíc, až to jednou zdědíme, tak do rekonstrukce budeme muset dát hodně peněz.“

V tu chvíli zeť Honza naštvaně zahodil příbor. „Co VÁS čeká? Ty ani ten tvůj jste se tam za celé tři roky, co tam jezdíte, nedotkli ani hrábí! Střechu, kterou zatékalo, jsem musel opravit sám, protože Milan neměl zrovna čas mi pomoct, stejně jako když se opravoval komín nebo natíralo dřevěné obložení.“

Začali si navzájem předhazovat, kdo co tam dělá nebo nedělá. Milanova strana si připisovala zásluhy za zavedení wifi. Na to Tereza prohlásila, že o ten tam nikdo kromě nich nestál, zato její rodina udržuje nejen chatu, ale i všechnu tu zeleň. Ona leze po kolenou, zatímco Honza lítá se sekačkou a děti hrabou listí.

Na to zase Sabina začala, že tam natahali spoustu jídla, aby tam vůbec bylo z čeho žít. To měla pravdu, nakoupila spoustu věcí jako bulgur, quinou a další takové, moje domácí kompoty i zavařená masa vyházela. Nechtěla jsem přilévat olej do ohně, tak jsem to nevytahovala.

Honza připomněl, že se tam vybudoval posezením, ohništěm a koupil gril, dřeli na tom každý víkend, ale první grilování si tam užili Milan se Sabinou a cizími lidmi, které si tam neustále tahají. Najednou mu došla ještě jedna věc a zeptal se, jak to jako mysleli, že jednou je to bude stát hafo peněz, až to budou muset rekonstruovat?!

„Honzo, uklidni se,“ hlesl můj manžel Václav a prosebně se podíval i na syna. Jenže Milan už rudnul vztekem.

„Ty mi nemáš co vyčítat, Honzo! Chata je psaná na tátu. A až jednou dojde na dědictví, polovina je ze zákona moje. Sabina už mluvila s jedním odhadcem, ta parcela má dneska hodnotu milionů. Takže si ty řeči o dření laskavě nechte, my si svůj podíl klidně vyplatíme, nebo se chata po rekonstrukci velmi výhodně prodá,“ vyjel Milan arogantně.

Sabina navrhla, že by se mohla i pronajímat, moderní glamping frčí. Teda samozřejmě až tu jednou rodiče nebudou, ale je potřeba myslet dopředu. Vysvětlila, že je to jako s tou kachnou tady na stole, patří to do minulosti stejně jako chataření a musíme jít s moderní dobou.

U stolu nastalo hrobové ticho. Moje dcera Tereza měla v očích slzy vzteku, oslavenec Václav, pro kterého to měl být ten nejkrásnější den v roce, se úplně sesunul na židli. To zetě Honzu definitivně dopálilo, vzal to kachní stehno, hodil ho po Milanovi, ať si ho sežere spolu s celou chatou i prachama.

Na to syn šokovaně houknul na svou sestru, ať si zkrotí svého manžela, ale ona se jen tak nedala: „Až tady ta tvoje husa, co ani nepozná kachnu, přestane pohřbívat naše rodiče zaživa!“ Rozmazlená Vanessa využila situace a začala házet své těstoviny po Filipovi s Elenkou, ty jí to vracely mastnými knedlíky.

V tu chvíli ve mně něco definitivně prasklo. Všechny ty hodiny strávené u plotny, láska, se kterou jsem hnětla každičký knedlík, a naděje, že se moje dospělé děti dokážou chovat jako lidi, se proměnily v čistokrevný mateřský vztek. Vstala jsem a práskla dlaní do stolu tak silně, až porcelán nadskočil.

„A DOST!“ zařvala jsem, až děti leknutím nadskočily. „Okamžitě všichni sklapněte! Vy nevděční, sobečtí spratci! Váš táta má dneska oslavu a vy tu nad mým jídlem, které Sabina nazve blafem, porcujete jeho majetek a plánujete, co prodáte, až umřeme?!“

„Mami, uklidni se…“ vyhrkl Milan, ale já ho umlčela ostrým gestem ruky.

„Odejdi, Milane. Ty, tvoje snobská manželka i s tou vaší rozmazlenou dcerou. Dokud se nebudete chovat jako normální lidi, nelezte nám na oči. Na chatu zapomeňte, raději ji s tátou darujeme charitě, než byste se o ni jednou poprali! A vy dva,“ otočila jsem se na Terezu s Honzou, kteří na mě šokovaně zírali, „vy jděte taky. Mám vás všech plné zuby. Chtěla jsem udělat tátovi krásný den, ale vy jste mi dokázali, že vychovat z dětí slušné lidi se mi prostě nepovedlo.“

V jídelně zavládlo ledové ticho. Sabina s uraženým funěním popadla kabelku, své dítě a manžela Milana. Nasupeně vykráčeli z bytu bez rozloučení. Tereza s Honzou pobrali své děti a tiše se omluvili. Když se zabouchly hlavní dveře, dům se ponořil do ticha. Sedla jsem si zpátky k Václavovi, vzala ho za ruku a podívala se na tu zlatavou, kmínem provoněnou kachnu. „Všechno nejlepší k narozeninám, Vašku,“ zašeptala jsem se slzami v očích. Manžel mě pevně stiskl a poděkoval mi.

Nechte se vtáhnout do neobvyklého příběhu: Bollywoodská pohádka skončila. Indická tchyně vládne synovu světu

Myslíte si, že jsem byla na své děti moc tvrdá? Zažili jste v rodině bitvu o majetek? Podělte se v komentářích.

Zakousni se do pouťové atmosféry: Pomsta snachy na svatováclavské pouti. Neužila jsem si vnuka ani kolotoče