Hlavní obsah

Bollywoodská pohádka skončila. Indická tchyně vládne synovu světu

Foto: Veronika Hánová/ChatGPT

Odjela jsem odhodlaná provdat se do indické rodiny. Netušila jsem však, jak tvrdě narazím na zeď indických tradic. Byla jsem naivní Evropanka se srdcem plným lásky.

Článek

S mým indickým princem Rajem (28) jsme se seznámili online. Já, Adéla (33), jsem si vysnila moderní pohádku jako z bollywoodského filmu. Dokonale jsme si rozuměli přes zprávy i videohovory, takže jsem se jednoho dne rozhodla, koupila letenku do Indie a strávila s ním tři týdny.

Byl to obrovský kulturní šok. Ten hluk, neustálé troubení, davy lidí a o dopravě ani nemluvím. Myslím, že ta nemá vůbec žádná pravidla, ale nějak to prostě vždycky vyjde. Všude bylo strašně prachu, mísily se různé vůně s nepříjemnými pachy, prostě chaos ve všech směrech.

Brzy jsem se se svým obráncem po boku naučila v tom novém světě fungovat. Varoval mě hlavně, abych nikam nechodila sama, obzvlášť ne večer nebo v noci. Ujistila jsem ho, že na to bych si stejně netroufla. I když tu lidé byli moc milí, některé pohledy mi byly nepříjemné.

Dokonce mě představil svým rodičům, ale oni neuměli anglicky, takže všechno překládal on. Byli moc milí a pohostinní. Pár dní po seznámení s rodinou mi uvařil úžasnou večeři a požádal mě o ruku. Domů jsem odjížděla jako Rajova snoubenka.

Příliš mnoho otázek do budoucna

Několik měsíců jsme řešili, jak s tím vším naložit dál. Kde bude svatba? Budeme žít v Čechách nebo v Indii? Budeme jednou děti vychovávat jako hinduisty? Ty otázky se vršily jedna na druhou a mně se to celé najednou zdálo neproveditelné. Ale Raj mě uklidnil, všechno se vyřeší postupně.

Po zvážení všeho, od financí až po možnosti do budoucna, jsme se dohodli. Protože jako nejstarší syn má povinnost postarat se o své stárnoucí rodiče, začneme náš život společně v Indii. Věřila jsem, že to zvládnu, navíc život tam bude mnohem levnější a děti jsme také neplánovali hned, ty jsem striktně chtěla jednou porodit v Čechách.

Zabalila jsem svůj český život do krabic a uložila je k rodičům do garáže. Všechno jsem si nacpala jen do dvou kufrů a pak naskočila na devítihodinový let. Můj snoubenec mě vyzvedl na letišti, pronajal byt, kam jsem se nastěhovala, takže nová etapa života byla započata.

Brzy mi došlo, že jedna věc je být v exotické zemi jako turistka a druhá reálně tam žít. Práci na dálku komplikoval časový posun i neustále padající internet. Jenže co bylo ještě horší, byl náraz do zdi v podobě indických tradic.

„Překlady“ plné milosrdných lží

Zatímco já už chtěla odpovědi ohledně plánované svatby, můj snoubenec mě pořád brzdil. Zdálo se mi to divné, takže jsem se narovinu zeptala, o co jde. Vysvětlil mi, že čeká na odpověď od rodinného astrologa, aby věděl, který den bude nejlepší na to o našem zasnoubení říct rodičům, aby nám sňatek schválili.

Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. On to rodičům ještě neřekl?

„No víš, oni by byli raději, kdybych si vzal některou z dívek v naší čtvrti,“ vysvětloval, proč je tak opatrný. Chápala jsem, že by ho rodiče raději viděli s indickou manželkou, ale přece mu nemohou bránit, aby si vzal, koho chce. No, tak v tom jsem se dost spletla.

Hned druhý den mu astrolog zavolal vhodnou chvíli, kdy o nás rodičům říct. Bylo to dřív, než sám čekal, ale já měla radost. Domluvil nám tedy návštěvu. Já si oblékla tradiční sárí, abych ukázala, že mi na jejich tradicích a zemi záleží.

Přijali mě s otevřenou náručí, veškerou konverzaci mezi námi překládal Raj, a tak to bylo dost náročné. Ještě horší se to ovšem stalo ve chvíli, kdy se odhodlal a řekl rodičům, že by si mě chtěl vzít. V tu chvíli se nálada změnila, no spíš spadla na bod mrazu. Budoucí tchyně po mně přejela ostrým pohledem.

Nic moc jsem se dál nedozvěděla, jen to, že mě rádi zase viděli, a s úsměvem nás vyprovodili, ale hned jak mě Raj vysadil u bytu, vrátil se za rodiči. Celá nervózní jsem přecházela po bytě, dokud se nevrátil.

S pravdou ven

Jen co vstoupil do dveří, okamžitě jsem na něj vlétla, ať vyklopí, co jeho rodiče říkali. Mluvil tak vyhýbavě a neurčitě se spoustou omáčky kolem, až mi nezbývalo než ho přitlačit ke zdi. Vyklopil, že se ke mně chovali zdvořile i po tom odhalení jen proto, že si to žádá jejich kultura, ve skutečnosti byla jeho matka příšerně vytočená.

Na stole pro něj měla připravené hned tři fotografie vhodných manželek, u každé z nich mu vysvětlila, v čem jsou lepší než já. Zeptala jsem se ho, co jí vadí kromě toho, že nejsem Indka, tak to shrnul na to, že podle ní nebudu dobrá snacha.

Ale co to znamená být dobrá indická snacha? Tak to už mi nevysvětlil.

Pravda přes překladatelku a šok o věku

Nehodlala jsem to vzdát, takže jsem po něm chtěla, abychom se znovu setkali s jeho rodinou. Nakonec souhlasili, ale pozvali si k tomu příbuznou, která uměla anglicky, a dalších šest lidí, u kterých netuším, v jakém příbuzenském vztahu k nim byli. Tvářili se přívětivě, jenže jenom naoko.

Velmi rychle mi došlo, že můj partner je pod obřím tlakem. Raj mi s nervózním úsměvem tvrdil: „Maminka říká, že ti moc sluší to sárí.“ Nejspíš to i řekla, ale rozhodně jenom ze zdvořilosti. Pak syna umlčila, obrátila se k anglicky mluvící příbuzné a začala komunikovat přes ni.

Napřed neutrálně, jak se mi v Indii líbí a tak podobně, ale velmi rychle přešla k dotazům osobnějšího rázu. Jestli jsem hinduistka, jestli v tomto náboženství budeme vychovávat děti, nebo jak si to vlastně představuji. Ani jsem nestíhala pořádně odpovídat a už pálila další rýpavou osobní otázku.

Při mojí odpovědi na její otázku ohledně věku se mi u ní viditelně definitivně zabouchly dveře. Být o pět let starší, než její syn prostě nepřicházelo v úvahu! To by je prý společnost odsoudila. Takovou potupu nehodlá snášet. Nerozuměla jsem tomu ani trochu.

To už se nedokázala ovládat a začala s tím, že bych se stejně určitě nedokázala postarat o domácnost. Ohradila jsem se, že to rozhodně zvládnu, a navíc to bude přece moje domácnost a můžu si ji vést po evropském stylu. To se Raj už hroutil na své židli.

Překladatelka mi začala vysvětlovat, že hlavní slovo v domácnosti přece logicky bude mít Rajova matka. Obrátila jsem se na snoubence s dotazem, proč by v našem bytě měla mít slovo jeho matka, ale jeho odpověď byla jako rána palicí.

„Samozřejmě že bude mít hlavní slovo, ty budeš mít na starosti domácnost a všichni budeme žít v tomto domě.“

Síla tradic překoná i lásku

Neudržela jsem se a vyjela na něj, kdy mi jako tohle hodlal říct? Všichni se na mě pohoršeně dívali, Raj mě vyděšeně odvlekl ven, ale ani tam jsem se neuklidnila. Požádal mě, abych chvíli zůstala venku, že si s rodiči chce promluvit sám. Zpátky jsem stejně nechtěla a sama do bytu jsem také jet nemohla, tak co mi zbylo.

Uvnitř domu se rozjela vášnivá diskuse, která byla sice slyšet až ven, ale já ničemu nerozuměla. Proboha, do čeho jsem se to pustila. Najednou jsem se cítila strašně sama.

Po dlouhých minutách se Raj vrátil s velmi smutným výrazem.

S koktáním mi vysvětlil, že jeho rodiče s naším sňatkem nesouhlasí a nikdy nám nepožehnají. Toho se prý bál, astrolog mu prý řekl, že to takhle dopadne, naše manželství podle toho muže nemá šanci. Zírala jsem na něj, čekala vzdor, toužila, aby mě unesl někam daleko, kde se vezmeme navzdory nepřízni osudu, jako ve správném filmu.

To se nestalo. Znovu mi polopaticky vysvětlil, že to, že mě rodiče neschvalují, znamená, že si mě nemůže vzít za manželku, i když by to moc chtěl. Šokovaně jsem na něj zírala, vždyť já kvůli němu zahodila celý svůj život v Čechách, vzdala se vlastní rodiny a on se mě tak snadno vzdá? Jak mi tohle může udělat?!

Konec bollywoodské pohádky

Nařídila jsem mu, ať mě odveze do bytu. Vlétla jsem do místnosti mezi jeho příbuzné, postavila se před jeho matku a anglicky jí sdělila, že má, co chtěla, ale že to není proto, že by ona nechtěla mě za snachu, ale proto, že to já bych nechtěla takovou fúrii za tchyni. Počkala jsem, až jí to ta příbuzná přeloží, nacpala jí do ruky svůj snubní prsten a odešla s hlavou vztyčenou.

Raj se celou cestu omlouval, ale já už s ním odmítala mluvit. Spát jsem šla s brekem a sama. Ráno zazvonil, otevřela jsem mu, přinesl obří kytici. Začala se znovu omlouvat, že ho mrzí, jak to je, jak moc mě miluje, ale prostě pokud to rodiče neschvalují, nemůže si mě vzít. Dveře bytu jsem mu zabouchla před obličejem a šla hledat letenku domů.

Ta kytice zůstala stát na stole, zatímco já seděla v letadle směr Česká republika. Uvadala tam stejně jako naše láska. Šeredně jsem se spletla, láska nepřekoná všechno. Rozhodně není silnější než tradice a kulturní rozdíly.

Zajímají vás vztahy s cizinci? Přečtěte si: Můj egyptský habibi měl dokonalý plán. Syn mi jeho lásku spočítal

Co vy, dokázali byste žít v zemi, kde o vašem štěstí rozhodují astrologové a tchyně? Podělte se v komentářích.

Anketa

Dokázali byste se kvůli lásce odstěhovat?
Ano, kamkoli na svět za láskou jdu bez váhání.
0 %
Rozhodně ne, doma je doma.
0 %
Záleželo by na konkrétní zemi.
0 %
Maximálně v rámci republiky, domov a rodinu bych nikdy neopustil/a.
0 %
Celkem hlasovalo 0 čtenářů.

Co dalšího číhá v zahraničí? Přečtěte si: Thajská past: Svedla mi manžela na dovolené a teď s ním má dítě

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz