Můj egyptský habibi měl dokonalý plán. Syn mi jeho lásku spočítal

Vyprávím vám svůj příběh z čistého zoufalství, a hlavně proto, abyste vy samy neudělaly stejnou životní chybu. Jmenuji se Marcela (52) a v naivní víře, že u pravé lásky na věku ani původu nezáleží, jsem úplně ztratila zdravý rozum.

Dlouhá léta jsme s kamarádkou plánovaly společnou dovolenou u moře, ale kvůli rodinám a práci z toho nakonec nikdy nic nebylo. Loni jsem se proto definitivně naštvala a rozhodla se, že poprvé v životě pojedu na dovolenou úplně sama.

V cestovní kanceláři mi byl doporučen Egypt a konkrétně oblíbené turistické letovisko Marsa Alam. Luxusní hotely s all inclusive, jízda na velbloudech, nádherné pláže s dostatkem lehátek zdarma a moře o teplotě horké kávy zněly z úst mladé prodejkyně jako naprostá pohádka.

Ještě ten den jsem podepsala smlouvu a poslala zálohu. Celé ty tři měsíce, které mi zbývaly do odletu, jsem na balení kufrů ani nepotřebovala, jak moc jsem se těšila.

Můj dospělý syn mě v den D odvezl do Prahy na letiště. Rozloučil se se mnou u vchodu do Terminálu 1 a já naklusala do odletové haly s pasem v ruce jako nadšené malé dítě. Naše delegátka už tam naštěstí čekala, stejně jako několik dalších spolucestujících z naší skupiny. Rozdala nám letenky, pomohla s odbavením kufrů a pak nás všechny hromadně protlačila přes bezpečnostní kontrolu.

V letadle jsme se všichni úspěšně usadili na svá místa. Měla jsem obrovské štěstí – svůj vůbec první let v životě jsem strávila u okénka, a to hned vedle naší delegátky. Většinu ze čtyř a půl hodinového letu jsem tak se zatajeným dechem poslouchala její vyprávění o krásách tajemného Egypta i o neuvěřitelně vtipných situacích, které za svou dlouhou kariéru s českými klienty zažila.

Když se kola letadla dotkla ranveje, poprvé jsem vstoupila na africký kontinent.

V horkém nočním vzduchu byl cítit závan moře a spousta neznámých exotických vůní. Zdálo se mi to celé jako nádherný sen. Nebylo však moc času si ty první magické chvíle nějak hlouběji vychutnat. Delegátka nás totiž hnala jako stádo směrem k parkovišti autobusů, kde nás do jednoho z nich všechny nekompromisně nacpala.

Celá ta nová, exotická krajina za okny autobusu mě naprosto fascinovala, takže jsem fotila jako o život. Samotný příjezd do hotelu byl naprosto okouzlující. Monumentální brána do uzavřeného resortu, dlouhá příjezdová cesta lemovaná vysokými palmami a impozantní sloupy podpírající vchod do obří prosklené haly s recepcí. Připadala jsem si jako filmová hvězda.

Plastové karty od pokojů nám s úsměvem vydávali dva velmi hezcí egyptští muži a jeden mlaďoučký poslíček okamžitě vzal můj kufr, galantně se uklonil a pronesl lámanou angličtinou: „Beautiful lady, please follow me.“

Celý hotelový komplex byl jednoduše úchvatný.

Obrovská hala byla plná barevných květin a prostorné, klimatizované pokoje. Jídlo, sladkosti i pití byly k dispozici v rámci all inclusive v jakoukoli denní i noční hodinu.

Na první schůzce nám navíc delegátka dala do ruky letáček s lákavou nabídkou výletů a doplňkových služeb hotelu. Rozhodla jsem se, že si tu dovolenou užiju na maximum. Chtěla jsem jízdu na velbloudech při západu slunce, večerní ohňovou show a pak hned uvolňující celotělovou masáž v hotelovém wellness centru.

První koupání v moři pro mě bylo nezapomenutelný zážitkem.

Jenže to, co mě čekalo hned druhý den ráno v hotelových lázní, všechny mé dosavadní zážitky naprosto smetlo.

Na masáž jsem se připravila podle instrukcí a zabalená do lehkého prostěradla si lehla na břicho na masážní stůl. V tom vrzly dveře, někdo tiše vešel dovnitř a vzápětí se chodbou ozvalo vyděšené anglické omlouvání.

Překvapeně jsem zvedla hlavu a spatřila neuvěřitelně krásného mladého egyptského muže, který si s očima dokořán šokovaně zakrýval tvář dlaněmi.

Začala jsem na něj mluvit svou strašnou, lámanou angličtinou. Polovina mých výrazů pravděpodobně ani nebyla anglická slova. Chtěla jsem mu vysvětlit, že je to v pořádku, může začít s masáží.

Mladík se ale pořád dokola omlouval a pak vycouval na chodbu. Zmateně jsem slezla ze stolu, oblékla se a šla na recepci. Pomocí Google překladače v mobilu jsem se snažila personálu vysvětlit, že mi utekl masér.

V tu chvíli tam přišel on. Vedoucí recepce na něj okamžitě ostře spustil arabsky. Z tónu hlasu mi došlo, že mu dává strašnou sodu. Podle překladače na něj křičel, jak je možné, že vlezl do té místnosti. Manažer mi s úklonou tvrdil, že pokud jeho omluvu nepřijmu, na hodinu ho z hotelu vyhodí.

V naprosté panice jsem začala divoce mávat rukama.

„Ne, ne! To nemůžete, já si proboha vůbec nestěžuju!“ vykoktala jsem ze sebe. Mladý masér se mi s rukou na srdci omlouval a děkoval. Ulevilo se mi. Byla jsem na odchodu, když mě na chodbě doběhl. Na znamení upřímné omluvy mě s plachým úsměvem pozval na šálek kávy do malé hotelové kavárny.

Protože jsem té vzniklé situaci vůbec nerozuměla, požádala jsem ho během pití kávy o vysvětlení. Zásadní spojenec pro nás byl mobilní telefon s překladačem. Amir, jak se mi představil, vysvětloval, že u nich doma není morálně možné, aby byl muž sám v uzavřené místnosti se ženou, obzvlášť když byla téměř bez oblečení.

Ta neuvěřitelná úcta a morálka mě naprosto fascinovaly.

Začal se zvědavě vyptávat, odkud jsem, jak to chodí v naší kultuře a zda z našeho společného sezení u kávy nebude mít náhodou problém s manželem. Ujistila jsem ho, že jsem už dlouhé roky rozvedená a na dovolené jsem úplně sama.

Jeho černé oči se v tu vteřinu zvláštně rozzářily. Místo obyčejné masáže zad jsem tak prožila úžasné, hodiny strávené povídáním u s Amirem. Skončilo to pozváním na zítřejší společnou vyjížďku na velbloudech.

Nemohla jsem napětím ani dospat a celé dopoledne jsem doslova odpočítávala minuty do naší smluvené schůzky. Amir mě v podvečer vyzvedl hotelovým autem a společně jsme jeli směrem k nekonečné poušti. Na kraji dun už na nás čekali tři velbloudi. Byla to nádherná, impozantní zvířata na dlouhých nohách.

Jakmile jsem se k nim ale přiblížila, dostala jsem strach.

Amir mě však jemně vzal za ruku, podíval se na mě tím svým klidným pohledem a pomohl mi nasednout do sedla. Vykřikla jsem leknutím, když se to zvíře pode mnou houpavě zvedlo ze země.

Potom už jsme jen pomalu pluli horkými dunami jako opravdová karavana. Dojeli jsme na dechberoucí místo s tím nejkrásnějším výhledem na nekonečné písečné duny. Slezli jsme ze zvířat, Amir z kufru vybalil měkkou deku a místní občerstvení.

Společně jsme se posadili do jemného písku. Náš pouštní průvodce zatím s ledovým klidem odvedl velbloudy kamsi za obzor a my dva jsme uprostřed té nádhery osaměli.

Krvavě rudé zapadající slunce dokonale dokreslilo celou tu romantickou scénu. Amir se mi hluboce zadíval svýma uhrančivýma očima do mých a tiše mi řekl, že jsem ta nejkrásnější žena, jakou kdy potkal.

Divoce se mi rozbušilo srdce a bušilo jako splašené i poté co se se mnou se vší úctou rozloučil před vchodem do hotelu.

Tu noc jsem s úsměvem na rtech usínala ve svém hotelovém pokoji úplně sama, ale s pocitem, že prožívám nejkrásnější chvíle svého života. To nejlepší mě čekalo ráno. Sotva jsem se probudila, zaklepala na dveře pokojová služba a přinesla mi na stříbrném podnosu bohatou snídani s ručně psaným vzkazem: „Děkuji za kouzelný večer, Amir.“

Amir si dokonce vzal v hotelu den volna a ukázal mi krásy své země – od úžasného místního jídla až po hlučné, barevné trhy. Výborně jsme se bavili a ta obávaná jazyková bariéra jako by pro nás dva najednou vůbec neexistovala. Mluvit totiž většinou nebylo potřeba.

Nakonec jsem s ním jako v omámení strávila každičký den ze zbytku své dovolené.

Večer před mým odjezdem, po romantické večeři, jsme se šli naposledy projít podél temného moře. V tichém zákoutí daleko od ostatních lidí stála pod stromy, osvětlenými jen drobnými dekoračními světýlky, dřevěná lavička.

Posadili jsme se, stříbrný měsíc se odrážel na vodní hladině a on se mi podíval hluboko do očí. Namluvil do překladače, jak moc se mu hroutí svět, když mu zítra ráno odletím do Evropy.

„Habibi, I love you.“

Na tuhle větu jsem žádný překladač v telefonu nepotřebovala. Když jsem to po něm tiše a s bušícím srdcem zopakovala, poprvé mě na té lavičce políbil. Byla jsem v absolutním sedmém nebi.

Když jsem ten příval emocí konečně trochu rozdýchala, došlo mi, že vlastně vůbec nevím, kolik mu je let. Věděla jsem sice, že je výrazně mladší, ale když z displeje mobilu robotický hlas překladače přečetl číslovku dvacet sedm, úplně ve mně hrklo.

Panebože! Vždyť já bych mohla být jeho vlastní máma!

Amir mě ale okamžitě začal hladit po vlasech a přes telefon mě trpělivě přesvědčoval, že v jejich kultuře je větší věkový rozdíl u partnerů naprosto normální. Zásadní je prý jen to, že se milujeme. A já tomu věřila

Hotel jsem druhý den ráno opouštěla v slzách a s příslibem, že se co nejdříve zase shledáme.

Když kola letadla dosedla na ranvej v Praze, nebyla jsem šťastná. Cítila jsem se strašně sama. Jenže sotva se v telefonu připojila česká síť, na displeji se objevila zpráva plná lásky od Amira. Psali jsme si každý den. Posílal mi fotky sebe, pláže i krásy života v Egyptě.

Po měsíci se mi ve zprávách svěřil, že musí narychlo odjet za svou matkou, protože vážně onemocněla. Bohužel prý bydlí v chudé části Egypta, která není turistická, a on nemá na drahou cestu peníze.

Okamžitě jsem mu poslala o něco víc peněz, než kolik potřeboval.

Připsala jsem mu, ať mamince koupí něco krásného jako dárek od nás obou. Strašně se ve zprávách bránil, že ty peníze nemůže přijmout, ale já mu nedala na výběr. Po pár dnech mi poslal dojemnou fotku se svou matkou. Ta žena vůbec nevypadala dobře.

Lékař jí prý diagnostikoval vážnou nemoc, na kterou sice existují léky, ale v Egyptě jsou pro obyčejné lidi finančně nedostupné.

Protože jsem si na internetu dohledala, že posílat léky balíkem do Afriky je nesmysl, poslala jsem mu raději peníze. Matku musel přeci zachránit, ať to stojí, co to stojí. Celé tři měsíce jsem tak financovala její nákladnou léčbu a posílala Amirovi peníze na živobytí, protože se o ni staral a nemohl chodit do práce.

Pak konečně přišla ta zpráva: matka se uzdravila. Na nové společné fotografii už vypadala o sto procent lépe.

Celá šťastná a uvolněná jsem se jednoho odpoledne neuhlídala a celou věc zmínila před svým dospělým synem. Vztah s egyptským mladíkem jsem celou dobu tajila, protože jsem moc dobře věděla, že by to neschválil – vždyť ten masér byl mladší než můj vlastní syn! A měla jsem pravdu. Syna popadl amok.

Marně jsem mu s pláčem vysvětlovala, že Amir je úplně jiný. Že si o peníze sám nikdy neřekl, že mě upřímně miluje a až příště přiletím do Egypta, tak mě na pláži požádá o ruku. Říkala jsem mu, že ho přivezu do Čech, protože mi sám psal, jak moc by chtěl jednou v životě vidět opravdový sníh.

Mého syna to ale vůbec neobměkčilo. Chladnokrevně vzal do ruky kalkulačku a začal počítat.

„Mami, spočítej si, kolik tě ten tvůj egyptský princ už stál,“ řekl tvrdě. A díky jeho logickým otázkám mi to najednou začalo docházet. Já za Amira platila už v době své dovolené. On mě sice formálně pozval na velbloudy, ale já mu pak do kapsy strčila peníze i když o ně neprosil.

Vlastně jsem platila úplně za všechno, aniž bych si to v té zamilovanosti uvědomovala. Kupovala jsem mu značkové oblečení, parfémy, drahá jídla. Chtěla jsem mu prostě jen udělat radost.

A pak ten telefon.

Dala jsem mu přece peníze na nový mobil, když se ten jeho rozbil. Sice mi tehdy psal, ať si nedělám starosti, že si na něj za půl roku ušetří, ale já prostě nesnesla myšlenku, že bych přišla o jeho zprávy. Panebože, já do něj investovala desítky tisíc korun!

Když jsem ho s tím plná pochybností v jedné zprávě konfrontovala, okamžitě mi odepsal, že vůbec nerozumí tomu, co se děje. Že on ode mě přece nikdy žádné peníze nechtěl, a ještě mi to tehdy rozmlouval. A měl pravdu. Jenže v tom právě spočívala ta jeho dokonale propracovaná, ďábelská taktika.

„Habibi, I love you!“ svítil na mě text na displeji, který mi poslal vzápětí.

V tu vteřinu se mi otočil žaludek a já se poprvé podívala pravdě do očí. Jak jsem si proboha mohla ve svém věku myslet, že by takový krásný, mladý kluk mohl upřímně milovat postarší ženskou s vráskami a kily na víc? Byla jsem tak neskutečně hloupá a naivní!

Můj syn mě naštěstí neodsoudil. Z internetu věděl všechno o těchto krutých pastech na osamělé evropské turistky. Teď v nich uvízla jeho vlastní máma. Měl okamžité a nekompromisní řešení. Amira mi v mém telefonu před mýma očima zablokoval a rázně rozhodl.

Rozhodl, že na každou další dovolenou k moři už od teď pojedu výhradně s jeho rodinou.