Bloodhound: Dříve nejlepší stopař uprchlých vězňů a otroků. Dnes uznávaný pes záchranných složek

Každá skupina psích plemen je něčím zajímavá. Jednou takovou skupinou jsou psi řazeni mezi honiče a slídiče. To jsou psi, kteří si už po staletí vydobyli pověst neúnavných lovců, ale také společníků člověka při hledání zvěře nebo stopování ztracených osob. A právě do této skupiny patří pes, kterého většina lidí pozná už na první pohled. Jeho povislé pysky, dlouhé uši a trochu zamyšlený výraz snad ani nejde s jiným plemenem zaměnit. Navenek může působit trochu těžkopádně či až líně, ale za jeho vzhledem se ukrývá pes obrovského srdce a schopností, které v psím světě nemají obdoby.

Jeho předci se objevili už ve středověku, a to hlavně v dnešní Belgii a Francii. Zajímavé je, že o čistotu chovu se starali hlavně mniši. Ti totiž chtěli zachovat psy, kteří dokážou sledovat stopu klidně i několik dní starou. Název „bloodhound“ bývá vykládán jako „pes čisté krve“, tedy byl pečlivě šlechtěn. Z Evropy se brzy dostal do Anglie, kde si získal velkou oblibu, a později i do Ameriky. Tam zažilo plemeno i trochu temnější stránku. Bloodhoundi byli využíváni při hledání uprchlých otroků nebo vězňů.

Není to nic, na co by mohli být dnešní chovatelé hrdí, ale je dobré to zmínit. Pes pouze vykonával práci, kterou po něm lidé vyžadovali. Na druhou stranu, jeho schopnosti se ukázaly i v dobrém, například při pátrání po ztracených dětech nebo pohřešovaných osobách, kde nejednou sehrál životně důležitou roli.

Když potkáte bloodhounda, nejspíš vám jako první padne do oka jeho hlava. Je velká, s množstvím volné kůže, která tvoří charakteristické záhyby. Jeho dlouhé, jemné uši působí, jako by byly k velikosti jeho hlavy až příliš velké, a přesto k němu dokonale sedí. Oči jsou většinou tmavé a dávají mu trochu zasmušilý pohled, který ale klame, protože povahově je bloodhound spíš veselý dobrák. Tělo má silné, robustní, přitom ale není neohrabané. Pes v kohoutku dorůstá zhruba 60 až 70 centimetrů a váží mezi 40 až 55 kily. Srst je krátká a hustá, dobře přiléhající. Barvy se pohybují od červené, jelení, až po černo-tříslovou kombinaci. I když na první pohled může vypadat, že mu chybí elegance, má rozhodně své kouzlo. Kdo ho zná, ví, že jde o plemeno, které má noblesu ve svém vlastním, trochu zvláštním stylu.

Bloodhound je ve své podstatě mírný, přátelský a trpělivý pes. Agresivitu u něj prakticky nenajdete, a proto se hodí i k dětem. Má obrovskou dávku tolerance, někdy až překvapivou. Ale nenechte se zmást jeho klidem. Uvnitř je to stále stopař s energií a odhodláním, které se projeví, jakmile zachytí nějaký zajímavý pach. A tady pak nastává trochu problém. Bloodhound má nos, který je prakticky neomylný. Jakmile najde stopu, dokáže ji sledovat kilometry, a to i tehdy, když je několik dní stará. V takové chvíli jakoby zapomněl na svět kolem sebe. Poslouchat příkazy? To jde úplně stranou. Ne že by byl hloupý, naopak, je velmi chytrý, jenže jeho čich je pro něj natolik silným podnětem, že prostě nic jiného nevnímá. Majitel se s tím musí smířit a být trpělivý.

Historicky byl bloodhound využíván k lovu a stopování zvěře. Ale už dávno se jeho talent přenesl i do jiných oblastí. Ve středověku i novověku se používal při hledání ztracených lidí nebo pachatelů zločinů. V Americe je dokonce známo, že výsledky jeho stopování byly někdy použity jako důkaz u soudu. To je něco, co se u žádného jiného psa prakticky nestalo. V dnešní době najdeme bloodhoundy hlavně u policie, celníků a záchranářů. Umí najít pohřešovaného turistu v horách, dítě, které se ztratilo v lese, nebo stopovat pachatele trestného činu přes městské ulice. Jejich čich je tak přesný, že někdy dokážou přečíst i stopu, kterou nechal člověk jen lehkým dotykem ruky na předmětu. Prostě neuvěřitelné a zároveň fascinující.

Ale bloodhound není jen pracovní pes. I když se nejvíc uplatňuje při stopování, může být i rodinným společníkem. Jen je potřeba počítat s tím, že vyžaduje opravdu hodně času a trpělivosti. Bloodhoundi moc nesnášejí samotu. Potřebují kontakt, jinak mohou být smutní nebo začnou ničit věci kolem sebe. A přestože působí dojmem gaučového lenocha, vyžadují pravidelný pohyb a zaměstnání. Když se nudí, dokážou být pěkně vynalézaví, a ne vždycky tím nejlepším způsobem.

Stejně jako jiná velká plemena, ani bloodhound není zcela bez zdravotních potíží. Častým problémem bývá dysplazie kyčelního kloubu, která může psa v pozdějším věku dost omezovat v pohybu. Dalším rizikem je torze žaludku, což je náhlý a nebezpečný stav, který vyžaduje okamžitý zásah veterináře. Proto je důležité dbát na správný režim krmení a psa nepřetěžovat krátce po jídle. Velkou pozornost si zaslouží i jeho uši. Dlouhé, vlající a jemné ucho má tendenci se snadno zapařovat a chytat záněty. Proto je potřeba je pravidelně kontrolovat a čistit. Podobně i kožní záhyby na hlavě mohou být náchylné k infekcím, pokud se neudržují čisté a suché. Stejně tak jeho oči někdy trpí různými problémy.

Bloodhound není pes pro každého. Kdo hledá bezproblémového domácího mazlíčka, který poslouchá na slovo, ten by se měl poohlédnout jinde. Ale kdo má rád psy se silnou osobností, kdo je ochoten věnovat jim čas, trpělivost a energii, ten v bloodhoundovi najde věrného přítele s obrovským srdcem. Je to plemeno, které si své místo mezi lidmi zasloužilo už před staletími a i dnes dokazuje, že má co nabídnout. Ať už jako pracovní pes, nebo jako kamarád do rodiny. Jeho nos a povaha z něj dělají skutečnou legendu mezi psy.

Pokud vás zajímají jiná plemena psů, můžete si o nich přečíst v dalších článcích zde:

Zdroje:

https://www.thesprucepets.com/bloodhound-dog-breed-profile-4782183

https://www.caninejournal.com/bloodhound/

https://www.dogster.com/dog-breeds/Bloodhound

https://en.wikipedia.org/wiki/Bloodhound

https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-jak-na-to-bloohound-je-kralem-stoparu-40309371

https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/23949/psi-plemena-bloodhound-svehlavy-stopar.html

https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-fenka-kali-nasla-promrzlou-seniorku-za-zachranu-zivota-ziskala-oceneni-40525465