Článek
Když se mluví o velkých psech, lidé si většinou hned vybaví rotvajlera, německou dogu nebo mastifa. Do téhle skupiny silných a mohutných strážců patří ale i plemeno, které je u nás pořád spíš vzácností. Je to boerboel, kterému se říká burbul. Už samotné jméno zní drsně a možná trochu exoticky. Není to pes, kterého potkáte denně na procházce v parku, ale kdo ho někdy viděl naživo, ten si nejspíš zapamatoval jeho impozantní postavu i výraz.
Psi z této skupiny mají společné jedno, byli odjakživa chováni k ochraně. Ne na mazlení na gauči, ale aby bránili rodinu, dům, stáda a celou farmu. A protože museli čelit predátorům nebo i lidem se zlými úmysly, příroda a šlechtění z nich udělaly pořádné kusy. Silné, tvrdé, odolné a sebevědomé. Burbul není výjimkou, spíš naopak, je to typický příklad toho, jak vypadal a fungoval správný farmářský pes v prostředí, kde šlo mnohdy o přežití.
Boerboel alias burbul
Burbul pochází z Jihoafrické republiky. Když se v 17. století do těchto oblastí dostali evropští osadníci, přivezli si s sebou i psy. Většinou šlo o velké strážce, mastify a další molossoidní typy, které už tehdy sloužily k hlídání a obraně. Ti se postupně křížili s místními psy a výsledkem byl pes, který musel vydržet horko, náročný terén a hlavně čelit divokým šelmám. Jihoafrický farmář nepotřeboval psa na parádu, ale na tvrdou práci. A tak vznikl boerboel, tedy burbul.
Jeho hlavním úkolem byla ochrana usedlosti a dobytka. Tehdy totiž nebylo nic neobvyklého, že v noci kolem farmy číhal lev, levhart nebo hyeny. Jen málokterý pes měl odvahu a sílu se s nimi postavit, ale burbul to zvládal. Postupně se stal nepostradatelnou součástí života farmářů. Dnes už v Africe nejsou šelmy takovým problémem jako kdysi, ale role burbula se příliš nezměnila. Pořád hlídá, odrazuje vetřelce a působí jako přirozený odstrašující prostředek. Postupně se plemeno rozšířilo i mimo Afriku, ale pořád platí, že není běžné a nejčastěji ho mají lidé, kteří vědí, proč právě takového psa chtějí.
Když burbula uvidíte, první dojem bude jasný. Uvidíte prostě pořádný kus psa. Samci dorůstají klidně 70 centimetrů v kohoutku a jejich váha často přesahuje 70 kilo. Feny jsou o něco menší, ale pořád jsou dost mohutné. Na rozdíl od některých jiných obrů ale není burbul těžkopádný. Má pevné a velmi osvalené tělo. Hlava je široká, čelisti silné, oči většinou tmavé a soustředěné. V jejich pohledu je něco, co člověka donutí dát si pozor. Taková směs klidu a připravenosti. Srst je krátká, hladká a snadno udržovatelná. Nejčastěji bývá písková, žlutohnědá nebo červenohnědá, občas s černou maskou na obličeji. Uši jsou trojúhelníkové, volně visící. Burbul působí spíš prakticky než dekorativně. Jeho vzhled odráží účel, být silným a spolehlivým strážcem.
Burbul není povahově jednoduchý pes. K rodině bývá nesmírně loajální, klidný a ochotný položit za ni vlastní život. Často se chová překvapivě jemně k dětem, které považuje za součást smečky. Přesto není zcela vhodné, nechávat děti se psem o samotě. Má silně vyvinutý strážní instinkt a vůči cizím je přinejmenším velmi nedůvěřivý. Není to pes, který by bez váhání útočil, spíš si vetřelce změří pohledem a postojem. Jenže právě ta síla a dominance může být problém, pokud se dostane do rukou nezkušeného majitele. Burbul rychle pozná, když jeho pán nemá autoritu, a pak si začne dělat věci po svém. A to u tak velkého psa není vůbec legrace.
Nebezpečnost burbula tedy závisí především na tom, kdo ho vychovává. Správně vedený je klidný, sebevědomý a spolehlivý. Špatně vedený může být hrozbou pro okolí. Proto se nedoporučuje lidem, kteří chtějí jen psa na hlídání nebo dokonce těm, kteří touží po respektu a silném plemeni kvůli vlastnímu egu. Takový majitel by si zadělal na problém.
Tradičně burbul hlídal farmy, a tohle využití mu zůstalo. V Jižní Africe je to dodnes jeho nejběžnější role. Ale i mimo ni se uplatňuje jako strážce domu či pozemku. Není to pes, který by se hodil pro klasické sportovní kynologické soutěže, i když obrany zvládá dobře. Někteří lidé si burbula pořizují i jako společníka na túry nebo dlouhé procházky. Překvapí svou vytrvalostí a energií, i když při pohledu na jeho mohutné tělo, by člověk čekal spíš líného obra. Pokud má dostatek pohybu a zaměstnání, bývá doma klidný a nenáročný, ale neměl by se z něj stát gaučák bez aktivity, to by mu nesvědčilo.
Jako u všech velkých plemen, i u burbulů je slabším místem pohybový aparát. Dysplazie kyčlí a loktů je častější, proto je potřeba dávat pozor na původ štěněte. Další hrozbou bývá torze žaludku, což je bohužel problém, který se objevuje právě u velkých a obřích psů. Jinak se ale burbul považuje za poměrně odolné plemeno, které nebylo šlechtěním přetvořeno k obrazu výstavních standardů. Je to pes funkční, a to se pozitivně odráží na jeho zdraví. Průměrně se dožívá 10 až 12 let, což je na tak velkého psa slušné. Pokud má správnou péči, kvalitní stravu a dostatek pohybu, může být dlouho ve velmi dobré kondici.
Burbul je fascinující plemeno. Na jedné straně obrovský a statečný ochránce, na druhé straně oddaný člen rodiny. Jeho síla a povaha ale znamenají, že není pro každého. Kdo si ho pořídí, měl by dobře vědět, do čeho jde. Nestačí jen obdivovat jeho mohutnost a sílu, je potřeba mít čas, zkušenosti a respekt. Pes, který neváhá riskovat život pro svého pána, který je důstojný a zároveň je vždy připraven chránit. V jeho očích je něco z divoké Afriky, odkud pochází, a právě to z něj dělá plemeno, které si zaslouží respekt.
Ve své domovině je mu většinou kupírován ocas a je to hlavně z důvodu jeho bezpečnosti. Kdyby se dostal do konfliktu s predátorem, nemůže ho za něj chytit a držet. Jedincům u nás se ocas nekupíruje.
Zdroje:
https://www.dogbreedslist.info/all-dog-breeds/boerboel.html
https://www.thesprucepets.com/boerboel-dog-breed-profile-4782830
https://www.petmd.com/dog/breeds/boerboel
https://www.caninejournal.com/boerboel/
https://en.wikipedia.org/wiki/Boerboel
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-magda-moravcova-zije-pro-mollosy-40130270
