Článek
Molossové jsou velcí, svalnatí, často hlídací a lovečtí psi, kteří působí dojmem, že by zvládli utáhnout i auto, kdyby chtěli. Problém i kouzlo těchto plemen je v tom, že když se ocitnou v rukou někoho, kdo ví, co dělá, jsou z nich neocenitelní společníci. Ale když se dostanou k člověku, který má nulové zkušenosti a pořizuje si psa jen proto, že vypadá drsně, může to skončit hodně špatně. Pojďme se nyní společně podívat na jedno takové plemeno.
Argentinská doga
Ve 20. letech minulého století si jeden mladý lékař v Argentině, Antonio Nores Martínez, řekl, že by chtěl psa, který by zvládal lovit velkou zvěř, třeba divoká prasata nebo dokonce pumy, ale zároveň by dokázal doma ležet u krbu vedle dětí. Jako základ použil cordobského bojového psa, plemeno, které už dnes neexistuje, a které bylo známé tím, že se neleklo ničeho. Jenže ten pes měl jednu nevýhodu, byl až příliš agresivní na to, aby mohl fungovat i v rodině.
Martínez proto začal křížit různé další psy. Použil bulteriéry pro odvahu, mastiny pro sílu, dogy pro velikost a rychlost. Výsledek se povedl. Vznikl pes, který měl neuvěřitelnou fyzickou kondici, sílu, ale i trochu jemnější povahu, pokud byl od mala správně vedený. Původně sloužil hlavně lovcům na pastvinách a stepích v Argentině, ale postupně se rozšířil i do jižních oblastí Ameriky nebo třeba Brazílie a dalších částí světa. V některých zemích si ho oblíbili policisté, jinde se stal spíš rodinným hlídačem. A ano, někde ho kvůli pověsti a síle zařadili mezi nebezpečná plemena a chov omezili.
Na první pohled vás na ní zaujme ta čistě bílá srst. Je krátká, hladká, jedním slovem praktická. Pod ní se ukrývají svaly, které ovšem hravě vidíte i přes chlupy. Není to ale těžkopádný obr. Spíš připomíná atleta nebo sprintera. Kohoutková výška je kolem 65 centimetrů, hmotnost mezi 40 a 50 kily. Někteří jedinci jako je běžné i u jiných zvířat, tato čísla v klidu překonávají. Hlava je široká, čelist pevná a doslova smrtící. Oči jsou tmavé a takové, že když se na vás podívá, máte pocit, že vás zkoumá. Někdy to nahání až strach. Standard povoluje malou černou skvrnu kolem oka, ale jinak má být pes úplně bílý. V některých zemích se uši pořád kupírují, ale tam, kde je to zakázané, má uši přirozeně přiléhající. Působí tak o něco méně bojovně, přesto pořád impozantně.
Co se týče povahy, no, řekněme, že to není pes pro každého. Od přírody má silný lovecký instinkt a chuť se pustit do akce. Když vidí něco utíkat, zapne se jí v hlavě režim predátora. K rodině je ale neuvěřitelně oddaná, pokud vás tedy přijme za „své“. Pak pro vás udělá cokoliv. Znám člověka, který tvrdí, že jeho doga jednou stála mezi jeho malou dcerou a cizím mužem na ulici a nepohnula se, dokud chlap neodešel pryč. A nebyl to prý žádný útok, jen tichá, ale jasná bariéra, kterou muž nesměl překročit. Na druhou stranu, pokud takového psa nevychováte, nesocializujete a necháte mu volnou ruku, může se z něj stát problémový pes, který neodhadne situaci a reaguje velmi agresivně a razantně. A vzhledem k jeho fyzickým schopnostem by to mohlo být hodně nebezpečné.
Účel, pro který byla doga vyšlechtěna, byl jasný. Měla lovit velká a nebezpečná zvířata. V Argentině je používali hlavně na divočáky a pumy, což není žádná sranda. Dnes už se na lovu vidí méně, ale pořád je to plemeno, které dokáže pracovat. Některé slouží u policie nebo armády, jiné hlídají farmy a majetek. Najdou se i lidé, kteří ji mají čistě jako rodinného psa, ale to vyžaduje opravdu hodně času, trpělivosti a zkušeností. Já osobně si myslím, že argentinská doga potřebuje zaměstnání. Pokud se nudí, najde si vlastní zábavu, a ta se vám pravděpodobně nebude líbit.
Zdravotně je to celkem odolné plemeno, ale přesto má své slabiny. Častým problémem je vrozená hluchota, hlavně kvůli bílé barvě srsti. Proto zodpovědní chovatelé testují štěňata, aby nový majitel věděl, zda pes slyší na obě uši. Dále se může objevit dysplazie kyčelních a loketních kloubů. Občas se mohou vyskytnout i kožní alergie. Jinak je to pes, který při dobré péči a dostatku pohybu může žít 10–12 let. Nutně však potřebuje nejen fyzickou aktivitu, ale i mentální.
Argentinská doga je pes, který dokáže být tím nejlepším přítelem, jakého si můžete přát. Musíte ale vědět, co děláte. Není to mazlík, kterého zvládne každý. Když se k ní budete chovat s respektem a dáte jí jasné vedení, získáte věrného ochránce, který vás nikdy nenechá na holičkách. Ale když se k ní budete chovat špatně nebo ji budete vést k agresi, může to skončit hodně špatně, pro vás, pro jiná zvířata i pro lidi kolem.
Osobně znám jedince, který si nezažil úplně nejlepší roky svého mládí, ale i tak je z něj velmi hodný pes. Nicméně je i u něj třeba dávat velký pozor a reagovat na sebemenší změnu v chování.
Zdroje:
https://www.britannica.com/animal/Dogo-Argentino
https://www.thesprucepets.com/dogo-argentino-4584341
https://www.101dogbreeds.com/dogo-argentino.asp#gsc.tab=0
https://www.dogster.com/dog-breeds/dogo-argentino
https://dog-breeds.org/dogo-argentino/
https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/soud-doga-pihel-zena-svedkyne-smrt-seniorka.A201208_153953_liberec-zpravy_jape
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-zena-si-myslela-ze-navsteva-uz-odesla-a-vypustila-dogu-zvire-pokousalo-dva-muze-40336853
