Článek
Krkavec. Já nevím jak ostatní, ale já si při jeho vyslovení vždy vybavím Rumburaka. Krkavec má trochu smůlu v tom, jak si ho lidé po staletí vykládali. Velký černý pták, který se ozývá hlubokým chraplavým hlasem a nevyhýbá se mršinám, zkrátka neměl příliš velkou šanci stát se symbolem něčeho milého. Objevoval se tam, kde ležela mrtvá zvířata, v minulosti přilétal i na bojiště a popraviště, a lidé si jeho přítomnost spojili se smrtí tak pevně, že toto spojení přežilo dodnes. Krkavec se dostal do pověstí, bájí i literatury a postupně kolem něj vznikla aura něčeho temného a trochu zlověstného. Přitom stačí tohoto ptáka nějakou dobu pozorovat a začne být zajímavý z úplně jiného důvodu. Pod černým peřím se totiž skrývá jeden z nejbystřejších obyvatel naší přírody.
Krkavec velký (Corvus corax)
Krkavec velký je pořádný kus ptáka. Na délku může mít přes šedesát centimetrů a mezi konci roztažených křídel může být i výrazně přes metr. Když sedí někde daleko na stromě, velikost se odhaduje špatně a záměna s vránou není nic neobvyklého. Zblízka nebo za letu už je to jiné. Má mohutný zobák, silný krk, rozcuchaně působící peří na hrdle a klínovitý ocas. Také jeho hlas je hlubší. Černé peří navíc na slunci dostává modravé, zelené a někdy až fialové odlesky, takže označit krkavce jednoduše za černého ptáka vlastně není úplně přesné.
Překvapivý je ve vzduchu. Od tak mohutného těla by člověk mohl čekat spíš těžkopádný let, jenže krkavec umí pravý opak. Dokáže dlouho plachtit, využívá stoupající proudy a zvlášť mladí ptáci někdy ve vzduchu předvádějí věci, které vypadají skoro jako předvádění se pro vlastní potěšení. Prudce se spustí dolů, přetočí se, znovu naberou výšku. Hrají si také s předměty a opakují činnosti, u kterých není vidět žádný praktický důvod. Ne všechno, co krkavec během dne dělá, tedy musí vést k potravě. Někdy to vypadá, že něco dělá jednoduše proto, že může nebo chce.
Krkavcovití patří mezi ptáky, jejichž schopnosti už mnohokrát překvapily i lidi, kteří je zkoumají. U krkavců se pozornost vědců soustředila mimo jiné na způsob, jakým zacházejí s potravou. Když jí mají víc, než dokážou sníst, část si schovají. V přírodě je takové chování celkem běžné a samo o sobě na něm nic záhadného není. Jenže krkavec při schovávání potravy neřeší pouze to, kam ji dát. Řeší také, kdo se dívá. Jiný krkavec totiž může místo skrýše zahlédnout, zapamatovat si ho a ve vhodnou chvíli zásobu vybrat. Ptáci proto své konkurenty sledují a podle okolností mění chování. Krkavec se může k ukryté potravě později vrátit a přenést ji jinam, pokud měl důvod předpokládat, že ho při schovávání někdo viděl. Zajímavé je, že zvlášť obezřetní bývají jedinci, kteří sami mají zkušenosti s vybíráním cizích zásob. Jako by z vlastní zkušenosti velmi dobře věděli, co může udělat ten druhý.
Podobných drobností se během výzkumu nahromadilo tolik, že stará představa o ptácích fungujících především na základě jednoduchých instinktů začala u krkavcovitých dostávat vážné trhliny. Krkavec si pamatuje, učí se ze zkušeností, sleduje vztahy ve skupině a dovede řešit nové problémy. Dokáže také rozlišovat lidi a zkušenost s konkrétním člověkem si zapamatovat.
Jeho hlasové projevy jsou mnohem pestřejší než známé krákání. Krkavci vydávají celou škálu zvuků a ti chovaní člověkem se někdy naučí napodobovat zvuky, které pravidelně slýchají. Někteří zvládnou překvapivě věrně napodobit i lidský hlas.
Krkavec nikdy nebyl odkázán na jednu konkrétní potravu. Vezme hmyz, drobného obratlovce, vejce, ovoce, semena a využije také zbytky, které po sobě zanechá člověk. Důležitou součástí jeho jídelníčku jsou mršiny. U velkého uhynulého zvířete ovšem narazí na docela prostý problém. Má sice silný zobák, ale ne vždy se dokáže dostat přes neporušenou kůži. Mnohem jednodušší je počkat, až tělo otevře větší predátor. V oblastech, kde žijí vlci, se proto krkavci mohou držet v jejich blízkosti a využívat zbytky kořisti. Pro vlka je kus masa, který někde zůstane, bezcenný. Pro krkavce může znamenat vydatnou hostinu.
Tahle záliba měla ovšem jeden nepříjemný vedlejší účinek. Udělala z krkavce v lidských očích ptáka smrti. Dříve bylo mnohem běžnější než dnes, že mrtvé zvíře zůstalo nějakou dobu ležet volně v krajině. Totéž platilo po bitvách. Krkavci a další mrchožrouti taková místa samozřejmě našli. Z lidského pohledu vznikal obraz, který se jen těžko zapomínal, mrtví a nad nimi černí ptáci. Stačilo pár generací a obyčejné potravní chování dostalo úplně jiný význam. Krkavec už nebyl jen ptákem, který přišel za snadnou potravou. Začal smrt předpovídat, doprovázet ji nebo dokonce přinášet. Ve skutečnosti jen velmi dobře dělal to, co krkavci umějí dodnes, využíval příležitost.
Pověst krkavci rozhodně nepomáhala. Lidé jej dlouho pronásledovali jako škodnou, stříleli ho a používali otrávené návnady. Výsledkem bylo, že z některých oblastí Evropy úplně zmizel. To se týkalo i českých zemí, kde během 19. století přestal pravidelně hnízdit. Je docela zvláštní si to dnes představit. Krkavce můžeme znovu potkat na mnoha místech republiky a jeho hluboký hlas se ozývá i v krajině, která rozhodně nepřipomíná nedotčenou divočinu. Návrat ale trval dlouho. Znovu se u nás začal usazovat až ve druhé polovině dvacátého století a potom postupně obsazoval další oblasti.
Krkavec rozhodně není pták, který by potřeboval jeden přesně daný typ krajiny. Jeho rozšíření zahrnuje velkou část severní polokoule a podmínky, ve kterých dokáže žít, jsou někdy až neuvěřitelně rozdílné. Najdeme ho na severu Evropy, v horách, lesích, otevřené krajině, v Asii, Severní Americe i v některých oblastech severní Afriky. Zvládá chlad i poměrně nehostinná místa a naučil se využívat také prostředí změněné člověkem. Není to samozřejmě nezničitelný druh. Jeho velkou výhodou ale je, že když přestane fungovat jeden způsob získávání potravy, může zkusit jiný.
Tento pták není samotář v pravém slova smyslu. Způsob jeho života se mění s věkem a mladí ptáci se mohou sdružovat do skupin. Dospělí naopak vytvářejí páry a mezi partnery vzniká dlouhodobé pouto. Společně obhajují teritorium, vzájemně se čistí a společně také vychovávají mláďata. Hnízdo je velké a pevné. Krkavci ho stavějí z větví na vysokých stromech nebo skalních římsách, využít ale mohou i vysoké lidské stavby. Dovnitř nosí měkčí materiál, aby na něm mohla samice sedět. Hnízdění začíná poměrně časně, někdy v době, kdy krajina ještě působí vyloženě zimně. Samice sedí na vejcích a samec ji zásobuje potravou. Po vylíhnutí mláďat se o ně starají oba.
Pro mladého krkavce potom začíná dlouhé období učení. Musí zjistit, kde hledat potravu, komu se vyhnout, kdy může riskovat a jak se chovat k ostatním. U zvířete, které může žít mnoho let, se zkušenost vyplatí. Krkavci se ve volné přírodě mohou dožít více než dvaceti let, přestože samozřejmě zdaleka ne každý mladý pták takového věku dosáhne.
Staří Seveřané si k bohu Ódinovi mohli vybrat téměř jakékoliv zvíře. Přesto vedle něj postavili právě dva krkavce. Hugina a Munina. Každý den měli létat světem, sledovat, co se kde děje, a večer se vracet se zprávami. Jejich jména bývají překládána ve spojení s myšlenkou a pamětí. Možná je to náhoda, ale k opravdovému krkavci to sedí překvapivě dobře. Lidé, kteří s těmito ptáky žili v jedné krajině, nepotřebovali laboratorní pokusy, aby poznali, že před sebou nemají hloupé zvíře. Viděli krkavce čekat, sledovat, využívat příležitosti a vracet se tam, kde předtím našli potravu. V různých kulturách se proto objevoval nejen jako předzvěst smrti, ale také jako posel, podvodník nebo bytost spojená s věděním.
Při pozorování krkavce je někdy těžké zbavit se pocitu, že pozorování není jednostranné. Pták se zastaví, natočí hlavu a prohlíží si člověka stejně pozorně, jako si člověk prohlíží jeho. Pak se zvedne a odletí. Těžko říct, co se mu honí hlavou a jak o nás přemýšlí.
Zdroje:
https://animaldiversity.org/accounts/Corvus_corax/
https://www.robbiegeorgephotography.com/blog/blog_posts/raven-common-raven-corvus-corax-overview-habitat-behavior?srsltid=AU7gw4VKPl6PAHAinyfL9PpmvY9BEhjh2WiSav-A2XqZjh3fgQ-vBWMJ
https://www.nationalgeographic.cz/priroda/havrani-si-pamatuji-lovecka-mista-vlku/
https://www.birddatabase.com/birds/raven
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/krkavec-velky-zatracovany-ptaci-druh/
https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-jak-na-to-krkavec-jako-domaci-mazlicek-jde-to-a-je-to-zabava-40295487
