Článek
Když se člověk podívá na skupinu pasteveckých a horských psů, hned je jasné, že to není žádná roztomilá banda medvídků, ale spíš takový klub velikánů, kteří byli po staletí odkázaní sami na sebe, na drsné počasí a na práci, která často rozhodovala o životě. Jsou to psi, u kterých stačí, když prostě stojí tam, kde mají, a dělají to, k čemu je příroda a člověk stvořili. Slovenský čuvač je pes s velkým srdcem, velkým tělem a ještě větší odvahou. Plemeno, které má v sobě něco zvláštního.
Slovenský čuvač
Slovenský čuvač patří k plemenům, která vznikla ve vysokohorském prostředí, konkrétně v Tatrách a na dalších místech horských oblastí Slovenska. Tady se během staletí pohybovali pastýři, salaše, stáda ovcí a samozřejmě také predátoři, vlci, medvědi, později i lidé, kteří neměli úplně čisté úmysly. A právě tahle kombinace prostředí dala vzniknout psovi, který musel být odvážný, sebevědomý a zároveň natolik spojený se svým člověkem, že by za něj šel i proti přesile. Čuvač nebyl žádné šlechtěné plemeno v dnešním slova smyslu.
Šlo o praktického psa, který se rodil tam, kde byl potřeba, a vybíral se podle toho, co uměl. Teprve ve 20. století se jeho chov začal systematizovat a vznikl ucelený standard. Ale i přes to všechno si čuvač dodnes zachoval kus té původní divokosti a syrovosti, která je u mnoha moderních psů ta tam. Je fascinující, že jeho typ byl tak typický, že se dokonce říkalo, že bílá barva čuvače sloužila pastýřům k tomu, aby psa v noci rozeznali od predátora. A dává to smysl, v tmavém lese je bílý pes vidět mnohem lépe než vlk nebo medvěd. A když běžel směrem k pastýři, bylo jasné, že je to jejich pomocník, ne něco, před čím je třeba utíkat.
Slovenský čuvač má mohutnou stavbu těla, což bylo praktické, když si člověk představí, kde žil. Silné kosti, pevné tělo a velká síla. V žádném případě není těžkopádný. Jeho síla je funkční. Je stavěný na chůzi do kopců, na prudké změny terénu a dokáže se pohybovat s překvapivou jistotou i tam, kde by jiný pes mohl uklouznout. Výška se u psů běžně pohybuje kolem 65–70 cm, fenky bývají o něco menší. Váha může klidně přesáhnout 40 kg. Možná to není bůh ví jak vysoké číslo, ale s jeho odvahou a rozhodností, stačí. Jeho srst je hustá, bílá a má funkci chránit před zimou a vlhkostí. Pevná podsada pomáhá i při větru a sněhu. Když v Tatrách fouká, pes bez takové srsti by nemusel takové podmínky přežít. Čuvač takový problém nemá. Oči má tmavé, živé, i když někdy působí trochu přemýšlivě. Není to ten typ psa, který se podbízí nebo hned poskakuje. Je v něm trocha rezervovanosti. Uši jsou zavěšené, středně velké, a celkový výraz je klidný, ale pozorný.
Slovenský čuvač má povahu, kterou člověk buď miluje, nebo u které zjistí, že na ni prostě nemá. Není to typ psa, který by byl servilní nebo přehnaně pracovitý jako některá moderní plemena. On pracuje tehdy, když je potřeba. A když zhodnotí, že je situace v pořádku, klidně si zase lehne a odpočívá. Ale jakmile se něco změní, reaguje rychle a bez zaváhání. Pro svou rodinu je neobyčejně věrný. A věrný takovým způsobem, že by si za svého člověka stoupl bez váhání. Je to pes, který přemýšlí. A hlavně se rozhoduje sám. To může být pro nezkušeného majitele komplikace, protože čuvač nereaguje slepě na každý povel. On nejdřív zvažuje, jestli to dává smysl. A to není vlastně žádná chyba, to je vlastnost, která se v horách hodí víc než poslušnost. Pokud jde o nebezpečnost, je dobré zmínit, že čuvač umí být ostrý pes. Ne vyloženě agresivní v tom smyslu, že by se vrhal na lidi. Má ale silný ochranářský instinkt, a pokud se mu něco nezdá, dokáže dát velmi jasně najevo, kde jsou hranice. Rozhodně je to pes pro zkušené majitele.
V minulosti byl slovenský čuvač hlídačem. Hlídal ovce, salaše, pastviny, majetek i rodiny. A to ne jen tak symbolicky. Opravdu měl na starosti reálnou ochranu před predátory. Často pracoval samostatně, bez neustálého dozoru člověka. To ho naučilo být samostatným rozhodovatelem. Byl odkázaný hlavně na sebe. Toto chování mu zůstalo až do dnešní doby. Dnes už samozřejmě jeho práce v horách není tak častá jako dřív. Ale kdo si myslí, že čuvač ztratil své instinkty, ten by se mýlil.
Slovenský čuvač je obecně zdravé plemeno, což je výhoda psů, kteří byli dlouho vybíráni spíš podle schopností než podle vzhledu. V průměru se dožívá okolo 11 let.Přesto se i u něj mohou objevit některé typické problémy velkých plemen:
- dysplazie kyčlí a loktů,
- torze žaludku (jako u mnoha velkých psů),
- některé kožní a ušní infekce (kvůli husté srsti),
- občasné alergie
- a u některých linií také problémy s klouby v pozdějším věku.
Dobrá zpráva je, že srst nepotřebuje složitou péči. Špiní se, to ano, protože je bílá, ale funkčnost jí zůstává. Důležité je pravidelné česání, kontrola kůže a přiměřený pohyb.
Slovenský čuvač je plemeno, které si zachovalo něco, co se u moderních psů postupně vytrácí, pevný charakter. Je to pes pro lidi, kteří chtějí klidného, sebevědomého a loajálního hlídače. Psa, který přemýšlí, cítí a jedná s rozvahou. Kdo čuvače pochopí, zamiluje si ho. Je to rozhodně plemeno, které si zaslouží respekt.
Zdroje:
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/21465/zpatky-ke-stadu-navrat-pasteveckych-psu.html
https://www.ireceptar.cz/zvirata/slovensky-cuvac-30001231.html
https://dogtime.com/dog-breeds/slovensky-cuvac
https://www.petguide.com/breeds/dog/slovak-cuvac/
https://www.dog-learn.com/dog-breeds/slovak-cuvac
https://doglime.com/slovensky-cuvac-dog-breed/
