Článek
O dodržování bezpečnosti na silnicích by mohl vzniknout samostatný článek. Asi každý z nás určitě někdy potkal arogantního řidiče, který pravidla rozhodně nectí. Bohužel často kvůli takovým někdo na silnici přijde zcela zbytečně o život. Ničí život není méně důležitý než ten váš. A je třeba se podle toho chovat.
Nahlédněme teď ale na situace, které jsou pro mnohé ještě neznámé. Třeba jim to pomůže pochopit a v momentě, kdy se v takové situaci ocitnou, se rozhodnou správně. Takovou situací myslím, když potkáte na silnici jezdce na koni. Nutno dodat, že i já sama patřím do skupiny jezdců na koni, a tak mohu nabídnout přímý pohled na konkrétní situaci. Vězte, že skoro sto procent jezdců se pouze snaží bezpečně dostat z bodu A do bodu B. Avšak někdy je potřeba přejít silnici nutností. Záměrně píšu skoro sto procent, protože věřím, že i mezi jezdci se najde arogantní člověk, který má pocit, že mu silnice patří.
Kůň je kořist
Na začátek je třeba vysvětlit, že kůň má silně zakořeněný instinkt, že je kořist. To, že nám tak silné a obrovské zvíře dovolí nosit nás na svém hřbetě a snaží se nás respektovat a důvěřovat nám, je jistý zázrak. Ježdění na koni není tak snadné, jak se může na oko zdát. A mnoho lidí si myslí, že prostě „sedneme a jedeme“. Tak to opravdu není. Musíme pracovat se zvířetem, které může vyděsit i moucha či igelitový pytlík vznášející se vzduchem. Jsou koně, kteří jsou menší, či větší plašani. Nikdy však nemůžete na sto procent vědět, jak zvíře zareaguje. Padesátkrát projdete kolem stromu, na kterém je zavěšená stuha a po padesáté první se kůň lekne.
Když se jezdec potřebuje dostat z bodu A do bodu B, někdy musí přejít silnici. Ani pro jezdce to není kdovíjak příjemné, protože neví, na koho může narazit. Snaží se co nejbezpečněji přejít a drží se na krajnici, aby co nejméně omezoval případné řidiče motorových vozidel. A právě oni si někdy neuvědomují, třeba jen neznalostí reakcí koní, že se může stát neštěstí. Nejen, že nezpomalí, ale ještě projedou v těsné blízkosti zvířete. Stačilo by, kdyby kůň vyhodnotil, že se mu predátor-auto snaží ublížit a otočil by svoji záď směrem k autu a vykopnul. To je jen jedna z možností, co se může stát. V horším případě se může splašit a než jezdec zareaguje, může skočit přímo před auto.
Někdo by mohl namítat, že pak nemá takové zvíře chodit po silnici. Proč by nemohlo? Nezkušený jezdec v autě se také učí na silnici, a může tak kohokoliv ohrozit. Stejně tak se jezdec svého koně snaží naučit, že auto není nepřítel a že mu neublíží. To je ale o spolupráci všech zúčastněných. Někdy se snaží jezdec blížící se auto oslovit a mává s žádostí o zpomalení. Je spousta slušných a chápajících řidičů, kteří to pochopí a zpomalí, a to třeba ani neví, oč je vlastně mávající jezdec žádá. Klobouk dolů a VELKÉ DÍKY řidičům, kteří zpomalí nebo dokonce zastaví. Není to samozřejmost a o to víc je to obdivuhodné.
Nedávno jsem se sama dostala do velmi nepříjemné situace. Potřebovala jsem s kamarádkou přejít silnici, abych se společně s ní a koňmi dostala na druhou stranu, na místa, kde můžeme v klidu s koňmi relaxovat v přírodě. Jednalo se o krátký úsek, tak 30 metrů ve vesnici. Sejít se mělo ještě před cedulí značící konec vesnice. Silnice se dále stáčela prudce vlevo. Zničehonic slyšíme, jak se velice rychle nese hlasitý chrastící zvuk. Najednou se ze zatáčky vyřítilo auto, které za sebou mělo návěs. Řítilo se do vesnice velmi vysokou rychlostí. Vůbec to nevypadalo, že by chtělo zpomalit. Můj kůň, který se takových věcí bojí , začal trochu panikařit. Snažila jsem se mávat na řidiče s žádostí o zpomalení či zastavení. Marně. Snažila jsem se svého koně uklidnit, ale pochopitelně se začal trochu točit. Po chvíli se mi podařilo koně uklidnit a pán, který vůz řídil, zastavil kus za náma. Stáhnul okénko a arogantně se zeptal „O co jako jde?“ Snažila jsem se mu vysvětlit, že jednak vjel do vesnice velmi vysokou rychlostí ze zatáčky, za kterou nemohl vidět a mohlo tam stát třeba dítě, či jiné auto. Na to odpověděl, že veze dobytek, takže nemůže zpomalit, jak se mu zachce. Opět jsem se vrátila k tomu, že vjížděl do vesnice. Od člověka, který veze dobytek, by se dalo očekávat, že ví, jak zvířata mohou reagovat. Určitě to i věděl, ale jeho arogantní chování mluvilo za vše. Tentokrát se nic nestalo, ale moc nechybělo.
Pro slušné řidiče, kteří jen neví a nepoznají, co po nich mávající jezdec na koni chce, patrně vás svým máváním žádá o zpomalení. Nepřejí si nic jiného, než aby se obě strany minuly bez kolize. Ta půl minuta zdržení nikoho „nezabije“ a naopak může pomoct oběma stranám. Vy budete mít za sebou dobrý skutek a jezdec radost, že slušní řidiči stále existují. Navíc pomáháte tak velkému zvířeti v utvrzování, že auto ho opravdu nesežere. Vy nebudete mít otištěné kopyto na kapotě a kůň ani jezdec neutrpí žádné zranění. Vy nebude mít výčitky do konce života, protože jste svou bezohlednou jízdou někoho připravili o život.
Další takovou častou situací jsou cyklisté na cestách v přírodě. Pohybují se mnohdy tiše. Je to pochopitelné, také chtějí při své cestě relaxovat. Bohužel se tak nevědomky dostávají do nebezpečné situace, kdy se dostanou do těsné blízkosti zadní části koně, kdy kůň může své nohy vykopnout. Nikdo nechce, aby se někdo zranil. Proto by bylo zcela vhodné na sebe upozornit. Stačí nahlas zavolat, že jedete nebo z dálky pozdravit. Někteří cyklisté jsou super a zakřičí třeba „kolo“. V tu chvíli o vás kůň i jezdec ví a mohou se na vaše setkání připravit.
Někdy se na procházce lesem můžete setkat s tím, že když se k vám blíží jezdec na koni, z dálky vás jezdec pozdraví. Není to tím, že je tak moc slušně vychovaný, ale protože většina z vás odpoví, a vy najednou nejste pro koně predátor číhající za stromem. Pro někoho to může být zvláštní, ale kůň pak na člověka, který promluví, reaguje většinou klidně. Takových různých situací může být opravdu hodně. Každá má své řešení, aby takové setkání proběhlo v klidu a bez zranění.
