Hlavní obsah

Masařky: Jejich larvy mrtvé tělo likvidují extrémně rychle. Do dvou týdnů zbydou jen kosti a kůže.

Foto: JJ Harrison, CC-SA 1.0, wikimediacommons.org

Pravidelně si hledají cestu k čerstvě uhynulým zvířatům i k lidským tělům, kde s oblibou kladou vajíčka. Jejich larvy se pak s neuvěřitelnou chutí pustí do rozkladu hnijícího masa. Pro někoho odpudivý pohled, pro přírodu však nepostradatelný proces.

Článek

Masařky zná snad úplně každý. I ten, kdo se o hmyz jinak nezajímá. Stačí letní den, kus masa na stole nebo odpadky venku a hned se ozve typické bzučení. Jenže tihle dvoukřídlí tvorové, odborně nazývaní Calliphoridae, nejsou na světě jen proto, aby nás rozčilovali. Patří mezi starobylé rody much a jejich historie sahá hodně daleko. Už někdy v třetihorách létaly jejich předci nad krajinou a hledali rozkládající se maso. A tahle až odporná specializace jim vydržela dodnes.

Když se řekne kosmopolitní druh, masařky jsou ukázkový příklad. Jsou rozlezlé po celém světě, v tropech, v horách, v nížinách i ve městech. Nenajdeme je snad jen tam, kde je věčný led a zima, tedy na Antarktidě. Jinak se přizpůsobily skoro každému prostředí, kde je dostatek organické hmoty. Objevují se kolem hnojišť, u popelnic, na kompostech i v přírodě u mršin. Není proto divu, že si jich lidé všímali odjakživa, ať už ve starověkých městech nebo v zapadlých vesnicích. Stačí nechat ležet kousek jídla a během chvilky je tam. Ono to má ale logiku, jejich čich je neuvěřitelně citlivý, odborníci říkají, že dokážou ucítit pach rozkladu na kilometry.

Když se na ně podíváte zblízka, nejsou zase tak nevýrazné, jak by se zdálo. Dospělci jsou dlouzí zhruba půl centimetru až centimetr a půl, a jejich tělo se leskne kovově zeleně, modře nebo fialově. Na slunci to vypadá skoro hezky, i když ve chvíli, kdy sedí na kusu masa, to člověk moc neocení. Hlava je velká s typickýma červenýma složenýma očima, křídla průhledná, a celé tělo působí robustně. A ten jejich bzukot se nedá přeslechnout.

Co se týká jejich chování, jsou neuvěřitelně rychlé a všetečné. Neustále poletují, sedají, zase vzlétají. A když samice najde vhodné místo, naklade tam ihned vajíčka. Nejčastěji do masa nebo do ran zvířat, někdy i do odpadků. A právě tady začíná ta část, která je pro lidi nejméně příjemná, larvy. Ty malé bílé červíky, které se líhnou za pár hodin a hned se pustí do práce. Určitě se to stalo mnoha lidem. Teplé počasí a nějaké jídlo odhozené v popelnici. A ejhle, za chvilinku se popelnice skoro hýbe.

Masařky jsou v podstatě úklidová četa přírody. Dospělí jedinci sají tekutiny z rozkládajících se zbytků, ale hlavní roli hrají larvy. Ty dokážou zpracovat obrovské množství masa během velmi krátké doby. Jejich jídelníček je jasný, čerstvé nebo rozkládající se maso, orgány a svaly. Když si to představíte na lidském těle (vím, zní to drsně, ale je to prostě fakt), tak v létě, při teplotách kolem 25–30 °C, stačí pár hodin a mrtvola je plná vajíček. Larvy se líhnou během jednoho dne a okamžitě začnou rozkládat měkké tkáně. Během týdne dokážou tisíce larev zkonzumovat většinu masa a orgánů, a když je tělo odkryté, tak do dvou týdnů zůstávají jen kosti, chrupavky a kůže. To je rychlost, kterou žádný jiný rozkladač nepředvede.

Mimochodem, masařky nejsou jen obtíž. Mají zásadní význam ve forenzní entomologii. Podle toho, jaké druhy masařek se na těle najdou, a v jakém stádiu vývoje jsou, lze odhadnout dobu smrti. Policie i soudní znalci tak díky nim dokážou zjistit, jestli je oběť mrtvá den, týden nebo déle. Je to trochu morbidní, ale neuvěřitelně užitečné. Jsou klíčovou součástí koloběhu života, bez nich by se organická hmota pouze hromadila.

Další zvláštností je jejich čich. Některé studie ukázaly, že jsou schopny rozpoznávat specifické pachy nemocí, třeba rakovinových nádorů. Vědci se proto snaží vyvinout senzory inspirované právě těmito mouchami. Představte si, že by v budoucnu přístroj fungoval na principu čichu masařky a odhalil nemoc dřív, než by ji zjistily moderní přístroje. Prostě neuvěřitelné a zároveň geniální.

I když se masařky zdají nezdolné, nejsou na vrcholu potravního řetězce. Žerou je ptáci, například vlaštovky nebo sýkorky, loví je netopýři, vážky i pavouci. A larvy? Ty jsou často napadány parazitickými vosičkami, které do nich nakladou svá vajíčka. Čili i tito červi mají své nepřátele a poslouží tak dalším živočichům k jejich přežití.

Masařky sice budí odpor, když bzučí v kuchyni nebo posedávají na mase, ale kdyby zmizely, velmi rychle bychom pocítili, že na planetě chybí. Bez jejich práce by příroda nedokázala tak účinně zpracovávat mrtvé tkáně a ekosystémy by byly zahlcené. Jsou to takoví nevítaní, ale nezbytní sousedé. Otravní, hluční, ale vlastně nepostradatelní. Na jedné věci to však nic nemění. Mohou přenášet různé bakterie a mohou tak způsobit různá a nepříjemná onemocnění.

Zdroje:

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8071908/

https://texasinsects.tamu.edu/diptera/blow-fly/

https://www.sciencedirect.com/topics/agricultural-and-biological-sciences/calliphoridae

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1018364721003712

https://www.entomologyjournals.com/assets/archives/2023/vol8issue12/8170.pdf

https://link.springer.com/article/10.1134/S0013873819030023

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz