Článek
Ve válkách se většinou mluví o výzbroji, přesunech jednotek a strategii. O lidech, kteří tam jsou, už méně. A o zvířatech téměř vůbec. Přesto právě oni často vstupují do prostoru, kam se lidé neodváží jako první a vstupují do něj až později. Služební psi nejsou hrdiny v tom smyslu, jak si hrdinství obvykle představujeme. Jsou součástí fungujícího mechanismu. Živou, odvážnou, ale zranitelnou součástí. Než se dostaneme k samotnému příběhu konkrétního válečného psa, pojďme si říct základní informace o tom, jak se takový pes dostane až na bitevní pole.
Výcvik válečného psa nezačíná tam, kde si to většina lidí představuje. Ne na bojišti a ani ne těsně před nasazením. Ve skutečnosti se rozhoduje mnohem dřív, často už v době, kdy je pes ještě mladý. Sleduje se jeho povaha, reakce na stres, schopnost soustředit se i v chaosu. Ne každý pes se na takovou práci hodí, i když je fyzicky silný. Základy tvoří poslušnost a spolupráce s člověkem, bez toho by nic dalšího nefungovalo. Teprve časem přichází složitější část. Pachová práce, pohyb v uzavřených prostorech, práce v prostředí, které je hlučné, nepřehledné a nestabilní. Cílem není naučit psa tupě poslouchat, ale připravit ho na situace, kdy musí pracovat sám a přitom zůstat v kontaktu se svým psovodem.
Jak dlouho taková příprava trvá, se nedá říct jednou větou. Záleží na zaměření psa i na tom, jak rychle si jednotlivé dovednosti osvojí. V praxi se většinou bavíme o jednom až dvou letech. U psů určených přímo pro bojové operace bývá výcvik delší a náročnější, protože je potřeba počítat s věcmi, které se nedají úplně natrénovat. A ani po jeho dokončení není hotovo. Pes a psovod spolu dál pravidelně pracují, znovu a znovu si upevňují souhru a reakce pod tlakem. Válečný pes tak není hotový „produkt“, ale spíš výsledek dlouhodobé práce, která se mění s každým dalším nasazením.
Jedním z nejznámějších a zároveň doložených případů je příběh vojenské fenky Layky. Belgická ovčanda sloužící u americké armády byla během bojové operace v Afghánistánu těžce postřelena. Událost je zaznamenána v oficiálních armádních zprávách, potvrzena veterinární dokumentací i svědectvími lidí, kteří byli přímo na místě. K události došlo v roce 2012 během nasazení amerických jednotek v Afghánistánu. Layka zde sloužila jako vojenský pracovní pes, takzvaný MWD. Její role nebyla nijak výjimečná a odpovídala běžným úkolům těchto psů. Prohledávání objektů, kontrola prostor, vyhledávání ozbrojených osob před vstupem vojáků.
Při jedné z operací se jednotka dostala do kontaktu s povstalcem ukrytým v budově. Layka byla vyslána dopředu. V takových situacích je to standardní postup. Pes jde první, prohledává nebezpečný prostor a v tomto případě voják zůstává za ním. V okamžiku, kdy padly výstřely, se Layka nacházela před svým psovodem. Střelba přicházela ze směru, odkud by bez její přítomnosti ohrozila vojáky stojící za ní. Podle pozdějších oficiálních informací byla Layka zasažena několika střelami. Jedna zasáhla oblast hrudníku, další způsobily vážná poranění hlavy a končetiny. Na jedno oko přestala trvale vidět. Zranění přední nohy bylo natolik rozsáhlé, že amputace byla jediným možným řešením. Její stav byl lékaři hodnocen jako kritický.
Po zásahu byla Layka okamžitě evakuována z místa střetu. Následoval rychlý transport na vojenské veterinární pracoviště. Podle dostupných údajů přežila pouze díky tomu, že se jí dostalo okamžité odborné péče, kterou je armáda v bojových zónách schopna zajistit. Amputace poraněné končetiny byla nevyhnutelná. Stejně tak bylo jasné, že návrat k aktivní službě už není možný. Zranění měla trvalý charakter a zásadně ovlivnila další život fenky. Rehabilitace nebyla krátká. Trvala měsíce a vyžadovala intenzivní péči. Layka se musela znovu učit pohybovat, přizpůsobit se změně těžiště i omezenému zraku. Po ukončení léčby byla Layka oficiálně vyřazena ze služby. Následně byla adoptována svým psovodem, což americká armáda v určitých případech umožňuje. Nejde o automatický proces, ale o výsledek posouzení zdravotního stavu psa i vztahu mezi ním a člověkem, který s ním sloužil.
Layka byla belgický ovčák malinois. Toto plemeno je dlouhodobě využíváno armádami a policejními složkami po celém světě. Ne kvůli vzhledu, ale kvůli vlastnostem, které jsou v extrémních podmínkách nezbytné. Malinois je fyzicky odolný, rychlý a velmi soustředěný. Dokáže pracovat v prostředí plném hluku, stresu a neustálého napětí. Má vysokou toleranci bolesti a silnou pracovní motivaci. Typická je také jeho silná vazba na jednoho konkrétního psovoda. Právě tato vlastnost je v armádě klíčová. Zároveň je to důvod, proč se toto plemeno nehodí pro běžné majitele bez zkušeností. Nejde o psa, který by se dokázal přizpůsobit pasivnímu způsobu života. O tomto úžasném plemeni jsem psala článek, který si můžete přečíst zde.
V souvislosti s Laykou se někdy objevuje tvrzení, že „dostala kulky místo svého pána“. Doslovně to není ale zcela přesné. Byla zasažena střelbou v prostoru, kam vstoupila jako první. Kulky směřovaly tam, kde by se jinak nacházel člověk. Její role byla jasně daná a měla konkrétní dopad na průběh situace. Nicméně služební psi jsou do podobných situací nasazováni záměrně. Jsou menší, pohyblivější a z vojenského hlediska představují nižší ztrátu než lidský život. Nejde o morální soud, ale o popis reality, na níž je celý systém postaven. Někomu se to může zdát kruté, ale pro vojáky jsou nepostradatelnými pomocníky.
Po návratu do Spojených států se Layka nestala veřejným symbolem, jak by někdo čekal. Neproběhla velká ceremonie ani dlouhodobá mediální pozornost. Žila dál se svým psovodem jako pes s trvalým handicapem, který si nese následky ze služby. Její příběh se dostal do širšího povědomí hlavně proto, že byl doložen a potvrzen. Ne proto, že by byl výjimečný. Podobných případů existuje víc, jen zůstávají většinou mimo pozornost. Layka tak připomíná realitu vojenského využívání zvířat, který každý den nasazují svůj vlastní život pro život někoho jiného.
Velký respekt před každým služebním psem, který každý den nasazuje vlastní život, aby pomohl zachránit život někoho jiného. Ať už jsou to psi nasazení ve válce, hledající drogy nebo nebezpečné nálože. Každý jeden z nich je nesmírnou pomocí a zaslouží si náš obdiv a náš respekt.
Zdroje:
https://www.nationalww2museum.org/war/articles/layka-war-dog-honored
https://www.americanhumane.org/blog/meet-2016-military-hero-dog-layka/
https://dailybbnews.com/war-hero-dog-layka-from-battlefield-battle-scars-to-beloved-family-member/#google_vignette
https://abcnews.go.com/Lifestyle/hero-military-dog-saved-unit-afghanistan-chance/story?id=35419992
https://www.tpr.org/military-veterans-issues/2012-09-12/military-working-dog-awarded-certificate-of-heroism-for-bravery-in-combat
