Průzračná voda, horská příroda a minimum lidí. Fuschlsee patří k nejkrásnějším jezerům Rakouska

Jsou místa, kam člověk přijede s představou, že se jen na chvíli zastaví. Protáhne nohy, projde se kolem vody a zase pojede dál. Jenže pak vystoupí z auta, nadechne se čerstvého horského vzduchu a najednou zjistí, že nikam nespěchá. Přesně tak na mě zapůsobilo rakouské jezero Fuschlsee. V rámci dovolené jsem naplánovala určité trasy, kam se půjdeme podívat. Nicméně počasí bylo trochu jiného názoru a tak jsme dva dny trávili s rodinou právě u tohoto jezera.

Leží jen kousek od Salzburgu, ale jakmile se člověk ocitne na jeho břehu, má pocit, že se svět na chvíli zastavil. Pokud by člověk u tohoto menšího jezera očekával menší zástup lidí, byl by trochu zklamán. Lidí je zde celkem dost a to hlavně na hlavních plážích. Nicméně naše cesta směrovala trochu jinam. Byla s námi i naše psí rodinná část a tak se musela hledat místa mimo hlavní pláže. Tam pejsci nesmí. Taková místa se dají najít a tam už vás čeká jen průzračná voda, lesy, hory a klid, který se dnes hledá čím dál obtížněji.

Nejvíc mě překvapila barva vody. Na fotografiích vypadá krásně, ale skutečnost je ještě o něco působivější. Když svítí slunce, mění se jezero z tmavě modré do smaragdově zelené. Místy je voda tak čistá, že i několik metrů od břehu člověk bez problémů vidí kameny na dně nebo malé rybky, které mezi nimi neúnavně proplouvají. Fuschlsee patří k nejčistším jezerům v celém Salcbursku a voda má kvalitu pitné vody, což je na první pohled opravdu znát.

Čím déle jsme kolem Fuschlsee chodili, tím víc jsem si uvědomovala, že největší kouzlo tohohle místa nespočívá v jedné vyhlídce nebo známé památce. Je to spíš mozaika maličkostí. Jednou člověk narazí na dřevěné molo schované mezi stromy, o pár set metrů dál na lavičku s výhledem přes celé jezero. Pak se cesta stočí do lesa, kde je příjemný stín i během největších letních veder, a za chvíli se znovu otevře pohled na vodní hladinu. Díky tomu není procházka jednotvárná a pořád je na co se dívat. Je třeba říct, že některé úseky jsou ale poměrně náročné.

Strmé lesnaté svahy se zvedají přímo od vody, mezi nimi se občas objeví zelené louky, na kterých se pasou krávy, jejichž zvonce se nesou krajinou ještě dlouho poté, co je člověk přestane vidět. Sem tam stojí tradiční dřevěné chalupy s květinami v oknech, které do celé scenérie dokonale zapadají. Není to okázalá krása, spíš krajina, která působí přirozeně a klidně. Příjemným překvapením bylo i to, jak upravené celé okolí jezera je. Na stezkách člověk téměř nenarazí na odpadky, lavičky jsou v dobrém stavu a ani na odlehlejších místech není vidět nepořádek. Rakousko je tímhle známé, ale stejně mě vždycky potěší, když člověk vidí, že si místní svého okolí opravdu váží.

Protože jsme cestovali se pejsky, jak jsem již zmiňovala, zajímalo nás hlavně to, jestli se najdou místa, kde nebude vadit, když se čtyřnohý parťák trochu osvěží. A našli jsme jich víc, než jsme čekali. Nejsou to ale klasické upravené pláže s lehátky a hlasitou hudbou. Spíš menší přírodní zátoky schované mezi stromy nebo klidné vstupy do vody podél stezek. Přesně taková místa mám nejraději. Pes si může doběhnout až k vodě, člověk si sedne na kámen nebo na trávu a kolem je slyšet jen šumění lesa a občasné šplouchnutí ryby.

Povrch břehů je většinou přírodní. Někde převládají drobnější oblázky, jinde větší kameny, které voda za stovky let dokonale uhladila. Občas se objeví travnatý břeh nebo malé štěrkové plážičky. Kdo čeká jemný písek jako u moře, ten ho tady nenajde. Ale právě díky kamenům zůstává voda nádherně čistá. Klidné vstupy nejsou ale na všech místech. Někde je mělčina opravdu několik metrů. Někde je ovšem hloubka poměrně rychle. Pokud sem někdo vyráží se psem, ocení ještě jednu věc. Na severní straně je cesta poměrně náročná. Na jižní straně jezera vás nečekají úplně dlouhá prudká stoupání ani kamenité horské výšlapy. Dá se jít pohodovým tempem a zastavovat tam, kde se vám zrovna líbí. Pes má spoustu příležitostí se napít, smočit tlapky nebo se vykoupat a člověk nemusí řešit, že by po pár metrech hledal první místo k odpočinku.

Mně osobně se líbilo, že kolem jižního břehu vede příjemná cesta lesem. Člověk jde prakticky pořád podél vody a každou chvíli narazí na místo, kde se dá zastavit, sednout si nebo smočit nohy. Není potřeba nikam spěchat. Ovšem na této straně jezera jsou hlavně kameny a poměrně rychle hloubka. Překvapilo mě také, jak rozdílně jezero působí podle počasí. Za slunečného dne hraje hladina všemi odstíny modré a zelené a okolní hory se odrážejí jako v zrcadle. Když se ale zatáhne a přes vrcholky začnou přecházet mraky, dostane Fuschlsee úplně jinou atmosféru. Voda ztmavne, lesy získají sytější barvu a celé místo působí tajemněji. Ani tehdy ale neztrácí své kouzlo. Spíš naopak. Když začne foukat vítr, objeví se dokonce mírné vlny, které dodávají místu pocit, že jste u moře.

Při pohledu do vody mě bavilo sledovat ryby. Ráda se potápím, tak jsem si vzala brýle a sledovala život pod vodou. Nejvíce bylo vidět drobnější hejna, která se držela těsně u kamenů. Když člověk chvíli vydrží stát bez pohybu, začnou znovu plavat kolem něj, jako by tam vůbec nebyl. V jezeře žije překvapivě pestrá rybí obsádka. Najdeme tu štiky, okouny, kapry, líny, pstruhy potoční i jezerní, siveny, síhy, plotice, perlíny nebo jelce. Právě díky mimořádně čisté vodě se zde rybám velmi dobře daří a Fuschlsee patří mezi oblíbená místa sportovních rybářů.

Milovníci přírody si navíc přijdou na své i mimo samotné jezero. Nad hladinou neustále poletují vážky, mezi rákosím se ozývají žáby a při troše štěstí lze zahlédnout volavku, která trpělivě čeká na svou kořist. Brzy ráno nebo navečer bývá u vody překvapivě živo a člověk má pocit, že je součástí přírody, ne jen jejím pozorovatelem. Na hladině přitom často není téměř nic vidět. Občas je objeví nějaký vodní pták. Jezero působí klidně, skoro nehybně. Život se odehrává hlavně pod vodou. Když se člověk dívá dostatečně dlouho, začne si všímat pohybů mezi kameny, záblesků stříbrných šupin i větších ryb, které pomalu projíždějí hloubkou.

Jestli umí horská jezera překvapit, pak je to svojí teplotou. Fuschlsee není výjimkou. V červenci mívá voda zpravidla kolem 18 až 20 °C, během srpna se nejčastěji pohybuje mezi 19 a 22 °C. V opravdu teplých létech se v mělčích částech dokáže ohřát i na přibližně 23 °C. Po prvním ponoření je chlad cítit, ale během chvilky si tělo zvykne a osvěžení je v letním dni neskutečně příjemné. Pro psy je taková voda téměř ideální, po delší procházce se do ní vrhají s obrovskou chutí.

Fuschlsee je také oblíbeným cílem cyklistů. Kolem jezera vede několik tras různé obtížnosti a není výjimkou potkat rodiny s dětmi i sportovce. Přesto se nestává, že by člověk měl pocit přeplněnosti, pokud není na hlavní pláži. Každý si tu najde své tempo a prostor. To je možná jedna z věcí, která mě zaujala nejvíc. I v hlavní letní sezoně se dá během pár minut dojít na místo, kde uslyšíte jen vítr v korunách stromů a šplouchání vody. Stejný pocit jsme měli i u jezera Wolfgansee.

Pokud si chcete udělat delší výlet, stojí za to obejít větší část jezera pěšky. Na takový výlet je ale vhodné si vybrat dny, kdy není takové vedro. Trasa nabízí stále nové pohledy na okolní vrcholky a každá část břehu působí trochu jinak. Někde je voda hluboká hned u kraje, jinde se pozvolna svažuje přes drobné oblázky. Díky průzračnosti vody je navíc dobře vidět i pod hladinu, což baví nejen děti, ale i dospělé. Stačí se zastavit na některém z mol nebo větších kamenů a chvíli jen pozorovat život pod vodou.

Líbilo se mi i to, že na jezeře není mnoho motorových člunů. Hladinu tak neruší hluk ani vlny od lodních motorů. Občas projede paddleboard, veslice nebo malá loďka, jinak je kolem překvapivý klid. Člověk si uvědomí, jak moc taková drobnost ovlivní celkovou atmosféru místa. A právě tady jsem si uvědomila jednu věc. Dnes se často mluví o tom, že člověk potřebuje na dovolené pořád něco zažívat, nové atrakce, adrenalin nebo co nejvíc navštívených míst. Fuschlsee mi ale připomnělo, že někdy stačí úplně obyčejný den. Sednout si na břeh, ponořit nohy do studené vody, házet pejskovi klacík a jen sledovat, jak se po hladině pomalu míhají malé rybky. Právě takové chvíle člověku většinou zůstanou v paměti nejdéle.

Když jsme odjížděli, přemýšlela jsem, čím je Fuschlsee vlastně jiné než spousta dalších alpských jezer. Asi právě tím, že se nesnaží být takovou atrakcí. Nepotřebuje to. Stačí voda průzračná jako sklo, vůně smrkových lesů, hory odrážející se na hladině a několik hodin, kdy člověk zapomene kontrolovat čas. Když jsme večer odjížděli zpátky, psi spali na zadním sedadle během několika minut. Unavený po koupání, očichávání každého kamene a běhání po stezkách. A já jsem si uvědomila, že přesně takhle si představuji povedený výlet. Bez velkého programu, bez spěchu a bez pocitu, že člověk musí něco stihnout. Jen pár krásných dní u jezera, na které se bude ještě dlouho vzpomínat. Rozhodně toto místo ještě navštívíme.

Nezapomínejte, že v Rakousku je nutné mít pejsky na vodítku. Pokud budete u vody, nikoho nebude pejsek otravovat, nikdo nemá problém s tím, že tam máte pejska puštěného na volno. Nicméně doporučuji i ve vodě mít pejsky v rámci bezpečnosti alespoň na stopovacím vodítku a mít ho tak stále pod kontrolou.

Zdroje:

Článek byl napsán z osobní zkušenosti autorky

https://mountain-tours.at/en/fuschlsee-salzburg-guide/

https://365austria.com/en/listing/lake-fuschl/