Hlavní obsah
Lidé a společnost

Rodiče odvezli svého syna do nemocnice. Měl běžné zažívací potíže. Malý Jack ale zemřel na sepsi

Foto: Veronika Jelínková, AI, ChatGpt

Rodiče přivezli svého šestiletého syna do nemocnice. Věřili, že tam bude v bezpečí a pod kontrolou odborníků. Ještě ten večer jim lékaři oznámili, že jejich syn zemřel.

Článek

Každý rodič se snaží své dítě maximálně ochraňovat. A pokud mu není dobře, platí to dvojnásob. Někdy stačí návštěva praktického lékaře a problém je zažehnám. Někdy ale praktický lékař odkáže pacienta do nemocnice, kde se mu dostane více odborných vyšetření a může být pod neustálým dohledem profesionálů. Jenže i lékaři jsou někdy jen „lidé“. Jejich úsudek ovlivňuje mnoho faktorů. A i když věříme, že je dítě v bezpečí, může se stát fatální chyba, která skončí jinak, než by si člověk přál.

Jack Adcock

Jack Adcock byl šestiletý kluk. Dítě, které bylo pro své rodiče vším. Měl sice Downův syndrom a v raném dětství podstoupil operaci srdce, ale podle lidí, kteří ho znali, žil běžný dětský život. Smál se, byl obklopený rodinou, měl své hračky, své zvyky a svůj dětský svět. Byl to prostě malý kluk. V tomto příběhu nejde o dlouhé roky nemoci, na které se rodina postupně připravuje. Nejde o pomalé a bolestné loučení. Jde o jeden jediný den, který začal potížemi, jaké zná téměř každý rodič. Bohužel ale skončil smrtí.

Bylo to 18. února 2011. Jack začal zvracet, měl průjem a potíže s dýcháním. Kombinaci, která může znamenat běžnou infekci, ale může být i začátkem něčeho mnohem vážnějšího. Jeho praktický lékař proto rozhodl, že rozhodně patří do nemocnice. Rodiče neváhali, naložili syna a odvezli jej do nemocnice. Jack byl přijat do Leicester Royal Infirmary dopoledne, krátce po desáté hodině. V tu chvíli si jeho rodiče pravděpodobně mysleli to, co si v podobné situaci myslí většina rodičů. Mysleli si, že teď už je jejich dítě v bezpečí. Je v nemocnici a teď už se o něj lékaři dobře postarají. Jenže nemocnice není místo bez chyb. A někdy stačí několik zdánlivě drobných okolností, zpoždění, nejasná komunikace, únava personálu, aby se z řetězce malých selhání stal jeden špatný konec.

Podle pozdějších shrnutí byl Jack zpočátku diagnostikován jako dítě s akutní gastroenteritidou a dehydratací. Jednoduše řečeno měl žaludeční potíže a málo tekutin. Později mu byl udělán rentgen a dostal antibiotika na infekci. Nic z toho samo o sobě nezní jako život ohrožující stav. Jenže všechno bylo horší, než se zdálo. To, co se v Jackově těle skutečně odehrávalo, bylo mnohem vážnější. Měl zápal plic, který se postupně změnil v sepsi a následně v septický šok.

Sepse je zrádná právě tím, že na začátku nevypadá nebezpečně. Neozve se jasným varováním. U dětí se často schovává za příznaky, které rodiče i lékaři znají až příliš dobře. Horečka, zvracení, průjem a velká únava. Dítě je zcela jiné než obvykle. Méně si hraje, víc spí, a bohužel i méně reaguje. A tyhle příznaky jsou mnohdy zrádné, protože za nimi může stát i zcela běžné onemocnění. Sepse vzniká ve chvíli, kdy tělo reaguje na infekci tak silně, že si začne ubližovat samo. Orgány přestávají fungovat tak, jak mají. Krevní tlak může klesat. Tělo nezvládá udržet rovnováhu. U dětí se tento proces dokáže rozběhnout velmi rychle. Někdy i během několika málo hodin. Zrádné je i to, že sepse může způsobit i krátké zlepšení. Dítě je klidnější, méně pláče. Vypadá, že se uklidnilo a že se mu ulevilo. Jenže někdy to není známka uzdravení. Někdy je to naopak známka toho, že tělo už nemá sílu bojovat. U Jacka se sepse rozvinula v souvislosti se zápalem plic. Infekce, která se změnila v celkovou reakci organismu. A když se plný rozsah problému ukázal, byl už příliš slabý na to, aby dokázal bojovat.

Sepse není vzácná nemoc. Právě naopak. Je natolik známá, že se někdy snadno přehlédne. Její začátek připomíná mnoho jiných stavů, které většinou skončí dobře. A u dětí s dalšími zdravotními komplikacemi, jako je vrozená srdeční vada nebo genetický syndrom, může být její průběh ještě méně čitelný. Jackův příběh ukazuje, jak snadno se může vážný stav skrýt za něco, co vypadá obyčejně. A jak málo času někdy zbývá.

Děti navíc neumějí přesně popsat, co cítí. Neřeknou, že se jim motá hlava nebo že mají pocit, že je něco špatně. Reagují jinak než dospělí. Mohou být až moc klidné nebo naopak podrážděné. Někdy jen leží a dívají se do prázdna. Navíc rodiče i lékaři jsou zvyklí, že děti bývají nemocné často. Virózy, žaludeční potíže, teploty. Většina problémů opravdu rychle odezní. A právě tahle zkušenost může otupit ostražitost.

Během dne se v nemocnici začaly hromadit okolnosti, které později sehrály roli v soudním řízení. Mluvilo se o přetížení personálu, o zpoždění v léčbě, o nedostatečném sledování Jackova stavu. V jednu chvíli bylo prý dokonce vypnuto monitorování kyslíku, aniž by o tom lékařka věděla. Nic z toho samo o sobě nezní jako rozsudek smrti. Ale dohromady to vytvořilo prostředí, ve kterém se vážné zhoršení stavu neodhalilo včas. Kolem 19. hodiny byl Jack přeložen na jiné oddělení. O necelou hodinu později, v 19:45, zkolaboval. Byl přivolán resuscitační tým. Lékaři a sestry se ho snažili zachránit. Přesto Jack ve 21:20 zemřel.

Jackova smrt se nestala jen osobní tragédií jedné rodiny. Stala se jedním z nejdiskutovanějších lékařských případů ve Velké Británii. Dva zdravotníci byli odsouzeni za zabití z hrubé nedbalosti. Následovala léta odvolání, sporů a veřejných debat. Případ otevřel bolestivou otázku. Kde končí osobní chyba jednotlivce a kde začíná selhání systému? Protože i soudní dokumenty opakovaně zmiňují, že v den Jackovy smrti hrály roli širší okolnosti. Nedostatek personálu, chaos v organizaci a tlak na výkon. Ať už se člověk přiklání k jakémukoli názoru, jedno zůstává neměnné. Šestiletý chlapec zemřel v nemocnici na stav, který při včasném rozpoznání někdy zvládnout lze.

Pro Jackovy rodiče nejsou rozsudky odpovědí. Nevrátí jim syna. Nezaplní prázdné místo u stolu a nevyřeší ticho v domě. Jackův příběh je důležitý v tom, že v něm je něco, co se může stát komukoli. Obyčejné příznaky a váhání, jestli nejde jen o virózu. Důvěra v to, že nemocnice znamená bezpečí. A zjištění, že někdy ani to nestačí. Rodiče by měli vždy tlačit na odpovědi a nebát se chtít víc. Protože i drobnosti a lehká nedůvěra mohou rozhodnout o životě nebo smrti.

Zdroje:

https://www.nature.com/articles/bdjteam2018200

https://www.bbc.com/news/uk-england-leicestershire-42816913

https://www.fletcherssolicitors.co.uk/medical-negligence/news/leicester-royal-infirmary-confirms-multiple-failings-led-death-jack-adcock/

https://www.bbc.com/news/uk-england-leicestershire-34469986

https://www.belfasttelegraph.co.uk/news/lack-of-care-contributed-to-death-in-hospital-of-jack-adcock-6/31588706.html

https://www.bbc.com/news/uk-england-leicestershire-34722885

https://www.thetimes.com/uk/law/article/medical-staff-charged-with-manslaughter-over-death-of-jack-adcock-6-6v2wnnmm050

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz