Článek
Mezi plemena, kam patří i šiba-inu, řadíme špice a tzv. primitivní psy. Na první pohled je dobře poznáte. Klínovitá hlava, bystré, téměř trojúhelníkové oči, pevně vztyčené uši, suchá a pružná stavba těla a ocasy stočené do oblouku nad hřbet. Tito psi si nesou spoustu vlastností, které se u jiných skupin už dávno téměř vyhladily. Je to samostatnost, silný lovecký instinkt, schopnost rychle číst prostředí a vlastní hlavu, která občas předběhne přání člověka. Dvojitá srst je chrání před větrem, deštěm i sněhem a dělá z nich odolné průvodce do terénu. Jsou čistí, s výrazným smyslem pro osobní prostor, a když je dobře vedete, dokážou být v malém těle velkými osobnostmi. Právě to je i případ šiby, nejmenšího, ale možná nejcharakternějšího z japonských psů.
Šiba-inu
Šiba-inu vznikla v Japonsku, kde po staletí doprovázela lidi v hornatých oblastech ostrova Honšú. Nepracovala jako těžký hlídač stád ani jako tahoun saní. Její parketou byl lov drobné zvěře a ptactva v křovinatých svazích a lesním podrostu. Malé, hbité tělo, ostré smysly a bleskurychlé reakce z ní dělaly ideálního prohledávače náročného terénu. V různých regionech se formovaly poněkud odlišné typy, z nichž se později ustálila podoba dnešní šiby.
Dvacáté století nebylo k japonským psům laskavé. Válečné roky, nedostatek krmiva a následné epidemie psinky srazily stavy skoro na kolena. Díky nadšencům a chovatelským klubům v Japonsku však šiba nezmizela. Naopak byla znovu zhodnocena jako kulturně významné národní plemeno a chov se pečlivě obnovil na základě několika přeživších linií. Postupně se šiba dostala i mimo Japonsko. Nejprve do USA, později i do Evropy. V Česku začala získávat na oblibě především po devadesátých letech, kdy si lidé oblíbili její sympatický vzhled lišky a kompaktní rozměry vhodné do bytu. Dnes je šiba už poměrně rozšířená, ale stále si drží nádech exotického psa s jasným charakterem, který není pro každého.
Na šibě je něco okamžitě rozpoznatelného. Vypadá jako miniatura vlka s tváří lišky. Suchá, čistá hlava klínovitých linií, drobné, šikmo posazené oči a uši nasazené vysoko a pevně nesené. Tělo je kompaktní, osvalené, bez zbytečných měkkostí. Hrudník je dostatečně hluboký, hřbet rovný, běhy suché a pevné, pohyb pružný a jistý, jak se sluší na psa, který vznikl pro obratné manévry mezi keři.
Typický je ocas buď stočený do těsného kruhu nad hřbetem, nebo nesený jako srp. Na omak má šiba dvojitou srst. Tvrdší, rovný pesík a hustou, jemnou podsadu, která drží tělesnou teplotu. Zbarvení je ikonické. Nejčastější je červená (od teplé rezavé po syté odstíny), často vypadá jako liščí kabát. Vedle ní existuje sezam (červená s černými konečky pesíků, výsledkem je lehce „pepř a sůl“ efekt), černá s pálením a někde se vyskytuje i krémová.
Výrazným rysem standardu je tzv. urajiro — světlé, krémové partie na tlamě, tvářích, hrdle, spodku těla, na vnitřní straně končetin a pod ocasem. Urajiro dává šibě jemnost výrazu a ostrou kresbu, která působí velmi elegantně. Co do velikosti je šiba malý až středně malý pes. Samci mívají v kohoutku zhruba kolem 38 až 40 cm, feny o něco méně. Hmotnost se obvykle pohybuje přibližně mezi 7 až 11 kilogramy, podle pohlaví, kondice a konkrétní linie. Celkový dojem má být suchý, živý a harmonický.
Jestli je u šiby něco neoddělitelné od její krásy, je to povaha. Šiba je nezávislá. Neznamená to, že by člověka nepotřebovala, ale spíš má svůj pohled na svět a rozhodně si uchovává právo veta. Vnímá, hodnotí a vybírá si. Miluje svou rodinu, ale k cizím lidem bývá zdrženlivá. Uvnitř domova je často nenápadná, čistotná a překvapivě tichá. Venku se z ní stává bdělý průzkumník, který má neustále nos ve větru a oči na stopkách. Šiba je inteligentní, ale ne vždy ochotná cvičit. Aby spolupráce fungovala, je třeba citlivé, důsledné vedení bez hrubostí, hodně pozitivní motivace a krátké, smysluplné tréninky. Rutina ji nebaví. Když jí dáte důvod, jasný úkol, hru, něco, co rezonuje s jejím instinktem, pak pracuje s chutí. Když jí jen opakujete povely bez cíle, dá vám to brzy najevo.
Silný je lovecký pud. Vzhledem k jejímu původu a samostatnému uvažování je návratovost bez tréninku a správného managementu riziková. V parku plném veverek, zajíců a nízkých křovin se může z poslušného společníka stát rázem střela. Proto má smysl od štěněte budovat spolehlivé přivolání, pracovat s dlouhým vodítkem, učit čtení prostředí a respekt k hranicím. K proslulým zvláštnostem patří i tzv. shiba scream. Je to přehnaně znělý, až pištivý projev nespokojenosti či překvapení, který může nezkušeného majitele i okolí vyděsit. Nejde o zlobu, spíš o výrazný názor. Šiba také bývá velmi čistotná. Mnoho jedinců si olizováním pečlivě udržuje srst, podobně jako kočky, a doma si potrpí na pořádek a svoje ritualy. S jinými psy může být rezervovaná, někdy se projeví teritorialita či ostřejší reakce. Hlavně na dotěrné jedince, a zejména u stejného pohlaví. Včasná socializace, rozumné a férové vedení jsou základem dobře vychované šiby.
Vztah k dětem bývá dobrý, pokud děti respektují psí hranice. Šiba není plyšák na přetahování a tahání za ocas. Když se nastaví jasná pravidla a dohled, stává se z ní trpělivý, ale sebevědomý parťák, který nemá potřebu se vnucovat. Má ráda svůj klid a je třeba děti naučit, jak se k pejskům chovat.
Historicky byla šiba lovec drobné zvěře, vyhledávala a donášela ptáky, hlásila, směřovala lovce a pracovala v terénu, kde by větší pes nevyužil svou sílu. Občas se využívala jako malý hlídač dvora či domu. Není to pes, který by se vrhl do bitky s vetřelcem, ale svou pozorností a hlasem umí na situaci upozornit dřív, než ji člověk sám postřehne.
Dnes je typickým využitím především společnost. Šiba se hodí do bytu i do domu se zahradou, pokud má denně možnost vyvětrat hlavu i tělo, je naprosto spokojená. Překvapivě se dokáže uplatnit v moderních psích sportech. Některé šiby běhají canicross v rekreačním tempu, jiné baví nosework, mantrailing na hobby úrovni nebo lehčí agility. Všude, kde se cení samostatná práce čenichem a rychlé vyhodnocování informací, šiba rozkvétá. Skvělá je na turistiku a výpravy do přírody se svojí rodinou. Má dar šetřit energií, ale když je třeba, dokáže zvládnout i delší trasy, samozřejmě pokud je dobře trénovaná.
Šiba-inu se obecně dožívá pěkného věku, často 12 až 15 let. Je to pevné, odolné plemeno, ale pochopitelně existují oblasti, na které je dobré myslet. U malých a středně malých psů se často vyskytuje luxace pately (uvolnění čéšky), proto má smysl vybírat chovatelské stanice, které dělají ortopedická vyšetření. Může se vyskytnout dysplazie kyčlí (byť častější u větších plemen), ojediněle i problémy s lokty. Oči si rozhodně zaslouží pozornost. U některých jedinců se objevují dědičná onemocnění sítnice (různé formy PRA), katarakta a u části populace i sklon k glaukomu. Solidní chovatelé nechávají psy oftalmologicky vyšetřit a plánují spojení tak, aby rizika minimalizovali.
Poměrně časté jsou alergie a atopická dermatitida. Citlivější kůže reaguje na prostředí nebo stravu. Projevy se pohybují od svědění a lízání pacek po horká místa v období vlhka. Včasná diagnostika, úprava krmiva, hygiena prostředí a případná terapie umí kvalitu života držet vysoko. Jako u mnoha malých plemen je důležitá dentální péče. Zuby šiby potřebují pravidelnou hygienu, jinak hrozí záněty dásní a časná ztráta zubů. U plemene existují i vzácnější genetické poruchy, u nichž jsou dostupné testy. Opět je seriózní chovatelé využívají při plánování vrhů. Ne každý test je povinný či nutný plošně, ale je rozumné se chovatele ptát, jak svůj chov sleduje a jaké má výsledky.
Celkově šiba netouží po extrémech. Nesvědčí jí obezita, přetěžování v horku a dlouhé běhy na tvrdém povrchu bez postupného navyšování zátěže. Naopak jí prospívá pravidelný, rozmanitý pohyb, práce pro hlavu a kvalitní krmení. Péče o srst je relativně jednoduchá. Šiba líná sezónně a opravdu výrazně. Dá dolů podsadu a doma máte najednou druhého psa v podobě chuchvalců chlupů. V tom období pomůže častější kartáčování. Zbytek roku si vystačíte s méně častou údržbou. Koupání je vhodné pouze v případě nutnosti. Srst je samočistící a přehnaná kosmetika jí spíš škodí. Stříhání se nedoporučuje vůbec.
Šiba-inu je plemeno, které si nenechá nic diktovat a právě proto se zamilujete. Je krásná, chytrá bez okázalého předvádění a věrná bez přehnané závislosti. Kdo hledá bezpodmínečně ovladatelného psa, který se vypne a zapne na povel, ten možná u šiby narazí. Kdo ale stojí o partnera, s nímž se dohodnete na společných pravidlech a který vás bude následovat proto, že to dává smysl, najde v šibě jedinečného společníka.
Zdroje:
https://www.thesprucepets.com/shiba-inu-dog-breed-profile-4775761
https://pethelpful.com/dogs/shiba-inu-guide
https://www.dogster.com/dog-breeds/shiba-inu
https://www.caninejournal.com/shiba-inu/
https://en.wikipedia.org/wiki/Shiba_Inu
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/plemeno-shiba-inu.A150105_142536_hobby-mazlicci_bma
