Tygr, lev a levhart: Trojice smrtelně nebezpečných predátorů, kteří často usmrtí i člověka

Kočkovité šelmy v lidech probouzejí zvláštní směs obdivu a strachu. Na jedné straně jsou to dokonale vyladěné stroje na zabíjení. Na druhé straně jsou to zvířata, která mají v ekosystému roli, bez níž by se krajina začala měnit k horšímu. Drží na uzdě početnost kopytníků, ovlivňují jejich chování a tím nepřímo i vegetaci, vodu i půdu. Jenže právě ta samá výbava, která z nich dělá vrcholové predátory, znamená i nebezpečí. A pokud se přiblíží k lidským obydlím, stačí několik špatných okolností a z romantické představy je během vteřin skutečný problém. Když se mluví o nejnebezpečnějších kočkovitých šelmách, nejde jen o to, kdo je nejsilnější. Jde i o to, jak často se potkává s člověkem, v jakých podmínkách k tomu dochází, a jak snadno může dojít k tragédii.

Níže vybírám tři kočkovité šelmy, které se v praxi nejčastěji řadí mezi nejnebezpečnější pro člověka kombinací síly, způsobu lovu a reálné historie konfliktů.

Tygr je asijská šelma vázaná na lesy, křoviny, travnaté porosty i mokřady, pochopitelně dle oblasti. Dnes přežívá v izolovaných populacích od Indie a Nepálu přes část jihovýchodní Asie až po ruský Dálný východ, přičemž jeho historický areál byl kdysi mnohem širší. Moderní mapování ukazuje výrazný ústup a fragmentaci areálu. Tygr byl v minulých stoletích v mnoha regionech zároveň symbolem moci, i škůdcem. Lov, ztráta prostředí a úbytek kořisti vedly k prudkému poklesu. Do toho se čas od času vyskytlo několik tygrů tzv. lidožroutů, jedinců, kteří začali cíleně lovit lidi. Nešlo o běžné chování tohoto druhu, ale o situace, kdy se sešlo několik faktorů. Zranění zvířete, stáří, ztráta přirozené kořisti nebo snadná dostupnost člověka, jako kořisti.

Tygr je největší kočkovitá šelma. Zbarvení s pruhy neslouží pro krásu, v porostu funguje jako účinné maskování. Velikost šelmy se liší podle poddruhu i prostředí. Typicky jsou samci větší než samice. V mangrovech Sundarbanu bývají tito tygři menší než v jiných indických biotopech, což se často vysvětluje podmínkami prostředí a typem kořisti. Základ jídelníčku tvoří středně velcí až velcí kopytníci, různé druhy jelenů, divoká prasata, v některých oblastech i větší zvířata. Tygr je oportunista, vezme za vděk i menší kořistí, když je dostupná a riziko zranění je malé. Tygr je klasický lovec ze zálohy. Nesází na dlouhé pronásledování jako vlci, ale na klid, úkryt, trpělivost a krátký, rychlý výpad. Útočí zblízka, často na krk a hrdlo, aby kořist rychle znehybnil.

Většinu života je samotář. Samec a samice se potkávají hlavně kvůli páření. Samice pak sama vychovává mláďata. Chrání je za cenu vlastního života. Aby je ochránila před napadením a usmrcením samce, často je stěhuje. Zůstávají s ní dlouho a učí se strategii lovu.

Nebezpečnost tygra stojí na třech pilířích:

Ve většině oblastí tygr člověka aktivně nevyhledává. K útokům dochází hlavně tehdy, když se zvýší kontakt mezi nimi. Lidé vstupují do jeho biotopu za prací (dřevo, rybolov, sběr plodin), nebo když tygr ztratí přirozenou kořist, případně je zraněný a hledá snazší cíl. Jako nejznámější místo, kde dochází ke konfliktům se často uvádí Sundarbans v Indii. Jedná se o labyrint mangrovů, vody a ostrůvků, kde se lidé živí činnostmi přímo v tygřím teritoriu. Studie a dlouhodobé soubory dat z této oblasti popisují desítky smrtelných případů v určitých obdobích a upozorňují, že riziko roste se samotnou frekvencí vstupů do tygřího teritoria.

Lev je spojený hlavně se subsaharskou Afrikou (savany, křoviny, otevřené krajiny), a také zbytková žijící populace v Indii. Pro člověka je to šelma, která je viditelnější než tygr, ale o to víc umí překvapit tam, kde si lidé zvykli, že žijí na okraji rezervace. V dějinách lidského osídlení Afriky i Indie se střídaly fáze soužití, vyhánění, lovu a ochrany. Při spojení slov „lidožravý lev“, si mnoho lidí vybaví legendární případ z Tsava z roku 1898. Z dnešního pohledu je cenné hlavně to, že moderní analýzy ukazují, jak se mýtus a realita liší, a zároveň potvrzují, že k predaci na lidech skutečně došlo, jen nejspíš ne v počtech, které kolovaly v nejdivočejších verzích příběhu.

Lev je robustní šelma, s relativně dlouhými končetinami a mohutnou hlavou. Samec má hřívu v různé velikosti, podle oblasti i genetiky. Na rozdíl od tygra je lev ve dne často lépe vidět, ale v noci nebo ve vyšší trávě je jeho přiblížení stejně nebezpečné. Lev je specialista na střední a velké kopytníky, často zebry a pakoně, ale také antilopy, buvoly a další savce podle lokality, kde žije. Důležité je, že lev se díky skupině může pustit i do kořisti, která by pro samotnou kočku byla příliš riskantní. Klasické studie popisují široké spektrum kořisti a zároveň to, že některé druhy (zebry, pakoně) patří v mnoha oblastech k nejčastěji loveným. Na rozdíl od tygra je lev často týmový lovec. Lvice spolupracují, kdy část smečky kořist honí, jiná ji přepadá z boku nebo čeká v záloze. Neplatí to ale vždy, lvi umí lovit i sami, ale úspěšnost je nižší a je zde větší riziko zranění. Skupina obvykle stojí na příbuzných samicích, které společně vychovávají mláďata a učí je lovit. Samci tvoří také koalice. Vědecké práce věnující se sociálnímu životu lvů popisují, že skupinové soužití souvisí s obranou teritoria i se schopností lovit.

Lev je nebezpečný ve chvíli, kdy se člověk ocitne v jeho dosahu, a to i bez přímé provokace. Klíčové faktory nebezpečnosti lva:

Typický scénář napadení člověka je, že lev navštíví vesnici s cílem zaútočit na snadnou kořist, jako je dobytek, nebo pouze chrání svá mláďata nebo ulovenou kořist. Někdy se stane, že při číhání na dobytek narazí na člověka, který se pak stane pro lva snadnou kořistí. Někdy se lidé dostanou do blízkosti migračních stezek či narazí na staré a nemocné zvíře. Když se pak spojí hlad, zvyknutí si na přítomnost lidí a špatně zabezpečené domovy, může být lev pro člověka smrtelně nebezpečný.

Levhart má jednu z nejširších rozšíření mezi velkými kočkami, napříč Afrikou a velkou částí Asie, i když v mnoha regionech jsou jeho populace zmenšené, roztříštěné nebo vymizelé. Levhart není největší z těchto tří šelem, přesto se do konfliktu s lidmi dostává často. Důvod je prostý, je extrémně adaptabilní. Umí žít v buši, v horách, v lesích, ale i v zemědělské a obydlené krajině krajině. V některých částech Indie se pohybuje v okruhu polí, plantáží, okrajů měst a zbytků lesů, a tím roste šance na střet s člověkem.

Levhart je štíhlejší než lev, menší než tygr, ale nebezpečný právě svou kompaktností. Jen rychlý, tichý, výborně šplhá a často kořist odnáší do korun stromů nebo do hustého krytu. Skvrnitá srst je pro něj dokonalé maskování v prostředí, kde žije. Jeho jídelníček je velmi široký. Od hlodavců a ptáků přes menší a střední kopytníky až po domácí zvířata. V konfliktních oblastech hraje roli dostupnost psů, koz a drůbeže, tedy kořisti, která je pro levharta snadno dostupná. A to je často v blízkosti lidí. Levhart je typický lovec ze zálohy. Dokáže čekat pár metrů od stezky a krátkým sprintem a kousnutím do krku nebo zátylku kořist rychle usmrtit. V tom je trochu podobný tygrovi.

Je to převážně solitérní šelma. Teritorium si značí, s ostatními se potkává hlavně při páření. Právě solitérní povaha a schopnost žít skrytě znamená, že levhart může být dlouho přítomný za plotem zahrady, a lidé o něm nemusí vědět. Existují noční videa, kdy je vidět, že člověk vyjde ze svého domu a jen pár metrů od něj číhá levhart. Takové video nahání husí kůži. Taková nevědomost je přímo smrtící.

Levhart je pro člověka nebezpečný z jiného důvodu než tygr a lev:

Zvlášť v Indii je konflikt mezi člověkem a levhartem dlouhodobě popisovaný odbornou literaturou. Výzkumy ukazují souvislosti s tím, kdy a kde se lidé pohybují a jaké prostředí (křoviny, pole, okraje sídel) levhart využívá. Ve velké části případů nejde o cílený lov člověka, ale o kombinaci překvapení, obranné reakce (zvlášť u zraněných nebo do kouta zahnaných jedinců), či naučeného chování v krajině, kde je snadná kořist a častý kontakt s lidmi. Někdy se do hry přidá i tragická náhoda. Levhart si může zvyknout na lov psů či koz v blízkosti obydlí, a pak narazí na člověka ve špatnou chvíli. V hustě osídlených oblastech to stačí k tomu, aby byl levhart v praxi jednou z nejrizikovějších šelem.

Tygr, lev a levhart jsou nebezpeční každý jinak. Tygr je velmi silný a neviditelný lovec, lev je kombinace robustnosti a jeho síla spočívá ve smečkovém způsobu života. A levhart je dokonalý lovec s kombinací mistrovské schopnosti přizpůsobit se lidské krajině a přesto zůstat neviditelný. Úbytek životního prostoru, nedostatek potravy a větší zalidnění divoké přírody způsobuje čím dál více konfliktů mezi druhy.

Přesto je třeba si uvědomit, že tyto šelmy, ať už jsou pro člověka nebezpečné, mají na naší planetě svá důležitá místa. Bez nich se může ekosystém postupně rozpadat a způsobit narušení a postupnou zkázu naší planety.

Zdroje:

https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/bengal-tiger

https://www.britannica.com/animal/tiger

https://factsanddetails.com/russia/Nature_Science_Animals/sub9_8e/entry-5082.html

https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/african-lion

https://www.britannica.com/animal/lion

https://conservationnamibia.com/blog/b2021-brandberg-lion-attack.php

https://animaldiversity.org/accounts/Panthera_pardus/

https://www.nationalgeographic.com/magazine/article/leopards-moving-to-cities