Článek
Když se řekne Sundarbans, většina lidí si představí exotiku, spleť zelených mangrovů, mokřiny, úzké říční kanály, které se vinou jako hadí tělo, a někde za záclonou horkého vlhkého vzduchu vykukuje bengálský tygr. Pro lidi, kteří tam žijí, to ale není žádná pohlednice. Je to každodenní boj o přežití. Ryby, krabi, dřevo na otop, to všechno se musí sbírat přímo tam, kde se pohybuje predátor, který je rychlejší, silnější a má instinkt lovce v krvi. Každý den vstávají a dělají vše, co je třeba, aby přežili. Každý den riskují své životy, aby nakrmili rodinu.
Jedna z tragédií, která se v téhle oblasti stala, ukazuje, jak málo stačí, aby se obyčejný den změnil v noční můru. Manžel, jeho žena a ještě jeden muž, kormidelník, vyrazili časně ráno do kanálů na kraby. Nebylo to nic zvláštního, dělali to mnohokrát předtím. Loď zakotvili, ponořili klece do vody a čekali, až se něco chytí. Slunce stoupalo a člověk by si skoro myslel, že je to klidná práce, kdyby nevěděl, co všechno se může skrývat mezi kořeny mangrovů. I když jsou po většinu času ostražití, může přijít jeden jediný okamžik, který změní celý jejich život.
A pak se to stalo. Bez varování, bez jediného zvuku. Tygr vyskočil přímo na loď, jako kdyby se vynořil z ničeho. Útok byl tak rychlý, že nikdo nestačil ani vykřiknout. Zvíře se zakouslo do ženy a v mžiku ji strhlo přes palubu. Zmizela s ním v husté zeleni, v síti kořenů a bahna, odkud není návratu. Její muž a kormidelník zůstali stát jako přikovaní, neschopní cokoliv udělat. V takové chvíli se dá jen bezmocně dívat, jak si příroda bere to, co chce. Tělo ženy už se nenašlo. V těchto případech to tak bohužel bývá. Tygr odnese oběť hluboko do porostu, a tam už se lidé většinou neodváží. Zůstane jen prázdná loďka, pár sítí a bolest rodiny, která nikdy nepřejde.
V Sundarbans nejsou takové útoky výjimkou. Tygr tu není jen králem džungle, ale také skutečnou hrozbou pro lidi. Zvláštní je, že tito tygři jsou jiní než ti, které známe z dokumentů o suchozemských pralesích. Umějí plavat dlouhé vzdálenosti, překonají bez problémů i širší řeku. Dokážou vycítit pohyb člunu a někdy vyčkávají celé hodiny, než se přiblíží příležitost. A když zaútočí, všechno se stane během vteřin. Zasahují nejčastěji krk nebo páteř, instinktivně míří tam, kde kořist rychle znehybní.
Místní se snažili najít způsoby, jak se před nimi bránit. Jednou dobu nosili na zádech masky s nakreslenýma očima, protože věřili, že tygr nezaútočí, pokud si myslí, že je člověk obrácený k němu tváří. Fungovalo to jen chvíli. Tygři jsou chytří a brzy pochopili, že to není skutečné. Zkoušeli i hlučné zvony nebo palbu do vzduchu, ale kdo někdy viděl, jak se tygr přibližuje, ví, že když už se tygr rozhodl zaútočit, žádný zvuk ho jen tak nevyděsí.
Vesnice v okolí proto znají pojem „tygří vdovy“. Tak se říká ženám, jejichž muže zabili tygři. Je to tvrdé označení, ale realita je bohužel ještě tvrdší. Tyto ženy zůstávají samy s dětmi, často bez prostředků a bez podpory. Navíc se k nim někdy okolí staví s pověrami, jako by nesly vinu nebo přitahovaly neštěstí. Když se jim podaří získat od státu nějakou kompenzaci, je to málo a většinou až po dlouhých letech. Proto se mnoho rodin vrací znovu na vodu, znovu do mangrovů, i když vědí, co jim tam hrozí. Nemají totiž jinou možnost.
Statistiky říkají, že v Sundarbans se každý rok stane několik desítek útoků. Ne všechny jsou hlášené, některé rodiny mlčí, aby se vyhnuly problémům s úřady. Ale příběhy se šíří mezi lidmi a všichni vědí, že další obětí může být kdokoliv z nich. I proto je ten strach tak všudypřítomný. Člověk se probouzí s vědomím, že to může být naposledy, kdy vidí svou rodinu. Pro běžné lidi, kteří žijí v bezpečí, je to něco, co si nedovedou ani ve snu představit.
Tygr není krvelačná šelma, která by lovila pro potěšení. Útočí, protože je to jeho přirozenost a protože mu člověk čím dál častěji vstupuje do cesty. Lesy se zmenšují, kořisti ubývá, lidé se tlačí dál a dál do míst, kde dřív nikdo nebydlel. Tohle soužití je nevyhnutelně konfliktní. A bohužel, v tomhle konfliktu tahají lidé za kratší konec. Když se vrátíme k příběhu této rodiny, není na něm nic výjimečného. A právě to z něj dělá příběh děsivý. Není to ojedinělá událost, o které by se psalo jen proto, že je šokující. Je to kus každodenní reality tisíců lidí v Sundarbans. Vyrážejí na řeku, aby nachytali kraby, a někdy se už nevrátí. A ti, co přežijí, se učí žít s vědomím, že příště může přijít řada na ně.
Ten tygr, který vyskočil na loď a odnesl s sebou ženu, byl jen jeden z mnoha. Ale pro jejího muže to byla chvíle, která mu rozdělila život na dvě části. Na dobu předtím a na dobu potom. Na okamžik, kdy měl rodinu, a na okamžik, kdy zůstal sám. V těchhle končinách příroda vládne a člověk je jen host, který nikdy neví, kdy přijde čas odejít.
Zdroje:
https://www.independent.co.uk/news/world/asia/woman-snatched-in-west-bengal-by-tiger-and-dragged-into-surrounding-forest-9659073.html
https://www.ndtv.com/india-news/on-camera-tiger-attacks-forest-worker-in-sundarbans-how-he-was-rescued-7677206
https://timesofindia.indiatimes.com/city/kolkata/tiger-attacks-forest-worker-in-sundarbans-village/articleshow/118121736.cms
https://factsanddetails.com/india/Nature_Science_Animals/sub7_9e/entry-9175.html
https://education.nationalgeographic.org/resource/tiger-prey/
https://en.wikipedia.org/wiki/Tiger_attacks_in_the_Sundarbans
