Článek
Někdo tráví rád volné chvíle a první teplé dny v pohodlí domova, někdo v přírodě a někdo volí například zoologickou zahradu. S manželem máme zmapované všechny větší české a některé zahraniční zoologické zahrady. Víkendové krásné počasí v nás vyvolalo touhu po několika letech opět navštívit pražskou zoo. Máme celkem náročné zaměstnání, kdy se často vracíme domů v pozdních večerních hodinách. A tak jsme se nechtěli honit a rozhodli se, že vyjedeme o něco později. Návštěva zoo měla být částečně i takovou socializací pro nového psího člena rodiny. Velká chyba.
Většinu návštěv zoo jsem vždy směřovala na otevírací dobu. O víkendu tomu bylo jinak. Cesta do pražské zoo pro nás znamená cestu autem něco málo přes hodinu. Celá cesta vypadala velmi dobře. Nikde žádná větší kolona či zdržení. Problém nastal pouhý kilometr od cíle, a to vjezdem do podivné kolony. Nikdy jsem tam takovou frontu nezažila, a to jsem tam často jezdila i sama v rámci fotografování. První, co nás napadlo, že to blokuje autobus, který stál v místě před zatáčkou a nebylo před něj vidět. Když se ale o kousek posunul, okamžitě zahnal myšlenky na jeho případný defekt. Tak že by nefunkční semafor? Když už jsme se po patnácti minutách dostali do míst, kde bylo vidět na zcela funkční semafor, byla i tato varianta zavrhnuta.
Navigace nám ukazovala nějaký karambol vozidel. Nicméně kde nic, tu nic. Celý jeden kilometr jsme jeli půl hodiny. Bylo to celkem deprimující. Když se auta trochu pohnula, minulo naše auto pána, který držel směrovku na parkoviště v místě, kde normálně parkoviště vůbec není. Ještě nám zbýval kousíček a já se naivně rozhodovala, zda pojedeme na horní parkoviště či to vezmeme na to spodní, které je mnohem větší. Na rozhodující křižovatce jsem se tedy rozhodla a odbočila vlevo na spodní parkoviště. Tam nás však ihned uvítala cedule, že je zcela obsazeno. I když jsem byla v pražské zoo v hlavní sezóně, nikdy jsem nezažila, že by bylo parkoviště zcela obsazené. Možná to bylo pouze štěstí nebo rozhodoval čas příjezdu.
S nepatrně malou nadějí jsem auto otočila a mířila na horní parkoviště. Kdo si pamatuje, horní parkoviště bývala spíše taková velká louka. Ovšem tímto směrem jsem opět vjela do kolony. Když se kousek před námi rýsovala cedule „P“ označující parking, zarazili jsme se. Co to je za mini parkoviště? Pochopitelně bylo obsazeno. Kdyby člověk tušil, že se z velké louky smrskne na malý plácek, ani by mě nenapadlo tam jezdit.
Když už jsme ale absolvovali takovou dálku, vystáli kolonu, nechtělo se nám to hned vzdát. Před námi stálo 6 dalších vozů. A pak to začalo. Nervozita řidičů začínala nabírat na síle. Troubil jeden přes druhého. Někdo se začal otáčet, ale na užší cestě, nalepeni jeden na druhého, měli celkem problém. Auta přijíždějící z druhého směru neměla, jak projet. To se však po chvíli vždy nějak vyřešilo. I když na sebe řidiči skrz otevřená okénka pokřikovali, vždy se všichni dostali, kam chtěli.
A my stále stojíme ve frontě na malé parkoviště. Jaká radost, když člověk viděl od východu rodinku, která právě opouštěla zoo a mířila na parkoviště ke svému autu. Rodinka odjíždí, a tak má konečně povoleno vjezd auto, které již stálo před závorou. Auto za ním popojelo před závoru a poctivě čeká, až se objeví další návštěvníci opouštějící nacpanou zoo. Než se však stihlo další auto zařadit za auto čekající u závory, přijel si to nějaký mistr světa, který předjel kolonu čekající na parkoviště a předjel auto, které se právě dalo do pohybu, že se posune za čekajícího u závory. A začalo troubení. Najednou velmi naštvaný řidič opustil vozidlo a šel vysvětlit panu předjíždějícímu, ať si to kouká vycouvat a zařadit se do minimálně jeden kilometr čekající kolony.
Do toho se objevuje pán, který se snaží naštvaného čekajícího řidiče usadit zpět do jeho vozu. Vysvětluje, že se jedná o někoho ze zoo. Tak si pán opět sedne do auta a nechává spěchajícího pána vjet na parkoviště. Postupně odcházejí další návštěvníci a velmi pomalu a v poklidu kráčí ke svým zaparkovaným vozům. Ač vidí kolonu čekajících, nemají moc naspěch. Dokonce se zastavují a povídají si spolu. Jenom čekání v koloně, popojíždění a čekání na parkoviště zabralo hodinu. Když pominu nedostatek míst pro parkování a cenu 300 kč za parkovné, hlavu na hlavě a to, že většina zvířat nebyla pořádně vidět, byla to příjemná procházka. Nicméně na velmi dlouhou dobu se do pražské zoo nevydáme a pokud ano, tak pouze ve všední den.
Přesto je pražská zoologická zahrada krásná a rozhodně stojí za to ji navštívit.
